Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 6.-Dopis

Pohled🇨🇿:

🇨🇿: "...Ano."
Rusko si z kapsy vytáhl všechny tři papíry a ukázal mi je. Viděl jsem na to blbě, ale poznal jsem, že je to německy. To mě docela zarazilo. Přečetl jsem asi jen dvě věty, nedokázal jsem odvodit význam té celé zprávy.
🇨🇿: "To máš od Pruska? Nebo Saska?"
🇷🇺: "Od Rakouska."
To mě překvapilo ještě víc. Co by Rakousko po Rusku chtěla?
🇨🇿: "Moment, jak jako od Rakouska?"
🇷🇺: "Víš, co jsem z toho pochopil...Rakousko se bojí, že stabilita její říše může někdy v budoucnu padnout a ví jen o jediném způsobu, jak se do této krize nedostat. Ona chce...dualistickou monarchii a chtěla po mně, abych byl ten, který to s ní bude tvořit..."
🇨🇿: "ONA CO?!!!"
Zařval jsem a vůbec mě nezajímalo, že se při tom zase rozkašlu. Ta svině...jak mohla...jak nám tohle mohla udělat?! Já i Uhersko jí tady dáváme území a ona upřednostní Rusko před námi?!
🇷🇺: "Pššššt! Neřvi vole!...Podívej, já ji nechci. Nechci jí dělat oporu jenom kvůli tomu, že si to u sebe neumí zorganizovat. Nikdy si ji nevezmu."
🇨🇿: "Nechápu to, proč by to dělala? Celý život má pod nosem mě a Uhersko a jako první se zeptá se tebe?"
🇷🇺: "Už jsem ji s tím poslal do háje, ale podle mě nejsem první ani poslední, komu ten dopis dá. Další bude někdo jako Bavorsko nebo Prusko. Myslím, že zrovna Prusko o ní už dlouho usiluje, ale Rakousko ho neustále odmítá."
Zvláštní, proč-...tak počkat...ta cesta v kočáře...Jestli teď Rakousko shání záložnýho partnera do dualistické monarchie a já Prusku o ní řekl snad úplně všechno, co vím, tak-...No do prd*le...V tu chvíli jsem úplně zblednul a přestal dýchat.
🇷🇺: "Ehm, Čechy? Je všechno v pohodě? Hej, Čechy. Čechy! No tak, mluv se mnou!"
Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, SAKRA!!! Já jsem takovej idiot! Teď můžu být ještě pod Pruskem!! Jestli ji nějak svede tak-...ne ne ne ne NE, to se nesmí stát!!!
🇷🇺: "Čechy! Prober se!"
🇨🇿: "J-Já, j-j-já..."
🇷🇺: "Ty co?"
🇨🇿: "Nic..."
Byl jsem v šoku, jak se mi tohle mohlo stát? Jak jsem mohl tak hloupě naletět?! Nedokázal jsem ze sebe vypravit jediný slovo. Jenom jsem si beznadějně hleděl di klína. Rusko mi najednou položil ruku na rameno.
🇷🇺: "Vím, že to neslyšíš rád, ani já z toho nemám nejlepší pocit, ale teď to pust z hlavy. Stejně s tím v tuhle chvíli nic neuděláš."
Trochu jsem se vzpamatoval a znova začal vnímat.
🇨🇿: "Já vím, jen jsem docela zklamaný...A taky mám strach, už jenom pod Rakouskem se to nedá vydržet a doto ještě někdo? Brrr, mráz po zádech z toho běží."
🇷🇺: "Něco bych s tím možná dělal, ale rozhodně ne teď. Teď bys měl spíš odpočívat, než řešit tohle."
🇨🇿: "Jo, ale co když už potom bude pozdě?"
🇷🇺: "Nemusíš se bát. Myslím, že s tímhle si dá Rakousko ještě načas...

Pohled🇦🇹:

Stála jsem u stolu a sledovala ostatní, jak tančí. Byla jsem naštvaná na Rusko...ještě uvidí, že to byla velká chyba. Teď musím ale najít náhradu, nikdy nevím, kdy to může přijít.
V1: "Eure Majestät?" [Vaše Výsosti?]
Z nenadání na mě někdo promluvil a já se s leknutím otočila. Za mnou stál rakouský voják s doprovodem dvou dalších. Uklidnila jsem se a odkašlala si.
