*7-Ve vlaku

613 29 0
                                    

Pohled Anety: ,,Kdy odjíždíme?'' zeptala jsem se Petera. ,,V 10 hodin nám jede vlak do Brna, kde si vystúpíš a my pojedeme ďalej na Slovensko.''řekl Peter.


Nasedli jsme na vlak. Já jsem si sedla vedle Petera a naproti nám si sedli Fajtííkk a Matúš. Dali jsme si do uší každý jedno sluchátko a poslouchali jsme hudbu. Já si dala hlavu na Peterovo rameno, zavřala oči, vnímala tóny písniček, relaxovala a nic nemyslela. Matúš s Kubou si vytáhli notebook a dívali se na videa. Takhle jsem to vydržela dvě hodiny. Potom jsem si s Peterem vyměnila místa tak, že on seděl u okna a já v uličce. Matúš a Fajtííkk usnuli. Leželi na sobě a byli roztomilí. Vyfotila jsem je a fotku dala na Instagram. To bude překvapení. Zbudila jsem Petera a ukázala jsem mu to. ,,Ty si zákeřná. To ti Matúš neodpustí. Ver mi, poznám ho.'' zasmál se tomu.

Otočila jsem se na Petera. ,,Můžu si na tebe položit hlavu?'' zeptala jsem se ho a dala si nohy do uličky. ,,Jasné, to sa nemusíš ani pýtat.'' usmál se a dal batoh na zem. ,,Děkuju.'' položila jsem si hlavu na jeho stehna a zavřala oči. Cítila jsem se u něho v bezpečí. Cítila jsem, že mě hladí po vlasech. Sklonil hlavu k mé a pošeptal mi do ucha: ,,Lúbim ťa od chvíle keď som ťa poprvé uviděl. Niesi ako ostatné dievčata.'' V polospánku jsem mu odpověděla. ,,Taky ťa lúbim.''zopakovala jsem po něm, co řekl a ani jsem si neuvědomila, že je to slovensky. ,,Jsi taká roztomilá, keď hovoříš po slovensky.'' usmál se a chytil mě za ruku. Oba jsme usnuli. Za hodinu nás zbudil hlas výpravčího. ,,Brno, hlavní nádraží.''

Jak se mi splnil sen(Expl0ited)Kde žijí příběhy. Začni objevovat