IS THIS REAL | | Jegulus

2.

Sirius naštvaně ukázal na sedačku. ,,Tak si sedni a povídej." přikázal bratrovi a sedl si na sedačku na druhé straně.

Regulus nijak neomlouval a prostě se posadil. ,,Matka mě málem zabila." ,,Nepřeháněj," uchechtl se Sirius. ,,Nepřeháním." Remus se opatrně posadil vedle Siriuse. James stále zařazený nad svým chováním stál mezi dveřmi a Petr nezajímaje se o okolí seděl v uličce vagónu a jedl sladkosti, které si zabalil na cestu.

,,Jak jsi ji tedy unikl?" zeptal se Sirius bez zájmu. ,,Neunikl," jeho hlas byl plný studu. Nedokázal se bránit tak jako jeho bratr. Vždy ho za jeho odvahu obdivoval. ,,Minula." James, který se do této doby nepřítomně díval z okna pohlédl na Regulusův profil. ,,Minula? Nesmysl." ,,Žádný nesmysl, byla tak rozzuřená, že nic neviděla." ,,A podruhé se už nepokusila?" Regulus zavrtěl hlavou.

,,Vypadni z mého baráku," křičela Walburga. Regulus se mírně třásl strachy, ale snažil se to vše co nejvíce skrývat. Tak moc si přál, aby byl více jako jeho bratr. Silnější. Bál se otočit zády ke své matce. Příčilo se mu ji nazývat matkou. Až teď si uvědomil, jak slepý byl. Nechápal, jak to, že sebou nechal manipulovat tak dlouho. Kvůli své matce přišel o svého bratra. O nejbližší osobu ve svém životě. Měl ho bránit.

,,Vypadni!" Z myšlenky ho vytrhl neuvěřitelný řev. ,,Nejsi Black stejně jako tvůj bratr. Lituji toho, že jsem tě nevyhodila dříve. Vždy jsi byl slabý." Regulus si skousl rty, aby se nerozbrečel. Netušil, kam teď půjde. Bylo mu 16 co měl dělat opravdu netušil. Neměl žádný plán. Vlastně až dnes, v den, kdy měl přijmout znamení se rozhodl odporovat. Neměl kamarády tak jako Sirius. Nikdo nestál na jeho straně. Na vše byl sám.

Neotáčel se zády. Obezřetně couval. Smrtijedi kolem je pozorovali. Mohli by ho zabít ale neudělají to, nic jim do jejich rodinných problémů není. To je jediné, co se naučil. Nikomu na nikom mezi stoupenci Voldemorta nezáleží.

Neměl by používat kouzla, ale zde bylo tolik kouzelníků, že se nikdo nedozví, kdo kouzlil. Naposledy rychle přejel po všech tvářích, které na něj koukaly s opovržením a přemístil se.

,,Proč?" ,,Nechtěla se ztrapnit podruhé." Regulus se mírně ušklíbl. To bylo to jediné, co se mu povedlo. Ztrapnit matku, to možná nikdy nedokázal ani Sirius. ,,Hmmm." Sirius nevěděl, co na to má říct. ,,A po mně chceš tedy co?" Regulus si prohrábl černé vlasy. ,,Spravit nás vztah?" Mluvil potichu, ale všichni v kupé ho j přes to slyšeli. ,,Nemyslím si, že máme co spravovat." ,,Siriusi," sykl Remus. ,,Co pořád?" ,,Je to tvůj bratr." Sirius se zamračil. ,,Byl to můj bratr." Regulus se podíval na Siriuse. ,,Opět se tvým bratrem mohu stát. Dej mi šanci. Prosím." Všichni upřeli pohledy na Siriuse. Sirius měl pozornost vždy rád, ale zrovna teď po ní nijak netoužil. ,,Ne." Řekla rozhodně Sirius. Regulus sklopil hlavu a i s věcmi se začal zvedat. Naposledy se podíval bratrovi do očí a vyrazil ke dveřím, kde mu cestu zatarasil James.

