Sapphire Palace

NEVÍŠ, CO ŘÍKÁŠ

Nicholas odešel. Netuším kam šel, ale v bytě není. Prošla jsem si mezitím celou kuchyň, obývák, koupelnu a poslední mi zbývalo druhé patro. Vyšla jsem schody a ocitla se na chodbě. Okolo bylo několik dveří. V prvních byla prostorná koupelna. Vedle jsem našla tělocvičnu a dál jsem narazila na dveře, které byly zamčené. Zajímalo mě, co tam může být, ale klíč ke dveřím nebyl k nalezení. Další byl pokoj, který nebyl nejspíš používaný. Vypadal spíš jako nějaký pokoj pro hosty. Pokoj hned vedle musel patřit Nicholasovi. Pohlédla jsem zpět na chodbu a když jsem se ujistila, že tu stále nikdo není, vstoupila jsem dovnitř. Uvnitř to byl přesně jeho styl. Byl tmavý, stejně tak, jako spousta místností v tomto bytě. Jediné světlé pokoje byla tělocvična a pokoj pro hosty.

Nicholasův pokoj byl prosklený a byl tu nádherný výhled ven. Uprostřed pokoje byla obrovská postel a vedle ní noční stolek. Na druhé straně byl pracovní stůl a naproti posteli byla pověšená televize. Kousek od ní byly dveře vedoucí do šatny. Celý pokoj vypadal velmi honosně, zároveň byl ale dost nevýrazný. Nebylo to jako, když si každý snaží zařídit svůj pokoj, jak nejlépe umí. Nicholas do jeho pokoje zřejmě neinvestoval moc času a vypadalo to, že tu tráví maximálně pár hodin spánku. Nebylo tu nic, kromě luxusního nábytku. V celém bytě to vlastně vypadalo úplně stejně. Nikde nebyla žádná dekorace, ani malá váza s květinami, která by tomu tu určitě dodala více života. Vypadalo to tu spíš jako nějaké vězení. Tedy velmi luxusní vězení. I přesto jsem se tu cítila velmi osamoceně. Jako kdyby to nestačila ta černá barva na stěnách, která nepříjemně bodala do očí. 

Ještě jednou jsem si prohlédla pokoj a potom jsem se rozhodla vypadnout, než se vrátí a načapá mě ve svém pokoji. Sešla jsem zpět do obývacího pokoje a lehla si na pohovku. Zapnula jsem si televizi a našla si nějaký film, který mě stejně nezajímal. V hlavě jsem stále přemýšlela o tom, co se za posledních 24 stalo. Venku už byla tma a myslím, že v Dubaji je časový posun asi o 2 hodiny. 

Z mého přemýšlení mě vytrhlo až cinknutí výtahu. Prudce jsem se otočila k výtahu, ale ve dveřích se neobjevil Nicholas, nýbrž starší pán s mým kufrem v ruce. Zvedla jsem se z pohovky a přispěchala jsem mu s kufrem pomoct. 

,, Dobrý večer slečno. ",, Vezu vám váš kufr." ,, Moc se omlouvám za zpoždění. " řekl ten muž.

,, To je v pořádku. " ,, Nespěchalo to." ,, Děkuju vám mockrát." převzala jsem si svůj kufr.

,, Přeji dobrou noc." řekl a udělal krok zpět do výtahu.

,, Počkejte." ,, Nevíte prosím.. nevíte kde je Nicholas?" 

,, Obávám se, že na tuto otázku vám nejsem schopen odpovědět. " ,, Mrzí mě to slečno." 

,, To nevadí, děkuji vám. " ,, Dobrou noc. " řekla jsem a ten muž na mě jen kývl, než se za ním zavřely dveře výtahu.

Vrátila jsem se zpět na pohovku a sledovala film. Kufr jsem si zatím postavila vedle, jelikož jsem netušila, kde mám spát. Z mého filmu mě ale opět vyrušilo cinknutí výtahu.

