Dohodnutý sňatek [vanityfair]

Jedna

Hermiona seděla a pozorovala hladinu jezera. U nohou se jí povaloval výtisk Denního věštce spolu s dopisem z ministerstva kouzel. Její srdce i mysl byly neklidné. „Bojuj," říkával vždycky její otec. Bude tedy bojovat proti směšnému zákonu? Nebo obětuje své štěstí pro vyšší dobro a bude se soustředit na válku proti Voldemortovi? Nebo snad boj proti zákonu byl jen dílčí bitvou v této válce? Nebo ještě hůř, stačilo by zlomit hůlku a navrátit se do mudlovského světa? Měla svoje hodnoty, naděje a sny a nový zákon ji nutil mezi nimi volit.

Stále zmatená se natáhla pro svůj batoh. S brkem a pergamenem v ruce začala sepisovat seznam pro a proti všech možností, které měla. Rozhodla se vyřešit svůj problém logicky a s rozvahou. Bylo to jako kterákoli jiná překážka, kterým musela v minulosti čelit, jako například Snapeova hádanka, která chránila Kámen mudrců v jejím prvním ročníku, nebo když v pátém ročníku přechytračila Umbridgeovou.

A takhle ji našel profesor Brumbál – skláněla se nad pergamenem a snažila se, aby jí ho neodfoukl vítr.

„Slečno Grangerová," řekl měkce, „smím se k vám připojit?" Přikývla a udělala mu na lavičce místo.

„Myslel bych, že už touto dobou budete pryč. Škola skončila, už nejste bradavickou studentkou." Pohlédl na ni skrz své půlměsícové brýle.

„Odjíždím koncem týdne. Profesorka McGonagallová mě požádala, abych zůstala a pomohla jí uspořádat několik věcí na příští rok," odpověděla, „ale to už přece víte, že, pane profesore?"

„Ach, ano, teď si vzpomínám, že se mi Minerva zmiňovala." Zamrkal. Hermiona si plně uvědomovala, že Brumbál moc dobře ví, proč ještě neodjela. Dokonce se odvažovala hádat, že i ví, proč sedí tady venku a něco píše.

„Říkala, že za jiných okolností by mi nabídla jít k ní do učednictví, ale v současné situaci," Hermioně selhal hlas – první náznak citové úzkosti, kterou doposud ukázala.

„Bystrá čarodějka jako vy by měla pokračovat ve studiu," řekl Brumbál, „Jsem si jistý, že se s tím dá něco dělat." Konejšivě ji pohladil po rameni, přesto se Hermiona nijak neuklidnila. Podívala se na letitého kouzelníka sedícího vedle ní. Vypadal, jako by na zádech nesl celou tíhu světa, a ji ne poprvé napadlo, jak může být křehký člověk zároveň tak mocný. Harry ji v minulosti ujišťoval, že když je Brumbál naštvaný, nahání strach, ale ona mu příliš nevěřila.

„Ale pane profesore, nevím, jestli to je možné," prohlásila a strčila mu do rukou vyčerpávající seznam. Prolétl ho a uchechtl se.

„Vždy přesvědčená vyřešit každý problém svým intelektem – obdivuhodný přístup." Podal jí seznam zpátky a ona ho nacpala do svého batohu i spolu s novinami a dopisem z ministerstva.

„Takže k závěru jste zatím nedošla?" zajímal se.

„Ne," povzdechla si a odvrátila se, aby neviděl, jak se jí oči zaplňují slzami.

„Jaké jsou vaše možnosti?"

„Podřídit se ministerskému zákonu a vybrat si pro sebe vhodného starého mládence z čisté krve ze seznamu, který poslalo ministerstvo, nebo...," odmlčela se a zvažovala hrůznou variantu dohodnutého sňatku.

„Pamatujte, že čarodějové na seznamu jsou ve stejné situaci jako vy. Oni jsou taktéž nuceni se oženit."

