Kik messenger 3 [Harry Styles]

1. Část

,,Slečno Oro." Vyzvala mě profesorka a já jsem se na ní otočila a v ruce jsem držela svůj papír. ,,Jste na řadě." Řekla mi a já jsem se zvedla ze své lavice a šla jsem pomalým krokem před tabuli. Cítila jsem jak se na mě upnuly pohledy ostatních spolužáků, kteří semnou chodily na občanku. Nadýchla a dala jsem si papír před sebe a začala jsem číst.

,,Moje rodina? Neznám ji. Tadle rodina si mě vzala ze sirotčince, když mi bylo 5 let. Tož je před 10 lety. Lidé mi říkají, že moji biologičtí rodiče umřeli při autonehodě, ale..." Na moje štěstí zazvonilo. A já se podívala na zvonek a sama pro sebe jsem se usmála. Šla jsem zpátky do lavice a všechny věci jsem si vzala do pravé ruky a vyšla jsem ven ze třídy. Šla jsem modrou chodbou a kolem mě zrovna prošli chlapci z fotbalového týmu, kteří si zpívali školskou hymnu. Jen jsem se nadýchla a odemkla jsem si svou skřínku, kam jsem s povzdychem hodila svoje učebnice. Pravou rukou jsem zavřela svojí skřínku a otočila jsem se, kde jsem uviděla vysokou postavu.

,,Potřebuješ něco, neznámý kluku?" Zeptala jsem se toho chlapce a dívala jsem se na něj. ,,Ale co?" Ušklíbnul se na mě a já poznala, že původem není z Británie. Divně jsem se na něj dívala a obešla jsem ho.

,,Tvoji rodiče umřeli, při autonehodě, ale?" Pokračoval za mnou a já jsem se prudce otočila a svojí ruku jsem vztyčila proti němu.

,,Klid, drsňačko." Řekl a pitomě se usmál, moji ruku stáhnul zpátky dolu a já se na něj dívala. ,,Ale nevěříš tomu." Řekl potichu a skřížil si ruce na svojí hrud. ,,Víš o tom něco?" Zeptala jsem se ho. ,,O lhaní dětem? Jo, myslím, že jo." Odpověděl mi a já jsem se podívala do jedné ze tříd a potom na něj. ,,Fajn, tak si o tom něco napiš a neřeš můj život. Protože ať moji rodiče umřeli jakkoliv, jsou pryč." Nadýchla jsem se a na své patě jsem se otočila a šla jsem do třídy, kde slečna Wood, vyučovala angličtinu. Přišla jsem celkem pozdě a tak jsem zaťukala na dveře od třídy. ,,Omlouvám se." Zamumlala jsem a posadila jsem se do poslední lavice.

Profesorka mě ignorovala, všichni by to brali špatně, ale já jsem to brala docela v klidu. Když začala vyprávět příběh o jejím manželovi, který umřel když mu našli nádor na mozku, poslouchala jsem ji. I když to vůbec nesouviselo s angličtinou, mě to bavilo a hodina utekla, utekla docela hodně rychle.

Konečně po pěti hodinách nastal čas oběda s taškou přes svoje levé rameno jsem si brala tác a jela jsem u čeho jsem se dívala na jídlo, které je dneska. Hranolky a nějaké kuřecí maso. Nebylo moc na výber a já jsem se dívala jak mi to kuchařka Maggie dává na tác. Vedle mě jsem uviděla zase toho neznámého kluka a dívala jsem se na něj. ,,Sleduješ mě? To je stalkerský." Řekla jsem tomu klukovi a společně se svým tácem jsem se odebrala ke kulatému bílému stolu, kolem něho bylo pět volných židlí. Začala jsem jíst a dívala jsem se do svého talíře, uslyšela jsem skřípání židle a zvedla jsem z talíře svůj pohled. ,,Teď fakt, chceš něco?" Zeptala jsem se ho a on dal svůj tác vedle sebe a díval se na mě.

