Destructive Storm [CZ] ✓

28. | Nedůvěra a zklamání

Dalšího dne bylo jasné, že pátrání po nejmladším členu skupiny nemůžeme odkládat. Pár z nás bylo natolik nervózních, že v noci nedokázalo ani pořádně spát. Nejhůře jsem na tom však byla já, troufám si říct. Cítila jsem k Melanie totiž jistou vlnu zodpovědnosti, jako by právě ona byla mou vlastní dcerou. Nikdy jsem totiž nezapomněla na to, jak jsem ji našla osamocenou v lese, když nejvíce potřebovala přítele. Vzala jsem ji pod svou ochranu a slíbila ji, že už nikdy nebude sama. Přišla jsem si až podezřele vinná vzhledem k tomu, že jsem náš slib porušila. I když nechtěně, odešla jsem od ní a tím ji přiměla k tomu, aby se mě vydala hledat. Nechtěla jsem ztrácet víru v to, že ji znovu najdu a budeme spolu až do konce našich životů. Vlastně jsem v to věřila, protože jsem nemohla ani pomyslet na to, co by se stalo v moment, kdy bych ji už nikdy nespatřila. Nestihla jsem se s ní ani rozloučit, a tak to neudělám ani teď. Musím ji najít a říct jí, že je pro mě jako dcera, kterou jsem nikdy neměla. Musím jí toho říct tolik, musím jí poděkovat za všechno, co pro mě kdy udělala, i když to třeba ani nevěděla.

Poupravím si luk tak, aby mi pěkně držel na zádech, a do ruky si připravím tašku se šípy, kterou si následně přehodím přes druhé rameno. Koutkem oka spatřím Sashu, jak do velkého hnědého batohu balí nějaké zásoby z dodávky. Oliver stojí za jejími zády a tváří se dost neklidně. Nedivím se mu. Přemlouvala jsem ho, aby zůstal, ale odmítl. Chtěl mi za každou cenu pomoci, protože věděl, že Melanie je jedna z mála lidí, kteří se nevědomky dostali do mé rodiny. Mé malé skromné rodiny, která se každým dnem zmenšovala o to víc. Ryan nebyl k nalezení, ale já se domnívala, že je někde s Thomasem a dávají dohromady zbraně, abychom v lese nebyli nechránění. Ruby seděla na kapotě mého auta a já se rozhodla, že ji raději nechám o samotě. Aaron byl se Seanem a horlivě se s ním o něčem bavil a já věděla, že ani tyhle dva rušit nechci. Rozhodla jsem se proto dojít k Sashe a Oliverovi a poděkovat jim za jejich podporu v hledání malé Melanie.

„To je samozřejmost," řekne Sasha okamžitě a já se na ni nesměle pousměju. Stále mám pocit, že toho po těchto lidech chci až moct. „Dlužím ti to, Kathleen," řekne, jakoby mi snad četla myšlenky a já sklopím hlavu. Vážně, Sasho? Myslím si, že to právě já dlužím tobě za svůj život. Bez tebe bych tu totiž už dávno nebyla.

„Sasho," povzdechnu, „vždyť jsi to byla ty, kdo mi zachránil život. A podívej se na sebe teď. Sama máš svých starostí dost, Oliver se stále zotavuje z utrženého zranění, ale i tak mi chceš pomoct. Nemusíš, Sasho. Zvládneme to i bez vás dvou."

„Problém je ale v tom, že mi s tebou jít chceme," řekne Oliver za svou manželku a já se na něj podívám. „Prošli jsme si spolu mnohými strastmi a teď není ta chvíle, kdy se naše cesty rozdělí. Sama moc dobře víš, jak to dopadá, když se cesty dvou lidí rozdělí. Dává dost práce se znovu najít."

„Děkuju," vydechnu místo dalších protestů a položím dlaň na Oliverovo rameno. Krátce se pousměju a jeho rameno na znamení vděčnosti stisknu. „Doufám, že nebudeš litovat, že jsi se mnou šel. Vždyť víš, že kam vkročím, nenosí to nic dobrého."

„Mýlíš se," tvrdí Oliver, „od našeho setkání jsi mě jen utvrdila o tom, že jsi skvělý člověk. Vždyť se na sebe podívej. S lukem to umíš líp, než sám mistr," řekne s úsměvem a já se zasměju nad tím, jak se nenápadně označil za mistra. „Několikrát jsi zachránila můj, či Sashin život. Šli jsme do toho s tebou, protože ti věříme."

„Přesně," přikývne Sasha a já ji dojatě sevřu ve své náruči. Tolik mi připomíná moji nejlepší kamarádku Noru, která bohužel boj v tomhle novém světě nezvládla. Pamatuju si na ten den, kdy jsem vykopala její vlastní hrob a dala jí poslední sbohem. „Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat, Kathleen. Už to bylo dlouho, kdy jsem byla naposledy šťastná. Však víš od té doby, co Lydia zemřela."