Scorily /Harry Potter Fanfikce/

3.

O čtyři roky později:

"Lilly! Lilly!" Křičel James na svou malou sestru. Na chvíli se pozastavil, když si uvědomil, že už vůbec není tak malá. "Lilly!" Musel zakřičet ještě jednou, ale tentokrát se spící dívkou ještě trochu zatřásl.

"Jamesi, já chci ještě spát." Řekla rozespale a otočila se na druhý bok. James trpělivě obešel postel a podíval se na Lilly. "Vstávej." Řekl klidně zatímco jeho sestra už zase usnula. "Tak jo, jestli chceš aby ti ujel vlak do Bradavic, pro mě za mě." Řekl zatímco nevinně pomalu odcházel z pokoje.

Když to Lilly uslyšela, vylétla z postele. Její dlouhé zrovna zacuchané vlasy se jí přitom zamotaly před obličej a Lilly zakopla o svou vlastní nohu. James už mezitím, velice spokojen s probouzením jeho sestry, pomalu scházel schody dolů do jídelny na snídani. On sice letos už do Bradavic nejel jelikož už loni skončil, ale oba jeho mladší sourozenci se tam mohly vrátit.

Lilly se pomalu začala zvedat do sedu, protože by byla schopná na té zemi usnout kdyby tam ještě chvíli ležela. Zrzavé vrabčí hnízdo, které se jí na hlavě vytvořilo když spala, si musela pracně odtáhnout z tváře, jinak by nic neviděla. Rozhlédla se po svém pokoji a pohled jí zalétnul na hodiny, které ukazovaly půl deváté. Hned vedle nich byla nástěnka kde měla fotky své rodiny a svých tří nejlepších kamarádek Cassandru Changovou, Gwendolin Brownovou a Ruby Jordanovou. Všechny tři moudrý klobouk zařadil do nebelvíru, stejně jako Lilly.

Když si na kamarádky vzpomněla, musela se usmát. Celé léto se neviděly, jistěže si posílali dopisy, ale to nebylo ono. Lilly se vždy do Bradavic těšila, nejen proto, že měla pro magii mimořádné nadání, ale hlavně proto, že tam nejen viděla celý rok celou svou rodinu, ale také proto že mnoho jejích spolužáků bylo jako její rodina.

"Tak stačí." Řekla si když už se konečně donutila vstát ze země. Ihned vlétla do koupelny kde se musela minimálně deset minut upravovat a pak dalších dvacet minut si musela rozčesávat vlasy. Pak se oblékla do červených šatů, které si včera připravila. Hodiny jí hlasitě tikaly, jelikož společně s upravováním se pokoušela dobalit si věci do kufru, zničehonic už ukazovaly deset hodin. 

Lilly vyjekla s rychlostí blesku seběhla dolů. "Dobré ránko Lilly." Pozdravila jí její mamka. Lilly rychle pokývala hlavou a rychle si mazala marmeládu na toust. Marmeláda jí přitom kapala všude okolo. "Lilly, koukej co děláš." Pokáral jí její táta který zrovna s Denním věštcem v rukou došel do kuchyně. "Promiň tati." Omluvila se Lilly a lehce sklopila pohled. 

Toust rychle snědla a to těsně předtím, než jí její máma pobídla, že by mohly už vyrazit. A tak stejně jako třikrát předtím se Lilly chytla své maminky za ruku. Albus se také chytl svého otce za ruku. Jediný rozdíl od předešlých roků byl, že tentokrát James stál kousek od nich a pomalu jim mával. "Ahoj Jamesi." Řekla Lilly těsně předtím než se jí vše ztratilo a objevila se na nástupišti devět a tři čtvrtě. 

Lilly se rozhlédla okolo a ihned pohledem našla svou kamarádku Ruby. Zběsile na sebe mávaly a Lilly se úsměv roztahoval od ucha k uchu. Otočila se na svého tátu. " Ahoj tati, uvidíme se o prázdninách." Řekla a rychle mu vtiskla pusu na rozloučení. To samé udělala i u mamky, která jí donutila i k obětí. Pak už se Lilly zběsile rozběhla k Ruby a Cas, která k dívce před chvílí musela přijít. 