,,Řekla jsi ať si o tom něco napíšu, to jsem neudělal, ale vím, že tvoji rodiče žijou." Ten kluk vypadal dost vážně a já jsem přestala jíst a příbor jsem položila vedle talíře.

,,Jak?"

,,Jak se jmenuješ?"

,,Beau." Odpověděla jsem se mu, i když mi moje hlava říkala ať to nedělám.

,,To znamená ve francouzštině krásná,jsem Isaac." A todle byl ten důvod, proč to moje hlava nechtěla. Nikoho nezajímá, co to znamená. Nikoho.

,,Jak víš, že žijou?" Zeptala jsem se Isaaca se zvednutým obočím.

,,Vlastně nevím, chtěl jsem vedět jak se jmenuješ, ale zjistím to." Ušklíbnul se na mě a já zakroutila hlavou a zvedla jsem se. ,,Až to budeš vědět, řekni to mým vnoučatům a oni mi to vzkážou na pohřbu." Řekla jsem ironicky a odešla jsem z celé jídelny.

Domu jsem přišla kolem třetí rodiny. Celý dům voněl sushi, milovala jsem tu vůni. My měli divnou rodinu. Oba moji rodiče byli Japonci a tak i slepému člověku by došlo, že nejsem jejich dcera. Mám po nich příjmení Beau Ora, och zajímavý. Nevím jestli to bylo Japonský přijmení, nějak mi to bylo fuk.

Celá rodina, já moje mamka s taťkou jsme seděli u stolu a já jsem držela hůlky v ruce a nabírala sushi. ,,Jak bylo ve škole?" Zeptal se mě táta a já jsem se na něj podívala a do pusy jsem si dala rybu. ,,Jo, šlo to." Odpověděla jsem a začala jsem žvýkat. ,,Zítra pojedeme k dědečkovi, pojedeš s námi?" Zeptala se mě máma s úsměvem a napila se čaje, který stál před ní. ,,Jo, ráda." Odpověděla jsem jim s úsměvem a dál jsem se věnovala svému jídlu.

,,Kdy moji rodiče umřeli?" Zeptala jsem se z ničeho nic a moji rodiče přestali jíst. ,,Při autonehodě." Odpověděl táta a já se na něj dívala. Potom jsem se podívala na svou mámu a ta to odsouhlasila.

,,Já se ale ptala kdy, ne jak. To už vím." Kývla jsem a dívala jsem se na oba dva. ,,V zimě." Řekl znova táta a já jsem kývla a usmála se. ,,Děkuju." Odpověděla jsem slušně.

Když jsem dojedla svůj chod, zvedla jsem se a svoje nádobí jsem odnesla do myčky. ,,Půjdu si asi lehnout." Zamumlala jsem a odebrala jsem se do svého pokoje. Jak jsem řekla, tak jsem učinila. Šla jsem do koupelny, kde jsem na sebe pustila horkou vodu a začala jsem se sprchovat. Vylila jsem si mýdlo na ruku a potřela jsem si tím celé tělo, které jsem poté znovu osprchovala. Když jsem vylezla obalila jsem si tělo do ručníku a převlíkla jsem se do šedého tílka na kterém byl obrázek psa a kraťasy. Vlastně to bylo pyžamo, které jsem dostala od příbuzných.

Konečně jsem si po tom dlouhém dnu lehla. Zavřela jsem oči a snažila se spát, usnula jsem a čekala jsem na zítřek- na sobotu.

———————————————————————————-

Tak je to tu, nebojte další díly budou rozsáhlejší, zajímavější a někde, někdy se tam objeví i Harry. Já doufám, že se vám 3 série, která tentokrát o psaní vůbec nebude, bude líbit. Chci vědět, zatím váš názor:) Takže, doufám, že se vám to aspon trochu líbilo a já se budu těšit na další díl

Kdyžtak v obrázcích máte obrázek Isaaca