Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

DOKONALÁ PRINCEZNA

...o hodinu dříve...

Princezna Arnialla se naposledy podívala do zrcadla. Nolita se na ni usmála. Komorná byla pohledná žena o pár let starší než princezna. Měla příjemný tichý hlas a s láskyplnou péčí se starala o svoji princeznu. Měla tmavé vlasy v drdolu a na nich bílý čepec. Byla by pohledná, kdyby nemusela nosit modrou uniformu s bílou zástěrou.

„Moc vám to sluší, princezno." Usmála se na ni do zrcadla a naposledy zkontrolovala její róbu.

Arni uznala, že dnes se její služební překonala. Sukně byla tmavě modrá, ale z korzetu třpytícím se flitry, kterými byla v menší míře ozdobená i sukně a díky tomu vypadala, jako by si na sebe oblékla samotnou hvězdnou oblohu. Šaty neměly ramínka, ale princezna v nich vypadala něžně a jemně, zároveň si ale připadala krásná. Vlasy měla rozpuštěné, jen nahoře pár pramenů si nechala sepnout kolem hlavy stříbrným skřipcem. Ve vlasech se jí leskla jemná stříbrná korunka se safíry. Samozřejmě měla svoji oficiální princeznovskou korunu, ale na rozdíl od Rianell ji nemusela nosit na všechny důležité akce, ale jen na ty nevýznamnější, tedy až na večerní oficiální představení krále dvoru.

Naposledy se otočila kolem osy, aby si ji mohla prohlédnout komorná ze všech stran. „Jsi úžasná, Nol."

Komorná se s pýchou uklonila. „Pamatujte, že krásné šaty samy o sobě nic neznamenají. Výjimečnými se stávají teprve tehdy, kdy charakter i půvab jejich nositelky odpovídá jejich vzhledu. A vy byste zasloužila mnohem krásnější, aby doopravdy vyjádřily vaši krásu, slečno."

Arni se usmála a objala ji. „Děkuju. Jsou dokonalé. Sice nejsou takové, jaké nosím obvykle, ale přesto se mi moc líbí." Byla to pravda. Raději vystavovala své křivky na odiv a neměla kolem sebe tolik látky. Byla zvyklá na odhalené kousky a takové jemné dívčí šaty už dávno nenosila.

„Možná byste je měla začít nosit. Někdy muži ocení více to, co oči nevidí."

Arnialla se pousmála. „Jednoho dne tě donutím, aby sis ty šaty oblékla. Nemůžu v nich dýchat a tobě by moc slušely. Jsi taky moc krásná, kdybys jednou v životě sundala ten příšerný čepec," nesouhlasně si prohlédla zmíněný kus látky.

Nolita se rozesmála. „Máte nejvyšší čas vyrazit dolů a připravit se na příjezd našeho nového krále."

Arnialla na ni nevěřícně pohlédla. „Ty se snad těšíš!"

„Ano. Těším se, co mu vyvedete." V očích jí vesele zajiskřilo.

Arnialla si povzdechla. Měla zakázáno se chovat nějak nepatřičně, takže si své vtípky musela nechat až odjede. Docela pochybovala, že ale bude mít po sestřině odchodu na nějaké legrácky náladu. „To mi sestřička zakázala. Výjimečně totiž chce dokonalou princeznu."

„Tak to nebudete nikdy, princezno. Vy jste dokonalá sestra, ale rozhodně ne princezna."

Ušklíbla se, ale dala jí za pravdu. „Jsi miláček, Noli."

„Za upřímnost mi platíte."

Arnialla se pousmála a kývnutím hlavy jí poděkovala. Nolita se uklonila. „Moc ho nevyděste," zašeptala spiklenecky. Arnialla jí odpověděla úsměvem a vyšla na chodbu. U dveří stáli dva vojáci, kteří se jí uklonili. Tiše jim popřála dobré ráno a pokračovala chodbou. Když míjela jednoho osamělého strážce, chytil ji kolem pasu a přitáhl k sobě.

Zahleděla se do jeho oříškových očí. Mexe měla ze svých hraček nejraději. Často jen leželi na posteli, ona se nechala objímat jeho silnou paží a povídali si. Nemilovala ho. Nevěřila, že něco jako láska vůbec existuje, ale byl jí sympatický a ráda se s ním bavila. Navíc byl pohledný a dobrý v posteli. Kdyby ji někdo nutil, aby se za někoho provdala, nejspíš by si vybrala jeho. Byl to její nejlepší přítel a přitažlivost mezi nimi fungovala více než dobře. Měl tmavé vlasy a drzý úsměv. V jakémkoli jiném království by ho za něco takového popravili, stejně jako Arni. Algembrie ale tolerovala snad všechno.