Daleko od Milosti (Supernatural FF)

NADĚJNÉ VYHLÍDKY

Noc nebyla úplně dobrá. Cas usnul, což bylo u anděla poměrně zvláštní, ale Dean věděl, že to je tím obojkem; s ním museli démoni i andělé jíst, pít, vyměšovat a taky spát.

Dean ale strávil v bezvědomí a spánku celý den, takže teď jen ležel se zavřenýma očima a snažil se nějak zvládnout bolest hlavy.

Jenže si akorát pomalu uvědomoval, do jak moc velké šlamastiky se mu podařilo dostat.

Nejen, že přišel o věci jako telefon a přehrávač, ale hlavně i o tu omezenou svobodu, kterou tu měl jako dozorce.

Navíc čekal, že i když se k vězňům prve choval slušně, nikoho nebil a vůbec, stejně ho nebudou mít úplně v lásce .

Co se týkalo dozorců, proměnil se z trpěného podivína v nepřítele, nejen tím, že dal spoustě z nich na budku.

Zkrátka se nacházel ve výchozí pozici, která nebyla ani trochu dobrá.

A další věc, Sam. Nepsal mu každý den, ale jestli o sobě nebude aspoň občas dávat vědět... Měl takové tušení, že se tu Sam dřív nebo později objeví, a vůbec nechtěl, aby to dopadlo špatně.

Nejhůř tak, že by se Sammy taky ocitl na té horší straně mříží.

Když se mu konečně podařilo usnout, bolela ho hlava i ve snech a navíc, jejich obsah...

Probudil se ještě před budíčkem a vstal, aby se protáhl a aspoň si opláchl obličej. Bolest hlavy trochu ustoupila, třebaže ji stále cítil, ale už si dokázal představit, že s ní přežije v dole.

U dveří našel ležet jakýsi pytlík z hrubé hnědé látky, s číslem 115 na bílé cedulce.

Zvedl jej a nedůvěřivě se na něj podíval, když se z palandy ozval Casův hlas: „To jsou tvoje věci, Deane.”

Ohlédl se na anděla: „Jo, taky dobrý ráno přeju.”

Pak začal vybalovat obsah sáčku, bylo tam holítko, z kterého by se možná dala při troše štěstí vydolovat žiletka, kartáček na zuby a pasta, mýdlo a kelímek na pití.

„Úplný Vánoce,” zabručel, zatímco Castiel slézal z postele a za chvíli... No, ten anděl neměl moc smysl pro osobní prostor, ale Deanovi to z nějakého záhadného důvodu nebylo nepříjemné.

„Představ si, že ses nikdy nemusel holit, ani si čistit zuby,” řekl anděl mírně fascinovaným hlasem, když Deana doprovázel uklidit si ty věci a potom si také začal nanášet pastu na kartáček. „A nikdo ti nic neřekne, musíš na to přijít sám. Docela jsem se pořezal,” dodal Cas a přejel si prsty po čelisti. „Ale už jsem se to naučil dělat správně.”

Pustil si na kartáček vodu, a pak, zatímco šilhal po Deanovi, si začal čistit zuby.

Dean jenom zavrtěl hlavou. Zase se ho zmocnil pocit provinění, že někoho, kdo pro něj a Sama tolik udělal, dostali jako vězně na tohle místo.

Vlastně si tím všechno přivolal, nebýt Castiela, ani on by tu nebyl, neměl by důvod, ale...

Možná, že to tak mělo být. Někdo to tu musí zrušit.

Trochu se zachvěl při pomyšlení, že jenom v tomhle baráku je dvě stě převážně andělů, třebaže připravených o podstatnou část své moci. Nebyl to záchvěv strachu, spíš příjemného vzrušení.

Že přitom po očku sledoval Case, který byl ještě pořád do pasu nahý, s tím rozhodně nemělo nic společného.

A pak už odbyli ranní hygienu, jak se dalo.