Kik messenger 3 [Harry Styles]

2. Část

Moji snídani tvořila jedna musli tyčinka a heřmánkový čaj v zeleném hrníčku. ,,Kde je táta?" Zeptala jsem se své matky, která seděla naproti mně a popíjela kávu. ,,Nějakej jeho zaměstnanec něco ukradl a tak to jel řešit." Vysvětlila mi a já jsem kývla. ,,Ježiši." Trochu jsem se uchechtla a ona na mě zvedla svůj pohled, když jsem otevřela podruhé svoje ústa. ,,Takže nikam nepojedeme?" Zeptala jsem se jí a mamka pokrčila rameny. ,,Spíše to tak vypadá, že pojedeme příští víkend."

,,Skvě.." Moje slovo jsem nedokončila, protože někdo zaklepal na dveře. ,,Já tam půjdu." Řekla a já jsem ji nějak už nevnímala. ,,Fajn." Vypustila jsem ze rtů a vzala jsem do ruky noviny, které si doteď matka prohlížela.

,,Dcera Paris Hilton, se poprvé objevila na červeném koberci." Hned jak jsem uviděla tendle článek, noviny jsem dala pryč a vstala jsem se podívat kdo vlastně přišel.

Když jsem uslyšela smích, své vlastní matky, zrychlila jsem. ,,No skvělý." Řekla jsem, když jsem stála na chodbě a tam stál Isaac, který si skvěle rozuměl s mojí mámou. ,,Říkal, že jsi nechala ve škole učebnici." Zasmála se máma a rukou doslova pozvala Isaaca dál. ,,Jo?" Dívala jsem se na ní a vražedným pohledem jsem prohlížela toho kluka. ,,Jo, na občanku." Ušklíbnul se na mě a já si dokonale vzpomínala, že učebnici na občanku jsem si dala do svojí skřínky.

Chvíli jsme tam trapně stáli a já jsem se otočila ke schodům. ,,Půjdeme nahoru." Řekla jsem otráveně a matka to odsouhlasila. Když se jeho nohy hnali za mnou, vyšlapala jsem všechny schody a zatočila do leva, abych se dostala do svého pokoje. Konečně jsme do něj oba vešli a já jsem se na něj podívala.

,,Tady být nemůžeš! Ne, ne a ne. Nevím jak jsi zjistil, kde bydlím, ale prostě být tady nemůžeš." Řekla jsem mu nepříjemně a on se posadil na postel a díval se kolem sebe. ,,Něco jsem našel." Řekl mi a já jsem se na něj znova otočila. ,,Co?" Zeptala jsem se ho a on se zasmál. ,,Vidíš, nevadí ti, že tu jsem." Nic jsem neodpověděla a s povzdychem jsem se posadila vedle Isaaca. ,,Co jsi našel?"

,,Nějaká ženská porodila před čtyřma rokama." Nedořekl to a já jsem se na něj dívala se zvedlým obočím. ,,Nevím, jestli jsi to postřehl, ale mě je patnáct." Falešně a široce jsem se na něj usmála a on kývl. ,,A proto potřebuju tvojí pomoct." Díval se na mě a zvedl se.

Isaac se začal procházet po pokoji a já jsem ho pozorovala. Poslouchala jsem jak se jeho boty dotýkají podlahy, chodil sem a tam a já jsem nepochopila co to dělá. Nakonec se otočil k mému stolu, na kterém ležel notebook. Vzal ten notebook a i s ním se posadil zpátky na postel.

,,Jsi divný." Řekla jsem mu a on se zasmál. ,,Jo, ale ty taky." Řekl mi a zmáčkl nějaké tlačítko na klávesnici, aby se notebook zapnul. Nic jsem mu neřekla a jenom jsem se na něj podívala.

,,Nemáš to na žádný heslo?" Zeptal se mě a já zakroutila hlavou a svoje vlasy jsem si přehodila dopředu. ,,Hezká tapeta." Zasmál se a já jsem se podívala, co vlastně mám za tapetu.

Citát z knížky od Johanesse Watna. ,,Snaž se jednat správně."

,,Jo, dík." Řekla jsem mu a sledovala jsem co na tom notebooku dělá. Kliknul na prohlížeč.

,,Proč to děláš?" Zeptala jsem se ho a dívala jsem se do obrazovky.

Bylo to divný, neznámý kluk za mnou jednoho dne přijde a začne mi pomáhat s mojí rodinou, kterou neznám a kteří jsou pravděpodobně mrtví.

,,Protože moje rodiče umřeli a já vim jaký to je." Řekl mi a já jsem kývla. ,,To je mi líto." Řekla jsem větu, kterou by řekl snad každý. No, nevím co by řekli ostatní nebo co jsem měla říct já.