Daleko od Milosti (Supernatural FF)

SPOJENCI

Nakonec se Sam s Charlie vystřídali ve spaní na gauči. Tohle Doupě nejspíš představovalo jedno z hackerčiných bezpečných útočišť, protože nikdo nejevil snahu je odtud vyhazovat.

Charlie si sedla zpátky k notebooku a jala se hledat jakékoli informace, které by se hodily pro případnou válku s BMoL, která už byla vážně... ani ne tak na spadnutí, jako že už s mohutným BUM padla.

Sam si lehl na gauč, který byl dokonce tak dlouhý, že mu nečouhaly nohy, když se doopravdy natáhl.

Věděl předem, že se moc dobře nevyspí, protože mu v hlavě probíhalo zuřivé plánování. A obavy o bratra – ty byly nejhorší.

„Vypadáš jako ztracený štěně,” prohlásila Charlie, když se na něj krátce ohlédla.

Bylo to prohlášení, které asi nevyžadovalo odpověď, takže Sam jen potichu něco zamručel a zavřel oči.

Když je zase otevřel, bylo už ráno. Na stole vedle notebooku ležel komínek potištěných papírů. Charlie vypadala jako sova, přinucená být vzhůru ve dne. Vedle ní trůnil velký hrnek buď kávy nebo kakaa a talíř s vaflemi s javorovým sirupem. Další, stejný talíř stál vedle a evidentně čekal na Sama.

Ten musel vzdát svůj denní režim, kdy by si teď šel zaběhat a pak si dal sprchu. Poskládal místo toho svoje tělo na židli u stolu a nahlédl do papírů.

„Díky... no, za všechno,” zamumlal a přimhouřil oči. „To jsou věci o BMoL?”

„Jasně. Všechno, co se dalo zjistit. U těch projektů hádám, že sis to opsal, to jsem netiskla.”

„Jseš nejlepší,” pousmál se Sam a pustil se do snídaně.

„Já vím,” usmála se Charlie a taky se dala do jídla. „Uhm, můhu omoct,” zamumlala po chvilce, otřela si ústa ubrouskem, polkla, a pak to zopakovala srozumitelněji: „Můžu pomoct. S tou... Věcí. I jinak.”

Jenže Sam zavrtěl hlavou. Už tohle bylo riskantní. Kdyby na Charlie přišli, neskončilo by to dobře.

„Stačí, když budeš IT podpora,” prohlásil. „I to je... Hodně. Zvládnu některý věci, ale ty jsi prostě štika.”

„To se mi líbí,” kývla Charlie. Na někoho střílet, v reálném životě, na to by nejspíš stejně psychicky neměla a tušila, že tady poteče krev a budou se vršit mrtvoly. „Dobře, kdykoli mě neváhej kontaktovat, když to bude třeba.”

Sam přikývl, poděkoval. Snídaně s Charlie byla fajn, samotná Charlie totiž byla fajn, jenže jemu teď spousta věcí dělala vrásky.

BMoL byli všude. Možná ne tady, v Charliině Doupěti, ale jako chobotnice, chmatající po své kořisti, zasahovali svými chapadly do státní správy a bezpečnostních složek, měli své lidi na letištích a mezi Lovci, málokde se před nimi dalo schovat.

Na jednu stranu je obdivoval, odváděli vážně perfektní práci, co se týkalo odstraňování příšer, jenže tady už to... Přeháněli? Rozhodně překročili hranici, když v tom svém zařízení věznili a zotročovali i lidi.

Celkově tohle měla být další válka o nezávislost.

Věděl, že je dost Lovců, kteří by se k němu přidali, ale právě teď měl v plánu něco jiného. Kdyby posbíral skupinu Lovců, mohli by být sebelepší, ale pořád by šlo jen o lidi. A tohle bylo velké.

Rozloučil se s Charlie, nechal jí přes její protesty nějaké peníze, ne za pomoc, za přespání, pití a snídani. Když vyšel ven, trochu se v prvních vteřinách zmátl, automaticky pohledem pátral po Impale, než ho dohnal rozum a napověděl mu, že teď má přece džíp.