,, Myslím, že jsem měla jen jeden kufr..." se smíchem jsem se otáčela směrem k výtahu v domnění, že opět uvidím starého muže. Úsměv mi ihned spadl, když místo milého starouška ve výtahu stál Nicholas. Úplně namol opilý. Nedalo se ani říct, že stál. Rukou se jen tak tak držel držadla ve výtahu a nohy se mu přitom podlamovaly. Zděšeně jsem vyskočila ze sedačky a hnala se k němu. Když jsem k němu doběhla a ramenem ho podepřela, jeho tělo se celou vahou opřelo o mě. Začala jsem ho tahat pryč z výtahu a dotáhla jsem ho až na pohovku kam jsem ho posadila. 

,, Ty jsi se asi úplně zbláznil." zašeptala jsem, když jsem se rozběhla do koupelny pro mokrý hadr na čelo. V koupelně jsem ale nic nenašla. Skříňky byly buď zamčené, nebo v nich byly jen sprchové gely a mýdla. Nezbývalo mi nic jiného, než ze sebe svléknout své krátké šaty a ty namočit do tekoucí vody. Jen v mém krajkovaném spodním prádle jsem se vrátila do obýváku a přiložila jsem Nicholasovi moje mokré šaty na jeho rozpálené čelo. 

Jeho oči mě celou dobu sledovaly. Byla tma, ale měsíční světlo pokoj osvětlovalo tolik, že nebylo potřeba světel. Televize byla vypnutá, jelikož ji nejspíš vypnul on, když jsem byla v koupelně. 

Držela jsem mu mokrý obklad na čele a on ze mě stále nespustil oči. Projížděl celé mé polonahé tělo a prohlížel si i můj obličej. Najednou zvedl ruku a přiložil ji na mojí tvář. Lehce jsem se při tom dotyku zatřásla. 

,, Jsi tak krásná, Karin. ",, Víš to?" zašeptal opilým hlasem a přitom mě stále hladil po tváři. 

,, Jsi opilý Nicholasi, nevíš, co říkáš." zašeptala jsem. 

,, Já vím moc dobře, co říkám. " řekl a jeho ruka sjela z mé tváře na můj nahý bok. Neudělal ale nic jiného, jenom mě držel. Nervózně jsem sledovala jeho ruku, ale neudělala jsem nic pro to, aby ji dal pryč. Mezitím co jsem mu mokrými šaty přejížděla čelo a tváře, abych ho trochu zchladila, si on bezstarostně hrál s krajkovým lemem mých kalhotek. 

,, Měl by jsi jít spát." řekla jsem do ticha, když jsem skončila. Zvedla jsem se z pohovky a šaty mu nechala na čele, aby se dál chladil. Sundala jsem mu boty a položila je na zem. Měl na sobě stále oblek, ale netroufla jsem si mu ho svléknout. Pouze jsem mu opatrně povolila kravatu a sundala sako, které jsem přehodila přes pohovku. Teď tu ležel jen v košili a kalhotách. Začal se nejdřív nervózně vrtět a potom si začal rozepínat knoflíky na košili. Bohužel se mu to s jeho opilostí moc nedařilo. Už jsem se na to nedokázala dál koukat. Klekla jsem si k němu a začala mu rozepínat knoflíky. On se nejdřív zarazil a potom mě jen bez ostychu sledoval. Když jsem rozepnula poslední knoflík, stočila jsem pohled jinam. Slyšela jsem jen, jak si sundává košili a šelest, když jí položil na pohovku vedle saka. Vzala jsem deku z konce pohovky a přikryla ho. On se jen zachumlal do pohovky a netrvalo dlouho, a začal pravidelně ve spánku oddechovat. 

Musím si jít také lehnout, ale nevěděla jsem kam. V pokoji pro hosty nebyly žádné přikrývky ani polštář, jen prázdná postel a do jeho pokoje jsem si jít spát netroufnula. Nezbylo mi nic jiného, než si lehnout na menší gauč tady v obýváku, který byl kousek od něho. Šla jsem do koupelny se rychle osprchovat, jelikož po dnešním dnu jsem tu sprchu opravdu potřebovala. Ze skříňky jsem si půjčila jeden sprchový gel. Vlezla jsem do sprchového koutu a pustila na sebe vodu, která mi dopadala na mé nahé tělo a já si konečně po dnešním dni dovolila jen na chvíli oddychnout. V kufru jsem potom popadla první triko a kalhotky, co jsem našla a jen v triku a kalhotkách jsem si lehla na gauč. Přikryla jsem se tenkou dekou a do pár minut vyčerpáním i usnula.