IS THIS REAL | | Jegulus

5.

,,Vstávat!" zakřičel Sirius Jamesovi do obličeje. James sebou trhl a stáhl si deku přes obličej. ,,Jak to, že nespíš?" zeptal se nevěřícně James a odkryl si část obličeje, aby se mohl na svého kamaráda podívat. ,,Jsi v pohodě?" snažil se znít vážně. Sirius se zašklebil. ,,Ty jsi zapomněl, jak miluju školu?" Začal z Jamese strhávat deku. ,,Ale teď už pojď na snídani, všichni už šli a na tebe jinak zase nic nezbude." ,,Hmmm." James se protáhl a překulil se z postele na zem. Poté se vysoukal na nohy a pomalu oblékl. Kravatu si jen ledabyle hodil přes krk a u košile měl několik horních knoflíčků rozepnutých. Rukou si prohrábl vlasy a podíval se na Siriuse. ,,Nechápu, jak můžeš takhle chodit ven," pronesl Sirius a sjel Jamese hodnotícím pohledem. Ten mu daroval zářivý úsměv. ,,Podívej se na sebe." Ukázal na Siriusovu postavu. Na jeho zmačkanou košili s rozepnutými knoflíky a špatně zavázanou kravatu. ,,Já mám alespoň upravené vlasy." James se zasmál a vyšel se z pokoje.

,,Ani si neumíte představit, jak mi tyhle snídaně chyběli," pronesl Petr s plnou pusou. ,,S plnou pusou se nemluví Péťo," napomenul ho Sirius a zasmál se. 

,,Mně tedy taky chyběly." James si ukrojil velký kus palačinky a strčil si ho do pusy. ,,Takhle dobrý palačinky jsem neměl tak...dva měsíce."

James se snažil neotáčet se k vedlejšímu stolu. Opravdu se snažil, jenže se neudržel. Musel se otočit. Sousední stůl ho lákal k sobě. Respektive možná spíše osoba sedící u kraje stolu. Seděl sám a pomalu jedl kus suché housky. Tentokrát se na něj Regulus nepodíval. Nebyl si však jistý, zda je za to rád a nebo ne. Možná byl mírně zklamaný. Ale vlastně proč?

James otočil zpět čelem ke svému stolu a zeptal se, dřív, než se vůbec byl schopen zastavit: ,,A jak to vidíš s Regulusem Tichošlápku?" Sirius se na něj podíval. ,,Proč už teď?" ,,Myslím, že bys to s ním měl vyřešit." Sirius do Jamese zabodl svůj pohled. ,,Já s ním nemám co řešit," odsekl a dal si do pusy velký kus muffinu. ,,James má pravdu Siriusi." ,,I ty?" Sirius se zvedl. ,,Promiň kámo, ale je mi tvého bratra fakt líto víš?" Černovlásek se opět posadil na své místo. ,,Nechtěl by sis s ním alespoň zkusit trochu promluvit?" zkusil to James. ,,Nechtěl." Sirius se ušklíbl. ,,Prosím." James se pokusil o psí oči. ,,Dobře, udělám to, jen prosím přestaň." James se rozesmál. ,,Dík brácho," řekl James a poplácal Siriuse po zádech. ,,Hmmmm."

,,Co máme teď za hodinu?" zeptal se Sirius všech po cestě pro jejich učebnice. Remus se na Siriuse zamračil. ,,Ty jsi se snad nedíval na rozvrh?" Sirius se zářivě usmál. ,,Děláš, jako bys mě neznal." Remus si povzdechl. ,,Já jsem se také nedíval, takže co nás právě čeká Náměsíčníku?" přidal se k Siriusovi i James. Remus se na všechny podíval a každého si změřil pohledem. I Petra, který sice nic neřekl, ale bylo mu jasné, že ani on neví, co právě mají. ,,Máme obranu proti černé magii." ,,Dík, jsi zlato." Sirius Remuse letmo políbil na tvář. 