„Ano, ale oni si vybírají, koho požádají o ruku! Můj seznam je mnohem kratší než jejich," rozhorlila se.

„Některé čarodějky z mudlovských rodin nemají ani tak rozsáhlou možnost výběru jako máte vy, Hermiono," připomněl jí Brumbál jemně. Zamyslela se nad tím a litovala ženy, které nemají výběr vůbec žádný.

„Takže ministerstvo může donutit čaroděje z mudlovských rodin a ty z čisté krve, aby si někoho vzali, jenom protože se lidé jako Malfoyové nebo Blackové bojí o svou čistou krev, tudíž by kvůli svému křížení mohli vyhynout?" Jak mluvila, její hlas se stával pronikavějším a škubla rukou, kterou ovládala hůlku, když ji ovládlo nutkání uřknout a proklít ministerstvo kouzel až do zapomnění.

„Obávám se, že ano," odvětil Brumbál a smutně se na ni díval.

„A vy s tím nemůžete nic udělat?" dělala si naděje, i když v hloubi duše moc dobře znala odpověď.

„Ministr přesvědčil sám sebe, že to, co dělá, je to nejlepší – že vlastně zachraňuje kouzelnický svět. A když je mužské ego tak velké, jeho pýcha mu často nedovoluje poslouchat rozum."

„I vám nedovoluje poslouchat rozum?"

„Obzvlášť mně. Ale jaké jsou vaše další možnosti?" optal se znovu.

„Mohla bych se postavit zákonu, riskovat pokuty, pokárání a uvěznění. Řádu bych byla zbytečná a nemohla bych tu být pro Harryho, až mě bude potřebovat. Nebo můžu odejít, opustit Harryho, Rona, Řád, každého a všechno, co jsem si za posledních sedm let zamilovala," dokončila a zalila ji vlna zoufalství.

Brumbál se k ní přisunul blíž a dal jí ruku kolem ramen. Položila si hlavu na jeho hruď a vousy a vzlykala. Voněl jako letní den po dešti a ona cítila, že se zklidňuje, zatímco ji Brumbál hladil po vlasech. O několik chvil později se znovu posadila. Uhladila si hábit a znovu se zadívala na jezero.

„Musím tady být pro Harryho," řekla nakonec. „Jsme přátelé. Nikdy bych ho nemohla takhle opustit."

„Pak ovšem zbývá pouze jediná možnost," zdůraznil Brumbál.

„Já vím," zašeptala, sklopila oči a nervózně svírala svou kapsu.

„Vždycky jsem si představovala, že se zamiluju do čestného muže, někoho, koho bude bavit to, co baví mě. Měli bysme děti, jedno nebo dvě, a společně bysme zestárli. Chci manželství, jaké měli moji rodiče," dodala prosebně.

„Jenom protože manželství není sňatek z lásky, neznamená, že je bez lásky," otočil se k ní Brumbál a vzal její ruce do svých.

„Láska je víc než jenom cit. Zahrnuje všechny maličkosti, které děláte, abyste dali najevo svůj zájem o druhého. Může to začít tak, že mu na konci dne přinesete šálek čaje nebo možná on uvaří dobrou večeři. Pomalu a zlehka se to nasčítá; uznání se změní v úctu, úcta v obdiv a z obdivu se stane láska."

„Ale co vášeň?" zeptala se bojácně a trochu se styděla, že se ředitele ptá na takovou věc.

„Ta se také objeví, i když nevydrží. Nikdy nevydrží. Dovedete si představit, že by trvala? Jak únavné!" Opět zamrkal očima. Usmál se na ni a pak se postavil.

„Teď vás tu nechám o samotě. Tuším, že máte před sebou spoustu práce, až budete vytvářet seznam pro a proti všech možných kandidátů." Hermiona sledovala, jak odchází, a pak se otočila zpátky k jezeru. Seznam byl v její tašce, ale ona ho tam nechala. Může se na to podívat později, nejdřív se musí smířit se svým rozhodnutím.