Poisonous Love | Draco Malfoy

Prolog

Byl konec června, teplé sluneční paprsky prostupovaly ložnicí a oslňovaly každý kousek nábytku v místnosti. Nebelvírská studentka Judith seděla na kraji postele a balila si poslední věci, než se s ostatními studenty naposledy před začátkem prázdnin sejde ve Velké síni. V tichosti pozorovala propletené prsty svých rukou a u nohou ji ležel sbalený kufr. Školní hábity, knihy, brky a pergameny, vše úhledně seřazené. To byla její slabost - cit pro pořádek. Jako v minulých letech by navrch položila i svoji hůlku - dlouhou devět a půl palce, z cedrového dřeva a s jádrem z žíně jednorožce. Ovšem události posledních dní její postoj změnily.

Pohled přemístila k nočnímu stolku, na kterém stála fotografie v ozdobném rámečku. Pomalu ji vzala do rukou. Při pohledu na dvě osoby na fotce se ji úzkostně stáhlo hrdlo - ona a Cedric. Stáli na cestě v Prasinkách, kolem nich poletovaly obláčky sněhu a oba se usmívali. Judith byla ve vesničce poprvé a Cedric se jakožto její kamarád nabídl, že ji bude doprovázet. Oba se znali už od dětství, od doby, kdy Judithin otec začal pracovat pro ministerstvo kouzel, kde se seznámil s Amosem Diggorym. Jelikož od sebe rodiny bydleli půl hodiny cesty, léto trávila především ve společnosti Cedrica a jeho přátel z Mrzimoru, kteří ji vřele přijali mezi sebe. Cedric byl o tři roky starší než ona a proto si Judith občas připadala, jako koule připevněná na noze, kterou za sebou neustále vláčel, ovšem Cedric byl velmi zdvořilý a její společnost nikdy neodmítal. Bral ji jako mladší sestru.

Celé štěstí se vytratilo před pár dny. Při posledním úkolu Turnaje tří kouzelníků - v tomto roce čtyř. Čekala společně s ostatními studenty na tribunách na návrat Harryho a Cedrica. Upřímně výhru přála oběma. Chodila také do Nebelvíru a s Harrym byly dobří přátelé.

,,Neměli tu už být?" pronesla Judith nervózně směrem k Hermioně stojící vedle ní. Ta nevypadala o moc klidněji.

,,Je to určitě nejtěžší úkol ze všech tří, ale věřím že se tu za chvíli jeden z nich objeví" odpověděla Hermiona se založenými pažemi.

Najednou se jakoby zčistajasna ozvalo hlasité prásknutí a přede všemi se dole na trávníku objevil Harry, Cedric a pohár. Konečně si mohla oddechnout. Proběhla kolem Rona a Hermiony a začala sbíhat dolů na plac. Hraní kapely a všeobecný jásot pročísl výkřik Fleur, při kterém Judith přeběhl mráz po zádech. Zastavila se v půlce schodiště a podívala se na ní - dlaněmi si zakrývala ústa. Judith pohled přemístila zpět na trávník. Cedric tam stále ležel bez hnutí a po jeho straně třesoucí se Harry s rukou přehozenou přes něj.

,,Co se stalo?" vyhrkla když konečně seběhla dolů.

Harry se na ni podíval, jeho uslzený obličej vypovídal za vše. ,,Ne-nemohl jsem nic dě-lat Judith, o-on se vrátil, Vol-voldemort je zpátky" dostával ze sebe mezi vzlyky.

V tu chvíli Judith klesla na kolena, dlaň měla přitisknutou na hrudi. Cítila jako by jí někdo bodal čepelí chladného, nabroušeného ostří. Hlas se jí zasekl v krku. Slzy ji smáčely tváře, i krk. Kanuly na mrtvé tělo jejího nejlepšího přítele. Děsivé pro ni bylo, že nikde neměl žádné viditelné zranění, kvůli kterému by zemřel. Jeho tváře měli stále růžový nádech, ovšem z očí, které měl otevřené se všechen život vytratil. Podobně se cítila i ona, jako by z ní vyprchával život každou vteřinu. Něčí ruce ji po chvíli popadli a snažili se postavit zpět na nohy.

,,No tak slečno Collinsová spolupracujte trochu" uslyšela hlas profesorky McGonagallové, která ji podpírala. ,,Johnsonová odveďte prosím slečnu Collinsovou na ošetřovnu, ať dostane od Madam Pomfreyové nějaký životabudič" Angelina dívku pohotově chytila a odvedla pryč. Tu noc Judith strávila na ošetřovně.

Poslední týden před koncem školního roku strávila Judith v ložnici, kterou střídala s posezením ve společenské místnosti, kde bylo většinu času liduprázdno. Zkoušky skončily a většina studentů trávila čas na školních pozemcích nebo se slunili u jezera. Judith odmítala trávit čas mezi ostatními studenty, jelikož celá škola věděla, co se stalo a ona toho nechtěla být ještě větší součástí. Stačily jí zkoumavé pohledy některých jedinců, kteří procházeli společenskou místností kolem ní. Hermiona jí přinášela tácky s jídlem z Velké síně a při každé příležitosti se jí omlouval Harry, proto se mu později začala vyhýbat. Nic mu nevyčítala, nemohl za to, co se stalo. Pouze se o tom nechtěla bavit, bylo to čerstvé a bolestivé. Často přemýšlela o tom, kdyby se sama nesnažila přesvědčit Cedrica, aby se přihlásil do turnaje, třeba by tu dnes ještě byl. Tušila že se blíží temné časy, nejen pro Bradavice, ale i pro ni. Ztratila nejlepšího přítele a nyní byla opět na vše sama.