Ničí spasitel (SNARRY)

10.kapitola

"V zubní ordinaci tvých rodičů? Opravdu?"

"Máma je kromě toho ústní chirurg, víš?" řekla Hermiona. "Jsou zařízeni na chirurgii a anesteziologii. Bude to ovšem muset být po pracovní době. Myslím, že v sobotu ráno."

Harry se rozhlédl po kavárně a pak se vrátil k Hermioně. "Myslíš?"

"To záleží na Anně, ne?" Hermiona mu přisunula nedotčený hrnek o kousek blíž a narazila s ním do ruky, takže se na něj podíval, povzdechl si a dlouze se napil. Položil hrnek zpátky na stůl a stále si pohrával s ouškem.

"A Anna je mudla, ale je vdaná za kouzelníka. Takže ví všechno o kouzlech." Snažil se, aby v jeho hlase nezazněla nelibost nad tím, že mudlovská žena ví všechno o kouzlech dávno před ním. Doktorka Jordanová za to rozhodně nemohla. Jediný, kdo za to mohl, pokud by měl někoho obvinit, pak starého Ala.

Starý Al. Navzdory tomu, co teď věděl, se nemohl ubránit rozmarnému úsměvu při vzpomínce na starého muže, který, jak teď věděl, byl Albus Brumbál, ředitel Bradavic.

"Jak jsem řekla, včera jsem ji navštívila s Ronovým bratrem Billem. Byl s jejím manželem ve škole, tedy v Bradavicích. Řekli jsme jí jen to, že jeden člen Řádu potřebuje tuhle operaci a že by to velmi pomohlo naší věci. Osobně se jí to dotklo, byla ochotná udělat prakticky cokoli, aby pomohla."

"Takže ona neví, že jsem to já?" zeptal se. Jen neochotně připustil, že to, že je Harry Potter, pro tyto lidi skutečně něco znamená. "Bude dnes večer na schůzi? Rád bych se s ní seznámil."

Hermionina ústa udělala podivný obrat.

"Harry," řekla, přisunula si židli blíž ke stolu a rozhlédla se po místnosti. Ron tam nebyl, aby seslal tišící kouzlo, a ona se cítila zranitelná. Naklonila se k němu, až se přes stůl téměř dotýkali čely, a promluvila velmi tiše. "Harry, dnešní schůze je pro členy Řádu. Lidí, kteří složili přísahu věrnosti. Nejsem si jistá, ne, vím, že si plně neuvědomuješ, jak..." Zarazila se. Harry se zamračil a natáhl k ní ruku. Stiskl ji. Bylo nezvyklé vidět Hermionu tak emotivní.

"Ne, Hermiono. Myslím, že to chápu, jen ještě nevím, kdo je kdo."

Její stisk jeho ruky zesílil. "Harry," zašeptala. "Lidé zemřeli. Spousta lidí. Téměř každý v Řádu někoho ztratil, někoho blízkého, pro něj důležitého. Naučili jsme se být podezřívaví. Nikomu nevěřit." Ztišila hlas ještě víc. "To, že je Severus ochotný to udělat... Ach, Harry."

Slzy? Měla v očích slzy?

"To kvůli té věštbě," řekl Harry. "To je všechno."

Uvolnila jeho ruku a její paže ho objaly. "Děkuji ti, Harry. Děkuji ti, že jsi od toho neutekl. Vím, že je to všechno tak těžko uvěřitelné." Odtáhl se a ona mu položila ruce na ramena. "Pro mě to bylo stejné, když mi bylo jedenáct. Když jsem dostala svůj dopis z Bradavic."

"Hermiono..."

"Jenže mně bylo teprve jedenáct. A je mnohem snazší pozastavit se nad nedůvěrou, když jsi dítě. A tehdy ještě nebyla válka. A nebyla na mě kladena taková očekávání jako na tebe..."

"Hermiono, přestaň." Harry se na ni zadíval, napůl ohromený emocemi, které projevovala, napůl zmatený jejich zdrojem. "Co se děje?"

Zdálo se, že se vzpamatovala. Odtáhla ruce a opřela je o stůl před sebou, po obou stranách svého skořicového latté.

"Ollivander bude dnes večer na schůzi. Dostaneš svou hůlku. A jakmile budeš mít hůlku, nebude cesty zpět. Hůlka, no, ta tě doplňuje, Harry. Nenávratně tě spojí s tvou magií. Jestli tohle není život, který chceš, jestli si myslíš, že nemůžeš pomoci naplnit..." Její hlas opět ztichl. "....proroctví, teď je čas obrátit se zpět." Zahřála si ruce o hrnek, našpulila rty a pak k němu znovu vzhlédla. "Myslím, že si zasloužíš mít možnost volby, skutečnou volbu. A po dnešním večeru už žádná volba nebude." Usmála se, oči smutné a vzdálené. "Pořád si vzpomínám, jaké to bylo, když jsem poprvé držela hůlku."