,,Tichošlápku." Sirius vzhlédl ke dveřím. ,,Dej mu šanci." Věděl, že by se do těchto záležitosti neměl míchat, ale chtěl Reguluse více poznat. Nějakým zvláštním způsobem toužil po jeho přítomnosti a to ho vlastně viděl skoro poprvé.

Sirius si povzdechl. ,,Řekni mi jeden jediný důvod proč bych měl." James na něj mlčky zíral. Nenapadl ho žádný důvod, který by mohl vyslovit nahlas. ,,No tak vidíš." Regulus, který do teď sledoval Jamesovu tvář sklopil zrak k zemi a vyšel ven z kupé.

,,Ahoj Péťo." Petr zvedl hlavu od čokolády a usmál se. ,,Ahoj." Podíval se na zavazadla v Regulusově rukách. ,,Kam jdeš? Ty nechceš sedět s námi?" ,,Drž hubu Péťo!" Ozval se z kupé Siriusův hlas a tak Petr zmlkl a omluvně se podíval na Reguluse. Ten opět sklopil pohled k zemi a rozešel se hledat nové kupé. James otáčel hlavou mezi Siriusem a dveřmi, kterými odešel Regulus. Vůbec nevěděl, co ho to popadlo, ale vyšel z kupé ven. ,,Jakým směrem šel?" Promluvil směrem k Petrovi. Ten bez toho, aby zvedl pohled od jídla ukázal rukou jedním směrem. ,,Dík Péťo." Rychle se tím směrem rozešel.

Viděl jeho ztuhlá záda. Regulus kráčel pevným krokem s hlavou pyšně vztyčenou. ,,Počkej," zavolal na něj James, když byl už jenom kousek od něj. Regulus se zastavil a otočil za hlasem. ,,Je mi to líto," řekl trochu udýchaně James. Regulus se usmál. ,,To nemusí." ,,On si to rozmyslí. Zařídím to. Slibuji." ,,Raději neslibuj něco, co nemůžeš zařídit." S těmi slovy se Regulus opět rozešel. ,,Uvidíme se ještě?" řekl nesrozumitelně a potichu James. Regulus se opět zastavil a otočil. ,,Cože?" James jen zavrtěl hlavou. ,,Nic. Hezkou cestu." Usmál se James a rozešel se směrem ke kupé. Cestou se tloukl do hlavy za vše, co vypustil z pusy. ,,Blbosti, jsi kretén," mumlal si sám pro sebe potichu.

,,Zrádče!" vypískl Sirius jakmile se James objevil ve dveřích. ,,Klid Tichošlápku." ,,Jaký klid? Normálně jsi mě zradil. Mě, tvýho nejlepšího přítele! Jak si to vůbec představuješ?" Mluvil rychle a naštvaně Sirius. James si upravil brýle na nose a podíval se na Siriuse. ,,Promiň." Na víc se nezmohl. Věděl, že to posral, ale zároveň toho nelitoval. Chtěl, aby se bratři opět bavili tak jako když byli ještě malí kluci.

Po všech těch letech byla tato cesta vlakem ta nejvíce nepříjemná. Nikdo z nich pořádně nemluvil. Jen Remus se čas od času pokusil navázat nezávaznou konverzaci, ale ani jeden z chlapců s ním moc nespolupracovalo.

Petr byl zmatený a pořádně netušil co se kolem něj děje. Tak jako vždy. Sirius se naštvaně díval z okna a přemýšlel nad svým bratrem. Možná by mu měl zkusit dát šanci. Třeba bude vše zase fajn, ale moc tomu nevěřil. A James myslel na Reguluse. Na jeho letmý úsměv, který mu daroval a také se pokoušel přijít na to, jak vykoná svůj slib. Bude to těžké, to věděl, ale musel to zvládnout. Nebo možná nemusel ale chtěl. Chtěl se před Regulusem předvést jako dobrý přítel, kterým se mu chtěl stát. Tehdy však ještě netušil, jak moc blízkým přítelem mu jednoho dne bude.