Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 9

Další den jsem strávila opět jen se svým bratrem. Bylo mi trochu divné, že nemusí být s posádkou a kormidlovat loď nebo něco podobného, ale Kilian mě ujistil, že na palubě jsou jen lidi, kterým stoprocentně věří a že jim tyto úkoly na čas rád přenechá.

Dnešek jsme věnovali pro změnu jeho minulosti.

Zjistila jsem, že je mu devatenáct a našeho otce - Černovouse, opustil když mu bylo asi čtrnáct. Když mu otec chtěl zabránil v opuštění jeho lodi, Kilian se začal bránit a v zápalu boje mu Černovous usekl levou ruku. Pak že o dva roky později se připojil k posádce Jolly Rogers a po nějaké době na palubě z něj udělali kapitána a rozhodl se mě začít hledat.

Když jsem se však zeptala, kde byl mezi jeho čtrnáctým rokem a dobou, kdy se přidal k posádce, vyhýbavě změnil téma. Co skrývá?

Byla již noc a my se procházeli po palubě a svítil nám jen měsíc a asi tisíc hvězd, když došla řeč na naše matky.

"Takže.." začala jsem opatrně, "tu svou si nikdy nepotkal je to tak?" zeptala jsem se a opřela se o zábradlí.

"Ne, moje matka byla jedna z otrokyň na otcově lodi. Pravděpodobně ji pouze využil a když mu porodila syna, viděl v něm svého nástupce a někoho, kdo ho bude následovat v ohavnostech, které dělá a nechal si ho. Teda myslím mě." zasmál se a taky se opřel. V očích měl prázdný výraz a zíral někam do dálky.

Zamyslela jsem se:"Ale to taky děláš ne? Myslím tím, že jsi padouch nebo jak se tomu tady v pohádkovém světě říká."

"Cože?!" zeptal se Killian trochu ostřeji, ale hned se zase uklidnil a nabral svou klidnou tvář.

No je to tak nebo ne? Vždycky tu byl kapitán Hook - záporák, který chtěl vládnout Zemi Nezemi a porazit hodného Petra Pana!

"To já jen z příběhů, které o vaší dvojici znám." řekla jsem a jemně volila slova. Poté jsem si sáhla do svého černého kabátku, který jsem si přinesla z domova, a vytáhla jsem zmačkané a místy potrhané papíry - můj školní sloh.

Killian se na stránky ihned vrhnul a jeho oči létaly po stránkách tak rychle, že se mi zdálo, že si písmenka jenom prohlíží.

Pak se upřímně a nahlas zasmál a smál se tak dlouho až mu tekly slzy po tvářích

Když jsem se zeptal, co ho tolik pobavilo odpověděl:" Nic jen to co se povídá. Teda chci říct, že všechno je to tak nějak.. obráceně."

"Jak to myslíš?" řekla jsem s povytaženým obočím.

"No tak Wendy! Známe se již tři dny a ty bys o mě i tak řekla, že jsem padouch?!" řekl s předstíraným uražením.

"Ne ale vážně, já.. nejsem ten zlý. Teda ne že bych byl čistý jako slovo boží, ale nejsem zlý tímhle způsobem. Spíš bych řekl, že jsem ten.. hodný."

"Aha a Peter Pan je teda zloduch jo?" zeptal jsem se a založila si ruce na hrudi.

"Noo.. on asi není úplně takový jakého si ho představuješ. cítila jsem jak Killian opatrně volí slova.

Dobře, takže ten roztomilý dvanáctiletý blonďáček, co potírá zlo a je vůdcem ještě mladších a roztomilejších ztracených kluků je rozmazlený fracek. Skvělé.

Však dál už jsem se na jeho minulost ani na Petra Pana nevyptávala.

"A pověz mi něco o mojí matce. Jaká byla? A proč mě opustila a nechala mě s Černovousem?" otázky se ze mě sypaly jedna za druhou.

Killian se zamyslel. Podíval se na svoje ruce a potom si sáhl do kapsy u svého kabátu. Vytáhl malinkatou, asi dva centimetry vysokou lahvičku a já se bála dalšího lektvaru paměti nebo něčeho podobného.

Vtiskl mi jí do ruky.

"Co je to?" zeptala jsem se a prohlédla si nádobku zblízka. Měla stříbrný uzávěr opatřený tkaničkou, takže se dala nosit kolem krku.

Lahvička však nebyla naplněna tekutinou ani ničím podobným. Byla plná třpytivého modrofialového písku. Vlastně ne písku. Byla plná prachu.

"Tohle," řekl Kilian a odkašlal si, "tohle je tvojí matky. Je to vílí prach." dokončil svou myšlenku a já vzhlédla od lahvičky. Oči jsem měla dokořán otevřené.

"Tvoje matka je totiž víla."