Daleko od Milosti (Supernatural FF)

PROLOG

„Svět měl skončit. Skončit válkou Nebe a Pekla, která by stála životy celé lidské rasy. Tohle pojednání píšu, abych uchoval pravdu o tom, co se stalo.
Můj bratr zemřel a byl znovu oživen. Dodnes nevíme, jaké síly za tím stály. Nebe nejspíš chtělo schránku pro Michaela, nešlo o Deanův život. Snad proto mu zůstaly i vzpomínky na Peklo. Já sám jsem zemřel a pak byl přiveden zpátky, potom, co jsem se obětoval, abych dostal Lucifera zpátky do Klece.
Ale to už předbíhám událostem.
To podstatné, co se událo a co zachránilo svět, byla chvíle, kdy se do věcí vložila organizace BMoL - British Man of Letters.
Právě oni přinesli nové, moderní způsoby, jak bojovat proti démonům i andělům, a i poté, co andělé ve velkém sestoupili z Nebe a vybrali si lidské schránky. S pomocí Lovců se nyní daří situaci držet pod kontrolou.
Někdo by mohl říct, že BMoL využívají americké Lovce jako svým způsobem tupé nástroje. A měl by pravdu, přesto však Lovci nijak neprotestují.
Myšlenka, že svět náleží výhradně lidskému druhu, patří k těm, s nimiž se osobně úplně neztotožňuji, ale zároveň uznávám, že díky BMoL se z lidstva nestala vedlejší oběť války nadpřirozených bytostí.
Já sám teď můžu využívat vědomosti, pilované stoletími, a přitom provádím vlastní výzkum. Držím tak ve větším bezpečí nejen civilisty, ale i mého bratra a další Lovce.
Ve válce s příšerami vyhráváme.
Ačkoli jsem měl možnost poznat, že nejhorší monstra jsou dost často právě lidé.
Snažím se tedy působit jako hlas rozumu a mnohdy soucitu, protože existují vlkodlaci, kteří žijí na zvířecích srdcích, upíři, kteří pijí jen zvířecí krev... Hodná monstra nejsou oxymoronem.
A bohužel, ani zlí andělé.
Věnuji se poslední dobou seznamům vyvolávání jednotlivých nebeských bytostí. Ačkoli se mi nelíbí představa, že jsou andělé odchytáváni, zbavováni svých schopností a končí kdesi v tak tajném zařízení, že ani se svým stupněm prověrky jsem se zatím do něj nedostal, uznávám nutnost tímto způsobem ochránit Zemi pro lidstvo.
V době, kdy píšu tyto řádky, mám připravený rituál pro vyvolání konkrétního anděla.
Zřejmě jsem potřeboval věci uspořádat a zaznamenat pro ty, kdo přijdou po nás a hlavně nějak vysvětlit, proč dělám to, co dělám.
Bůh nás opustil. A my konáme tak, jak nejlépe umíme.”

Sam Winchester, 5. ledna, roku 2013.

Ještě jednou si po sobě přečetl, co napsal a nespokojeně našpulil rty. Věděl ale, že takhle narychlo ze sebe nic lepšího nedostane. V posledních dnech zanedbával spánek, protože pracoval, navíc s Deanem řešili jeden případ – a ačkoli to byla dost rutinní záležitost, duch zavražděné pradleny –, stále to znamenalo cestování. Mizerný spánek. Ne o moc lepší jídlo.
Teď před nimi ležela práce pro BMoL. Jak se Sam snažil vyjádřit ve svém dopisu případným nástupcům, nebyl si tak docela jistý, jestli je ta věc morálně v pořádku.
Na druhou stranu, andělé skutečně bývali svině, opravdu se nepodobali těm bytostem dobra a světla, jaké vykreslovali věřící a všelijací ezoterici. Šlo zkrátka o válečníky Nebe, ochotné na příkaz nadřízených rozbít celý svět na kousíčky.
Sam si povzdechl.
Díky jeho pozici, kterou mu přinesla spolupráce s BMoL, s Deanem získali svoje dědictví, bunkr MoL, který teď už považovali za domov. A samozřejmě přístup k informacím a zbraním, přičemž Dean hlavně oceňoval to druhé.
Dean a jeho hračky.
Povzdechl si podruhé. Prohrábl si vlasy, až příliš dlouhé na bratrův vkus, vstal od stolu; a protože o kom se mluvívá, daleko nebývá, málem narazil na Deana.

***

„Pojďme chytit nějakýho zatracenýho anděla!”

Dean Winchester, 5. ledna, roku 2013.

Na rozdíl od Sama, on se nějakými otázkami morálky zase tolik nezabýval. BMoL pro něj sice představovali dost velkou osinu v prdeli, ale uznával je za to, co udělali. Díky nim, aspoň to tak působilo, nezůstal Sam v Kleci se dvěma nasranými archanděly, a to bylo něco, co nemohl jen tak odmávnout.
Navíc jeho přístup k příšerám, mezi něž řadil i anděly, byl spíš ve stylu „mrtvá příšera – dobrá příšera”. Když tedy dostali tak trochu úkolem, že mají chytit a odevzdat určitého anděla, jen na to kývnul. Přestože se mu úplně nezamlouvala myšlenka, že anděly a démony BMoL někde drží a dělá s nimi kdoví co.
Možná zkoumali nové způsoby, jak proti nim bojovat, a to za něj bylo víceméně v pořádku.
Pobral a naházel do tašky věci, které budou potřebovat pro vyvolání, přesné zacílení na daného anděla měl už na starosti Sam, a vydal se za ním, aby ho zahlédl, jak něco píše u stolu v knihovně.
A podařilo se mu dojít až k němu, ve chvíli, kdy se Sam zvedal, takže do něj málem narazil.
„Máme všechno?” zeptal se mladší Winchester a změřil si pohledem bratrovu tašku.
„Máme, jestli ty máš to... no, zacílení,” broukl Dean.
Sam jen vážně přikývl, hodil na sebe bundu a pak se vydali ven k Impale.
Vyvolávání přímo v bunkru nebylo tak jednoduché, kvůli všem ochranám, které tu byly nastavené. Šlo by to nějak udělat, Dean předpokládal, že Sam by se u toho ani nezapotil, až by vymýšlel způsob, kterým by se to dalo provést.
Ale tady mu tanula na mysli myšlenka o sraní si do vlastního hnízda.
Jenom by anděly a démony upozornili na to, kde bydlí, a to představovalo takový ekvivalent předávání klíčů s adresou bytovým lupičům.