🇦🇹: "Ano?"
V1: "Chtějí s Vámi mluvit."
🇦🇹: "Jistě."
V1: "Nuže, následujte nás, prosím"
Tím "oni" jsem přesně věděla, co myslí. Šla jsem za nimi. Rovnou z tanečního sálu jsme vyšli tajnou chodbou do malé místnosti do věže ve východním křídle. Tam už na mě čekali 3 šlechtici, se kterými jsem vymýšlela ten plán, ohledně jistoty, a případně vytvoření dualistické monarchie. Jinými slovy: Rozesílání dopisů ostatním států s nabídkou možné svatby. Franz Reimann, Karl Frankenberger a Heinrich Köhler, tak se jmenují ti 3. Mají docela rozumné názory a je vidět, že ví, co dělají. Tedy někdy až na Frankenbergera. Ten občas vypustí z pusy takovou kravinu, že mám chuť se jít zakopat. V místnosti stálo také pár stráží, ale to nějak výrazně nevadilo
Hned, co jsem vešla do místnosti, všichni se mi uklonili. Jenom jsem se nad tím pousmála. Ano, tam to má být, ke mně musí mít úctu.
F. Reimann: "Vaše císařská Výsosti, jde vše podle plánu?"
🇦🇹: "Bohužel, selhala jsem již u prvního pokusu. Rusko mě odmítl."
K. Frankenberger: "Jedině dobře."
Co?! Jak si to dovoluje?!
🇦🇹: "Jak se opovažuješ ta-"
H. Köhler: "Pan Frankenberger to myslel tak, že Rusko by asi nebyl ten nejlepší partner, že Karle?"
Skočil mi do řeči Köhler.
K. Frankenberger: "Ano. Chtěl jsem tím říct, že aby čistá germánská krev se pojila se Slovanem, by mohlo pošpinit Váš rod."
F. Reimann: "S tím souhlasím. Ruské carství sice je jednou z nejmocnější zemí Evropy i světa a věřím, že to je i schopný panovník a válečník, ale jen si to představte: Dcera Habsburské monarchie se spojila s-...no ani to nechci dokončovat. Vy jste vznešená, Vy jste čistokrevná všemocná vladařka! Vy nejste hodna toho, abyste se pojila s tím divokým chladnokrevným Rusem."
To mě trochu potěšilo. Líbí se mi, když slyším, že jsem silnější, než ostatní evropské země.
🇦🇹: "Dobrá tedy. Co navrhujete dál?"
F. Reimann: "Nejsem si jist Vašemi pocity, ale Sasko by mohl být dobrý kandidát, ne?"
H. Köhler: "Spíš bych se přiklonil k Bavorsku, mám z něho lepší pocit než ze Saska."
K. Frankenberger: "Taky se mi víc zamlouvá Bavorsko. Ale samozřejmě, je to na Vás."
Všichni tři se na mě podívali a čekali na mojí odpověď. Bylo to všechno nějak tak narychlo, nevěděla jsem moc, co na to říct. Pravda je, že bych asi víc brala Bavorsko než Sasko. Budu to muset risknout, jiná možnost není.
🇦🇹: "Dobře, domluveno. Očekávám, že Bavorsko ten dopis dostane už zítra a nechci slyšel žádný námitky, je to jasné?"
F. Reimann, K. Frankenberger, H. Köhler: "Jistě, Vaše Výsosti."
🇦🇹: "Výborně...zítra."
Sykla jsem na ně a odešla pryč. Sešla jsem znovu ty schody, po kterých jsem před tím vylezla nahoru. Tři vojáci mi šli, jako doprovod. Dole jsem jen pootevřela dveře a škvýrou mezi nimi jsem zkontrolovala, jestli není nikdo kolem. Když nebyl, potichounku jsem vstoupila do chodby a ti vojáci hned za mnou. Oprášila jsem si velkou nadýchanou sukni a vydala se se svou stráží zpět do tanečního sálu.
Tam to vypadalo téměř úplně stejně, jako když jsem odcházela. Několik lidí už jen seděli na židlích a popíjeli víno.
🇬🇧: "Rakousko!"
Zavolal na mě někdo a já se začala rozhlížet. Z davu najednou vystoupil Británie a šel směrem ke mně."
🇬🇧: "Rakousko, hledal jsem tě, kde jsi byla?"
🇦🇹: "Ehm...Na toaletě. Co potřebuješ?"
