Dívka seděla v křesle učitelky v kabinetě. Dívala se před sebe, jako kdyby zapomněla jak žít. Jakákoliv myšlenka ji dovedla ke slze, která vždy dopadla na stůl.
Když ji došlo, že dopadla další, podívala se pod sebe. Papír, na kterém si vybarvovala antistresove omalovánky, byl mokrý od jejích slz.
,,Sakriš," zaklela si pro sebe a snažila se nějak skrvnu vymizet. Prstem po místě přejížděla a když papír na místě roztrhla uvědomila si, že se jí třepe ruka víc, než cítila.
Bála se toho co přijde, toho co by přijít mělo a toho co přišlo. Byla zmatená, smutná, se zlomeným srdcem a únavená.
Nevěděla, jak si v tuto chvíli pomoct, jen se snažila na nic nemyslet. Když ji došlo, že by měla podat učitelce nějaké vysvětlení, které ji dohnalo ke slzám, tak začala přemýšlet nad tím co řekne. Přistihla se, jak začíná nabírat další silný pláč, že nemůže dýchat, že začíná přemýšlet nad myšlenkou, že otevře okno a skočí.
Pak ji došel pravý důvod, který by nejradši řekla. ,,Chci ho vidět, chci ho obejmout." Postavila se, otevřela velké okno a její levá noha stála na parapetu. ,,Chci ho jen vidět... A chci pryč těch 30km, kterých nás dělí."
Byla schopna dostat se kamkoliv jen, aby dosáhla objetí, které se jí dostane, pokaždé když se s ním vidí.
Zmatená byla víc a víc a víc. Má ho víc než ráda nebo ho má ráda jako velkého brášku, kterého v té nejhorší chvíli potřebuje.
Dívka seděla v křesle paní učitelky. Dívala se před sebe a věděla jedno.
Potřebuje ho.
ČTEŠ
Ona je snílek a on je její sen ✔️
Historia CortaShe's a dreamer, he's her dream// Každý v tom může vidět něco jiného, ale já v tom vidím pohled dávných vzpomínek na všechny ON. Třeba v tom vidíš i ty nějakou vzpomínku nebo HO. //Všechno to není podle mých vzpomínek a zážitků! Spoustu je toho vy...