"Ahoj Ruby, Cas." Pozdravila je a sevřela je v medvědím obětí. "Ahoj Lilly." Pozdravila ji Ruby a obětí jí pevně vrátila. Když se konečně pustili, šly rychle najít Gwen. A když jí našly jak se loučí se svými rodiči, zběsilé objímání začalo znovu. Pak už děvčata rychle nastoupila do vlaku. Našly si volné kupé a začaly si vyprávět o zážitcích které se svými rodinami zažili v létě. 

"Holky, omlouvám se, ale musím si dojít na záchod." Řekla asi po půlce cesty Lilly a pomalu se zvedla. Otevřela dveře kupéčka a vyšla na chodbu. Ruby, Gwen i Cas si dál povídaly. Lilly se tedy vydala na cestu. Když došla v jejich vagónu k záchodu, uviděla dlouhou frontu. Tak jdeme dál ne? Řekla si v hlavě a vydala se hledat další záchod. Zrovna se zamyslela nad tím jaký bude asi tenhle školní rok, když do někoho narazila. Tvrdě dopadla na zem. Zvedla svůj pohled a spatřila chlapce o kterém jí její bratr James vždy říkal jaký je to zmetek. 

Scorpius Malfoy nad ní stál a zaskočeně jí pozoroval jak si to sedí na zemi. "V pohodě Potterová?" Zeptal se ustaraným hlasem a podal ji svou ruku. Lilly na chvíli zaváhala ale pak zvedla svou ruku a položila ji do té jeho. On ji něžně uchopil a opatrně Lilly vytáhla na nohy. V tu chvíli vlak zatočil a kolem procházející malý hoch se lehce zakymácel a spadl Lilly přesně na záda. Lilly se znovu neudržela na nohou a spadla na Scorpia. Ten také zakolísal a dopadl na záda a Lilly dopadla na jeho hruď.

Oba se na sebe podívaly. Lilly bilo srdce jako o život a Scorpiovi taky. Ještě nějakou chvíli na sebe koukaly a pak sebou Lilly škubla. Ty vole je to Malfoy, co je to se mnou. Rychle se zvedla a spěchala dál na záchod. Když se vrátila do kupéčka, jen seděla a přemýšlela co se to vlastně stalo.

"Lilly v pohodě, vypadáš jakobys viděla ducha." Zeptala se jí Gwen a při její otázce se na ní otočili další dva ustarané pohledy. "Nic se neděje, jen se prostě už těším na učení." Řekla Lilly a na tvář nahodila falešný úsměv. 

Zbytek cesty proběhl klidně a zanedlouho už Lilly stejně jako každý rok pozorovala zařazovací ceremoniál. Zrovna nějakého chlapce zařadily do Mrzimoru, když se začala Lilly nepřijemně ošívat a ucítila na sobě něčí pohled. Nejdříve se ohlédla na své kamarádky, ale všichni se zaujetím pozorovaly moudrý klobouk. Pak jí to nedalo a ohlédla se ke zmijozelskému stolu. 

Její oči se střetly s těmi jeho. Scorpius Malfoy jí se zaujetím pozoroval. Lilly se ihned rychle otočila zpět a snažila se uklidnit své srdce, které ihned při pohledu na toho čaroděje začalo tlouct zběsileji, než po celém maratonu. Hned jak skončilo zařazování, po krátkém proslovu profesorky Mc'gonagallové, se na stolech objevili hromady jídla. Lilly si nabrala zeleninový salát a když ho snědla dala si několik muffinů, nakonec si ještě dala kousek melounu. 

Pak už se zvedla od stolu. "Jdu si lehnout, dobrou. " Řekla stručně holkám a odcházela z Velké síně. Při každém svém kroku na sobě však stále cítila pohled. Pohled jednoho syna Zmijozelského prince. Pohled Scorpiuse Malfoye.