Zalhala jsem mu a snažila se hrát jakoby nic.
🇬🇧: "Víš, Rusko ti vzkazuje, že zítra odjíždí. To samé i s Čechym."
Tohle jsem tedy nečekala, ale nevěděla jsem je to mě dobrá nebo špatná zpráva. Jenom jsem si povzdechla.
🇦🇹: "Tak dobrá. Mohla bych znát alespoň důvod?"
🇬🇧: "Politické záležitosti."
Odpověděl rádoby Británie a už se ke mně obracel zády, aby mohl odejít.
Tak počkat...kde je vlastně České království? Neměl tu dnes večer taky být?
🇦🇹: "Británie, počkej ještě! Když už jsi se zmínil o Čechym, kde vlastně je? Ještě jsem ho tu nezahlédla."
🇬🇧: "Noo, ehm...nebylo mu moc dobře, zůstal radši na pokoji."
🇦🇹: "Ach tak. Každopádně, děkuji za informaci."
Docela mě urazilo, že mi to Rusko ani Čechy nepřišli říct sami, ale alespoň nezmizí bez ohlášení.
Procházela jsem se po tanečním sálu. Nikdo z lidí nebyl dostatečně vznešený, aby mě vyzval k tanci. Nudila jsem se. Ani Prusko, Bavorsko, Sasko nebo Hannoversko si se mnou nezatančili. Možná by bylo lepší se na to vykašlat, jdu spát. Rozhodla jsem a už jsem šla směrem k východu. Když jsem šla kolem stolů s občerstvením, zaslechla jsem rozhovor dvou pánů. To, co si říkali, mě ovšem velice zaujalo.
P1: "Viděl jsi to? Jak na něj před tou bránou vyjel?"
P2: "Ano, bylo to děsivý. Bál jsem se, že vystartuje i po nás."
P1: "Je sice pravda, že Rusko to přehnal, ale Prusko si zase začal, tak na čí stranu se postavit?"
P2: "No, doufejme, že to bylo něco méně závažného. Bylo by opravdu špatné, kdyby se tyhle dva státy spolu rozhádali."
P1: "Souhlasím."
Ale ale! Rusko s Pruskem se nám pohádali! To možná částečně vysvětlovalo to dnešní chovaní Ruska...Měla bych zajít za Pruskem?... Počkat, to je vlastně dobrý nápad! Kdybych se s ním sblížila, možná bych ho k případné svadbě opravdu navedla. Musím to zkusit, tu jistotu tam zajistit potřebuju.
Začala jsem se zběsile motat mezi lidmi a snažila se za každou cenu si prorazit cestu. Prusko nebyl nikde k nalezení. Snad tu někde je, nechtělo by se mi běhat po celém paláci. Už jsem si takhle beznadějně prodírala asi čtvrt hodiny. Už jsem to chtěla vzdát, když najednou jsem zahlédla Prusko, jak stojí u zdi a naštvaně se dívá do země. Ano, vypadal fakt hodně pohoršeně. Asi si s Ruskem vážně neporozuměli...
Došla jsem až k němu a něžně ho pozdravila.
🇦🇹: "Grüß gott, Prusko."
Prusko zvednul hlavu. Vypadal překvapeně, ale jen na chvíli. Usmál se na mě a lehce se mi uklonil.
Prusko: "Guten Abend [Dobrý večer], Rakousko. Ani nevíš, jaká je to pro mě pocta zde dnes být."
Galantně pronesl. Vzal mou ruku do té své a naznačil na ní polibek. On je opravdu gentleman...upřímně i docela pohledný.
🇦🇹: "Prusko, můžu s tebou mluvit?"
Prusko: "Jistě, co se děje?"
🇦🇹: "Slyšela jsem, že jste se s Ruskem pohádali. Co se stalo?"
Prusko: "Ale nic. Jen jsem se s Ruskem dostal do sporu a on to nezačal řešit moc klidně."
🇦🇹: "Aha...a jseš si jistý, že mi toho nechceš povědět víc?"
Řekla jsem sladce a položila mu ruku na krk. Bylo vidět, že se docela zarazil, ale já zůstala klidná.
Prusko: "N-ne, proč?"
🇦🇹: "Ráda bych ti pomohla se z té hádky vzpamatovat. Prý to bylo opravdu velké, co jsem zaslechla."
