Já a brácha. ( Kex crew)

,,Přivítejte KEX CREW!''

Od naší večeře s Cukym uběhlo pár dní a dneska by se měl konat můj první sraz s fanoušky.
Mám s toho smíšené pocity.
Zároveň se těčím ale zároveň jsem trošku nervózní. Jediný co mě uklidňuje je že tam budou semnou kluci. Všichni na ten můj nápad že by byli mí hosti kývli a tak ze mě částečně  stres opadl. Ale říkám jen částečně.

Bylo 7 hodin ráno a já zase nemohla spát. Chvíli jsem ještě ležela v teplé a měkké posteli ale pak jsem se rozhodla vstát. Přece se sraz rychle blížil a já si potřebuju znova projít program co mám pro fanoušky připravené. Samozdřejmě že tam budou otázky na mě i na kexíky a autogramiáda.
Trochu malí sraz ale na začátek to bohatě stačí.

Vyšla jsme z pokoje a šla do kuchyně pro snídani.
Otevřela jsem ledničku a musela se pousmát.
Lednička byla skoro prázdná ,,Zase''
Nakonec jsem si vzala rohlík a namazala si ho máslem. Pak si udělala čaj a i s ním zamířila do pokoje.
*****

Snídani jsem měla zasebou a můj sraz se čím dál blížil. Měla jsme s toho zvláštní pocit.
V hlavě jsme si rozjíždila můj plán na dnešek. Když v tom mi někdo zaťukal na dveře.

D: Čau ségra jdu ti říct že kluci tu budou za 1h.
T/j: Díky

Odpověděla jsme a on po chvíli zírání na mě odešel.
Neměla jsme náladu se s ním bavit ale měla jsem toho moc.
Měla jsem i pochybnost, třeba že přijde málo lidí nebo že tam nepřijde nikdo.
A to mě pořád vrtalo v hlavě.

Až když jsem usoudila že už je čas se dát dohromady, zamířila jsme proto do koupelny a tam udělala raní hygienu.
Však to znáte.

V koupelně jsme strávila víc času než jsem si myslela.
A ani jsem si nevšimla že někdo přišel do mého pokoje.
Otevřela jsem dveře od koupelny a málem dostala infarkt až jsem naskočila.

T/j: Fuj ty mě jednou dostaneš do hrobu.

Cuky se jen pousmál a já si sedla vedle něj na postel.

C: Taky tě rád vidím

Obejmul mě a políbil na uvítanou.

C: Tak co jak se těšíš na sraz?
T/j: No to právě nevím mám s toho divný pocit.
C: Neboj budeš tam mít nás a....

Ani to nedořekl protože k nám na pokoj se přiřítili Morry s Márou.

Má: Ale naše hrdličky jsou tady.
M: HEJ KLUCI NAŠLI JSME JE!

Zařval na celí dům Morry a já si povzdechla.

Zachvíli seděli všichni na mé posteli a já se bála že ta postel praskne.

T/j: Jsme tu všichni?
B: Já myslím že jo
T/j: Proto že sem na postel už se nikdo nevleze.
M: Tak co T/j nějaké rozkazy?
T/j: No možná by něco bylo

Dělala jsem že přemýšlím.

Má: A to je?
T/j: Že si to všichni užijem a to je rozkaz!
M: Jak rozkazujete!

Začali jsme se všichni smát a ze mě ten stres spadl. Když tam budu se svími přáteli tak se nemůže nic pokazit.
Tedy doufám.....

K: A kdy chcete vyrazit?
T/j: Řekněme co třeba teď ikdyž je to trochu brzo, aspoň to tam připravíme.

Všichni se zvedli teda až na Márwexe a Morryho kterým se nechtělo z mé postele. Pak se natáhli vedle sebe na postel a jen tak tam leželi a Koukali na nás.

Má: Tak co Morry pohoda že
M: Tu postel chci domů
T/j: To máš smůlu ale teď vstávejte oba dva!

Nic to s nimi neudělalo a tak jsme museli všichni zakročit. Tak jsme nejdřív vytáhli Morryho kterej se vzpírat ale jelykož jsne dobrý tak jsme je oba vytáhli.