,,Myslím, že toto bylo pro dnešek dostačující," pronesl vážně Sirius. Remus se na něj otráveně podíval. ,,Máš za sebou teprve dvě hodiny Siriusi." Sirius se hraně zhrozil, což Petra rozesmálo. ,,A za jak dlouho máme oběd?" Všichni tři se podívali na Remuse a usmáli se. ,,To byste chtěli vědět co." Remuse se rozešel do sklepa, kde je čekala dvouhodinovka lektvarů. ,,Ale no tak." Sirius ho doběhl a strčil do něj přátelsky ramenem. Remus se zastavil. ,,Víš, že mě někdy opravdu štveš Siriusi?" Sirius se zářivě usmál a pronesl: ,,Ale i přes to mě miluješ." Remus poraženecky přikývl hlavou.

,,Takže kdy je ten oběd?" vložil se do rozhovoru Petr. ,,Za čtyři hodiny." Ti tři na něj vytřeštili oči. Ani jeden nebyl schopen slova. ,,Ale...," vypravil ze sebe stěží Sirius. Petrovi zakručelo v břiše. ,,Já už mám hlad." James jen zaraženě zíral na Remuse.

,,Měli bychom jít," vrátil je svým hlasem do reality Remus a opět své tělo uvedl do pohybu.

,,Vážně teď máme dvě hodiny lektvarů?" ujišťoval se Sirius. Remus se zamračil a beze slova stále pokračoval v cestě. James se naklonil blíže k Siriusovi a zašeptal: ,,Myslím, že bys měl už držet hubu." Oba se uchechtli a společně vstoupili do učebny.

,,Konečně konec." James se posadil na trávu a zády se opřel o kmen stromu. Zbytek pobertů se také posadil na zem kolem Jamese. ,,A co teď?" zeptal se Petr. Sirius se na něj podíval a řekl: ,,Nic." ,,Přesně tak," přisvědčil James.

James se během rozhovoru, který vedli ostatní a který on nevnímal, rozhlížel po pozemcích Bradavic. Většina studentů šla po vyučování ven. Bylo totiž ještě stále teplé letní počasí. Takové, které snad každého láká jít na čerství vzduch alespoň na pár minut.

Díval se na mírně vystrašené prváky, kteří opatrně objevují všechna zákoutí školních pozemků. Pozoroval ostatní studenty Bradavic, kteří se bezstarostně bavili a smáli ve svých skupinkách. Jak si tak všímal, nikdo nebyl sám až...až na jednu osobu, uvědomil si, když pootočil hlavou o kousek doprava.

Tou osobou byl Regulus. Věděl to dřív, než si ho začal prohlížet podrobněji.

Seděl pod stromem zády opřený o kmen stejně jako James. V ruce držel nějakou knihu a nejspíše si v ní četl. Ani na malý moment neodtrhl oči od stránek. 

Toužil po tom zvednout se a sednout si vedle něj. Začal se nepříjemně ošívat a pokoušel se zůstat sedět na místě. Sirius si však jeho nepokoje všiml a zeptal se: ,,Jsi v pohodě Dvanácteráku?" James ze sebe rychle vychrlil: ,,Támhle sedí Regulus." ukázal rukou směrem ke stromu, u kterého černovlásek seděl. Sirius se tím směrem otočil. ,,Nechceme jít za ním?" Sirius se na něj podíval s pozvednutým obočím. ,,Je tam sám." Pokoušel se vysvětlit James. ,,Všichni ostatní kolem sebe někoho mají a on jako jediný ne." Sirius mlčel, nepřesvědčen k tomu, aby se zvedl ze země a přesunul se někam jinam. Někam, kde je jeho bratr.

,,Není to snad dobrá příležitost na to si s ním promluvit?" Mrkl na Siriuse James. ,,Klidně si s ním běž promluvit za mě." ,,Myslím, že by raději mluvil s tebou," řekl James a mírně ho zabolelo pomyšlení na to, že to možná je opravdu pravda. Sirius se ušklíbl. ,,To si nemyslím." James nechápavě pozvedl obočí. Sirius na to už nic neřekl.

Seděli v tichosti. James se stále díval kolem sebe, ale tentokrát hlavou otáčel rychle a neustále se pohledem vracel k osamocené osobě u stromu. ,,U Salazara tak běž za už ním," nevydržel to Sirius. James se na něj překvapeně podíval. Sirius jen ukázal směrem k Regulusovi. James se opatrně zvedl a rozešel se. Neustále se otáčel za sebe a díval se na Siriuse. Netušil, co mu přelétlo přes nos, ale nestěžoval si. Zatřepal hlavou, aby si urovnal myšlenky dřív, než si sedne vedle Reguluse.