Prusko si najednou uvědomil o co mi jde a nasadil naprosto okouzlující výraz. Chytil mě rukou za bok a přitáhnul si mě blíž k sobě.
Prusko: "Ano, to bylo. Také jsem o tobě v poslední době něco slyšel."
🇦🇹: "Opravdu? A copak to bylo?"
Prusko: "To není tak důležité."
Zašeptal a začal zavírat oči. Jeho rty se ke mně začaly pomalu přibližovat. Přiložila jsem mu na ně prst a tím ho zastavila.
🇦🇹: "Šššš, tady ne. Buď trpělivý."
Řekla jsem a sjela mu prstem na hruď. Pak jsem se mu ještě jedou zadívala do očí a odešla jsem...
To šlo docela dobře, teď už stačí jen malá změna a možná už budu mít štěstí. Uviděla jsem toho vojáka, který mě poslal k těm třem. Gestem jsem si ho k sobě přivolala. Okamžitě byl u mě a uklonil se mi.
V1: "Co pro Vás můžu udělat, Vaše Výsosti?"
🇦🇹: "Zajděte za panem Reimannem, Frankenbergerem a Köhlerem a vzkažte jim ode mě, ať ten dopis změní z Bavorska na Prusko."
V1: "Samozřejmě."
Voják dal pokyn jeho dvoum kolegům a odpochodovali pryč.
Moje říše nikdy nepadne. Jsem stejně silná vůdkyně, jako byl můj otec, nenechám se nikým shodit z trůnu...

Pohled Pruska:

Rakousko se z ničeho nic otočila odešla pryč. Co to bylo? Že by si to všechno najednou rozmyslela? Tak dlouho jsem ji chtěl a ona mě vždycky odmítla, a teď tohle? Neříkám, že mi to vadí, právě naopak. Jen mě to překvapilo. Nebo žeby-...už vím co!
Rychle jsem došel k východu ze sálu a tam si jen lehce pootevřel dveře. Kolem dokola chodila skupina rakouských vojáků, jako stráž. Mezi nimi pochodoval jeden jiný...pruský...Vzal jsem ho sem jako vyzvědače...
Když šla skupina kolem mě, jen jsem se natáhnul, toho svého chytil za límec od uniformy a zatáhl ho do chodby.
Prusko: "Tak co všechno si slyšel?"
V: "P-pane-"
Prusko: "MLUV!"
Zvýšil jsem na něj hlas a přitáhl si ho blíž ke mně.
V: "Pane, ti tři, Reimann, Frankenberger a Köhler...namluvili Rakousku Bavorsko, zítra mu prý mají předat dopis, ale-"
Prusko: "ONI CO?!!"
V: "A-ale pane! Teď tam přišli nějací vojáci a říkali něco o změnění toho dopisu. Prý to dostane někdo jiný."
Prusko: "A dál?"
V: "Víc už nevím, nakázali výměnu stráží. Prozradil bych se, kdybych odporoval!"
Vytáhl jsem z pod své uniformy kudlu, kterou nosím u sebe, a přiložil ji tomu vojákovi ke krku. Ten v tu chvíli úplně přestal dýchat a vyděšeně na mě zíral.
Prusko: "Máš štěstí, že alespoň něco...do zítra mi zjistíš, o koho se jedná, jinak...krrr"
Kudlou jsem si přejel po krku. Voják jenom polkl. Potom jsem ho pustil a on se ustrašeně chytil za krk.
Prusko: "Jo a až budeme zpátky, sundáš ze sebe ty rakouský hadry, jasný? Nehodlám, aby mi tohle chodilo po Berlíně. A teď zmiz!"
Voják mi na to zběsile zakýval a někam odběhl.
Aby vám to všechno bylo jasnější, tohoto vojáka jsem sem vzal s sebou z Pruska. O těch dopisech jsem věděl, to byl mimochodem i důvod, proč jsem Rusku dal tu facku, protože mě totálně vytočilo to, že Rakousko dá přednost slovanskému Carskému Rusku před čistokrevným germánským Pruskem. Toho pruského vojáka, jsem převlečeného za rakouského, poslal na místo, odkud ty dopisy přicházejí...
To JÁ budu součástí neporazitelné říše, to JÁ si zasloužím titul císaře! Ne Bavorsko, ne Británie, ne Rusko...já...A tak to bude, rozhodl jsem tak...