Ničí spasitel (SNARRY)

15.kapitola

Severus doufal, zoufale doufal, že si Lupin a Black nevšimli, jak se na Harryho dívá. Nepočítal s tím, když minulý víkend po Famfrpálu v Doupěti udělali ten poslední krok. Nepřemýšlel o tom, že se vrátí na Grimmauldovo náměstí, bude spát v oddělených postelích v oddělených pokojích a sdílet životní prostor s Lupinem a Blackem.

V úterý se musela řešit záležitost s úplňkem a Harry seděl vedle Severuse, naproti svému kmotrovi a Remusovi, a ve tváři se mu zračila zděšená nedůvěra, když se dozvěděl, že vlkodlaci, stejně jako duše, existují. Vstal a odešel do svého pokoje a oni ho nechali odejít, i když Remus ho po pěti minutách následoval, a Severus se vrátil do své kanceláře a přemýšlel, kde přesně by mohl být pro Harryho bod zlomu.

Většinu času trávil ve své kanceláři výzkumem. Ať už Harrymu řekl cokoli, ať už chtěl věřit čemukoli, faktem bylo, že to, co mu Albus řekl, nemohl přehlížet. Albus odhalil tajemství Toma Riddlea a poslední roky svého života zasvětil vymýcení viteálů. Aby dokázal to, co dokázal, musel se vžít do mysli Temného pána a ponořit se hluboko do jeho psychiky. Nejenže musel zjistit, že Riddle viteály vytvořil, ale také kolik jich je, jaké jsou a kde jsou ukryty.

Úkol hraničící s nemožným, který téměř celý zvládl jediný člověk, jednající sám.

Jeden muž, který padl dříve, než byl úkol dokončen, a který nepředal štafetu dříve, než bylo pozdě.

Když byl Harry na výcviku u Pošuka Moodyho nebo studoval s Hermionou či cvičil s Minervou, Severus četl svazky tak temné, že ani ta neteplejší sprcha po nich ho nedokázala očistit. Brzy však poznal, že nemá smysl číst dál, protože pro lidský viteál neexistoval žádný případ.

Lepší bylo pokusit se Voldemorta zabít hned. Zničit jeho tělo, když už ne duši. Trvalo třináct let, než se vrátil poté, co se pokusil zabít malého Harryho, nebudou tentokrát mít alespoň tři nebo čtyři roky navíc?

Jaká byla cena za získání času?

V pátek přišel George podle plánu a utkal se s Harrym v tréninkové místnosti. A přestože Harry nebyl vyrovnaným soupeřem, držel si svou pozici, vyhýbal se kouzlům a dokázal si poradit i s několika vlastními. A souboj skončil tím, že Harry George odzbrojil dobře mířeným Expelliarmem.

Georgovi vyletěla hůlka z ruky a Harry ji chytil ve vzduchu.

"Tohle jsem si nacvičoval," řekl Harry a hodil Georgovi hůlku zpátky. "Říkal jsem si, že bych měl umět aspoň jedno kouzlo opravdu dobře."

"Je dobré ho znát," řekl George. "Pokud tedy nedokážeš seslat Žihadlové kouzlo nebo kouzlo mít nohy jako ze želatiny," řekl.

"Vedl sis dobře, Harry," řekl Severus. Pozorně souboj sledoval a všiml si, jak rychle Harry fyzicky reagoval, i když jeho arzenál kouzel byl velmi omezený. Zdálo se, že fyzická stránka souboje mu jde přirozeně- byl rychlý, jistý a očividně se nebál. Potřeboval jen více času, mnohem více času, aby se naučil správná útočná a obranná kouzla.

Než opustil soubojovou místnost, požádal Harryho, aby se po večeři zastavil u něj v kanceláři a probral s ním souboj.

Neměl v úmyslu o ničem diskutovat.

A jak se ukázalo, Harry také ne.

Až do této chvíle si Severus nikdy neuvědomil, jak je jeho stůl dokonalý. Dokonalá výška, dokonalá váha. Dokonalá síla. Harry byl teď přes něj ohnutý, džíny kolem jednoho holého kotníku, holý zadek, bílýma rukama svíral okraj stolu, zatímco Severus klečel za ním, rozevíral dokonalé hýždě a chladným prstem mu přejížděl po záhybu.