Něco, co byla čistá náhoda

neboj, chápu to

Viktorovi jsem řekla, že si pro jistotu do auta vezmu mikinu kdyby na mě lidi blbě koukali
Viktor šel ke blíž, dál mi vlasy za ucho a řekl "lidi neřeš ať si koukají a ty bys měla mít v pici" a dal mi pusu
Já jsem se usmála, cítila jsem se příjemně u něj, ale i tak pro jistotu jsem mu řekla že si ji vezmu
Viktor se na mě souhlasně usmál a prohlásil že by jsme měli jít
Já jsem pomalu šla a ještě se zeptala "můžeme ale furt nevím kam?"
Viktora to znejistilo a odpověděl "já jsem ti to měl říct už na začátku, ale slib mi že se nenaštveš"
V duchu jsem se bála, podívala se na něj "pokud to nebude nic strašidelného nebo pavouci, tak si myslím že to bude v pohodě, prosím řekni mi kam jdeme" řekla jsem žádostivě a zasmála jsem se
Viktor se ani nezasmál, byl celý vážný, vzal mě za ruku a řekl "no víš já jsem taky na tom dřív nebyl dobře a chodil jsem k jedné paní psycholožce a fakt mi pomohla tak se tě tam chtěl vzít, chápu jestliže se teď naštveš promiň" a sklonil hlavu dolů.
Já byla trochu překvapená ale v klidu jsem mu odpověděla "za tohle jsem se na tebe měla naštvat?" chytla jsem se ho za tvář abych dala náznak, že je to v pořádku
Viktor se pousmál "myslel jsem že se ti to nebude líbit a že budeš naštvaná" nervózně řekl
"N-no moc se mi to nelíbí,ale jestli budeš rád že tam půjdu a myslíš si, že by mi to pomohlo, tak to chápu a je to v pořádku" řekla jsem a i když mě to vážně netěšilo.
Viktor ke mě přistoupil blíž a řekl mi "nechci tě do ničeho nutit, ale rád bych byl a myslím že by ti to pomoct vážně mohlo, hlavně jestli si to večer chtěla udělat znova, tak si tu životní kapitolu neuzavřela"
Já jsem kývla souhlasně a sklonila hlavu dolů, byla jsem hodně nervózní, rychle jsem mu řekla "nechci být zlá, ale nevím je mi nepříjemné o tom více mluvit, nedokážu to celkově před kamarádama natož před tebou milovanou osobou, tak kdybys počkal na mě jinde?"
Viktor "já tě tam doprovodím a budu čekat před dveřmi k ní"
Já jsem se snažila být v klidu a řekla jsem mu že mu děkuji, ještě jsem dodala "v kolik tam máme být?"
Viktor "ve dvě by jsme měli jet"
Já "no ale k ní bez mikiny nejdu to ti říkám"
Viktor se chápavě usmál a šli jsme jsme
Viktor se mě ještě ptal "jsi připravená že jí o tom budeš povídat"
Já sklonila hlavu dolů, řekla jsem mu že moc ne, byla jsem nervózní snažila jsem udržet slzy
Viktor mi nabídl že to může zrušit
Já jsem mu rychle řekla "to nedělej, ale prostě co jí tam budu říkat, nebude to lehký"
Viktor mě chytl za ruku "upřímně když jsem tam šel poprvé, tak jsem ji tam neřekl víc než deset slov, ani to ne, zvládneš to"
s úsměvem řekl
Já "no tak já jí řeknu dobrý den a sbohem" nervózně jsem řekla, už jsem skoro nedokázala udržet slzy, snažila jsem se zamaskovat mojí nohu, která se klepala, tím že jsem si upravila kalhoty
Viktor si toho asi trochu všiml, šel ke blíž a v klidu řekl "uvidíš to bude dobrý, zvládneš to" obejme mě
Já to neudržím a začnu mu do náruče brečet, začnu se klepat,Viktor mě pevněji obejmul, pošeptá mi do ucha " pstt to bude dobrý, počkej já ji napíšu že nepřijdeš" a dal mi pusu do vlasů
Já jsem stále brečela, řekla jsem mu "jestli na to budu připravená, tak můžeme zítra ale dneska to bylo moc narychlo, promiň" Viktor mě stále objímal, já se už tak moc neklepala, ale nemohla jsem přestat brečet, furt mi opakoval že to chápe, a že je tu se mnou
"Dneska to fakt nezvládnu, promiň, ale jestli chceš mít aspoň nějak hezky den, pokud jsem to úplně nezkazila,tak někam můžeme ale ne moc k lidem prosím" řekla jsem a podívala se u toho na něj
Viktor se mě snažil uklidnit a řekl že můžeme jet na procházku do lesa, dal mi pusu do vlasů a ještě dodal "chceš jet uz teď?"
Já "až za chvíli a počkej tady za chvilku jsem zpátky"
Viktor se usmál a dál mi znovu pusu.
Já běžela na záchod vstřebat to co mi nabídl, ale musela jsem se rychle vrátit ať si nic nemyslím,takže jsem si jen odskočila, upravila se trochu a hnedka jsem byla zpátky a mohli jsme jet.
Šli jsme do auta, v autě jsem se mu ještě jednou omluvila že to musel zrušit, ale dneska bych to nedala
Viktor to chapal dodal "ano v pohodě, lásko já chci abys byla v pohodě,ale nechci tě do něčeho tlačit"
Já jsem ještě zopakovala že můžeme jít zítra a usmála jsem se na něj, Viktor řekl že souhlasí a dal mi pusu a jeli jsme.
Pustila jsem písničky a za chvíli jsem byly jsme u lesa vystoupili jsme z auta, obejmuli jsme se, pošeptal mi jestli jsem v pohodě, já mu kývla hlavou že ano.
Pak jsme naše prsty propletli a drželi se za ruce a šli jsme, prostě jsme se procházeli a povídali jsem si už o něčem jiném ale i tak jsem byla trochu mimo, Viktor něco povídal ale já přemýšlela.
Přemýšlení mi většinou moc nejde,ale furt jsem měla v hlavě co se stalo před asi hoďkou, Viktor povídal něco a já to nedokazala nevnimat, sama sobě jsem si říkala co se to stalo a byla sama na sebe naštvaná a u toho se rozbrečela
Já se naschvál rychle otočila hlavou od nej ,ale jak jsem se drželi, tak on se zastavil a ptal se co se děje, byl vyděšený na jeho obličeji byla vidět starost
Já jsem šla od něj trochu "no proste si mě dneska rozhodil, nečekala jsem to" vykřikla jsem
Viktor mlčel a sklonil hlavu dolů
Já jsem si utřela slzy "fakt promiň,ale tohle bylo moc rychle" dodala jsem
Viktor šel ke mě blíž, obejmul mě a řekl "pojď pojedeme na ten nákup ať máme co jíst"
I přesto že jsem se trochu cítila provinile, kývla jsem souhlasně hlavou a zeptala se ho co budeme vařit
Viktor mě vzal za ruku a pomalu jsme šli "něco lehkého kuřecí maso a hranolky?" řekl, já souhlasila a dodala jsem"jo tak ale musíme vzít i něco navíc, aby jsme nemuseli chodit i zítra"
Viktor souhlasil a jeli jsme na nákup
Koupili jsme věci na večeři a něco navíc aby jsme měli co jíst na víc dní
A jeli jsme jsme domů