CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐢𝐭 𝐥𝐚𝐬𝐭 𝐟𝐨𝐫𝐞𝐯𝐞𝐫~

Pohled Camille ♡

Lily Rose a Jack se mnou zůstali dost dlouho na to, aby zlepšili náladu nejen mně, ale i sobě. Shari nás opustila dřív, protože se musela vrátit za rodinou, ale slíbila mi, že bude pozdravovat naše rodiče.

„Nehýbej se!" smál se Jack a už poněkolikáté vykoukl hlavou zpoza plátna, na kterém měl - teda aspoň podle něj - být namalovaný můj obličej. Snažila jsem se být v klidu, aby to měl jednodušší, ale pokaždé, když se na mě podíval, dělal u toho hrozně vtipné grimasy. Nemluvě o tom, že svým vzhledem teď dost připomínal ušpiněného Alberta Einsteina od barev.

„Vážně musíš mezi lidi, Camille," podotkla seriózně Lily, která sála za Jackem a pozorovala jeho pečlivé tahy štětcem.

„Proč myslíš?" zeptala jsem se se strojeným úsměvem.

„Protože jsi krásná a máš volno. Užívej si života. Ať táta vidí, co ztratil...oh! Něco mě napadlo!" vyhrkla a zazubila se. „Půjdeme spolu nakupovat! Vím, že máš skvělý vkus na oblečení, ale vyberu ti něco, co našeho tatínka donutí přehodnotit svoji volbu!"

Už jsem chtěla otevřít pusu, ale Jack mě zpražil pohledem, takže jsem zůstala ticho. Přiznávám, že nakupovat s Johnnyho dcerou muselo být vzrušující, ale připadala jsem si na to už trochu stará. Milovala jsem tyhle děti, přestože mi oba ve všech ohledech připomínali muže, se kterým jsem ještě nedávno byla ve vztahu. Kousíček mého toxického já však muselo přiznat, že by se mi líbilo vidět Johnnyho žárlit. Nechtěla jsem mu nic oplácet, ale když už to Lily navrhla...

„Půjdu ráda," vychrlila jsem dřív než se na mě Jack stačil podívat.

„A mě tu jako necháte? To je moc hezké..." podotkl ironicky, ale pak hned zvesela pravil, že bude dodělávat můj portrét. Tiše jsem si oddychla. Vynechávat Jacka jsem opravdu neměla zapotřebí, přesto, že by se tam s námi nejspíš nudil. 

„Vyrazíme ještě dnes!" zajásala Lily. Jejímu nakažlivému úsměvu se nedalo odolat. Překvapovalo mě, kolik v sobě měly energie. Asi to bylo tím mládím, kdo ví. Johnny je taky energický....hlavně na určitých místech.

„Hotovo! Už se můžeš hýbat, dokončím to, až budete pryč," uchechtnul se a podíval se na mě s jiskřičkami v očích. Nedokázala jsem si pomoct, ale Jack mi přišel šíleně roztomilý. Jako by mu ani nebylo dvacet let. To nadšení, s jakým všechno dělal mi zkrátka přišlo fascinující. Nebyl to ten typický kluk z dnešní doby, vychovali ho, jak se sluší a patří.

„Dobře, můžu se po-"

„Ne! Ještě to není připravené," oponoval s důležitým výrazem ve tváři. Lily těkala pohledem ze mě na portrét a zase zpátky, jako by se ujišťovala, že Jack na nic nezapomněl.

„Jak myslíš, Jacku," pokrčila jsem rameny a odhrnula mu kudrnaté vlasy z čela.

„Tak pojď, Camille, už na to nemáme celý den," dloubla do mě Lily a táhla mě ke dveřím domu.

„Počkej, nejsem na to dobře oblečená," zasmála jsem se.

„Nesmysl, vypadáš skvěle. Vypadala bys dobře i bez toho líčení, co jsem ti udělala," usmívala se a balila si do drobné kabelky všechny potřebné věci. Taky jsem si vzala svoji kabelku, zkontrolovala její obsah a zvedla oči k Lily Rose.

„Tak, můžeme?" 

„Něco chybí," řekla pomalu a někam v rychlosti odběhla. Pozdvihla jsem obočí, když se vracela se slunečními brýlemi na sobě a druhé držela v ruce. Později jsem zpozorovala, že patřily jejímu tátovi.