Daleko od Milosti (Supernatural FF)

KAVALERIE DORAZILA

Pocit, že mu každou chvíli zápěstí povolí a utrhnou se, byl vážně nepříjemný. Bolest sama o sobě se dala snést, v posledních dnech zažil mnohem horší. Skoro se na to dalo zvyknout. Ale vidět naproti sobě viset úplně stejně Case… To bylo vážně zlé.

To, že když se ostatní dali na odchod, schytal od Howella ještě takovou přátelskou ránu tonfou přes holeně, taky nebylo dvakrát příjemné, ale výkřik zadusil a spolkl.

Nakonec tu zbylo ticho a prázdno, on a anděl, tak blízko a přesto tak daleko.

Navíc už teď začínal mít žízeň, nedovedl si představit, jaké to bude za den, natož dva. Měli by přežít teoreticky tři dny.

Cas možná vydrží déle, navzdory obojku.

Ale tohle přece nemohl být konec.

Myšlenky, které mu teď táhly hlavou, nebyly hořkosladké, jen hořké. Casova víra v to, že je dovede ke svobodě… Zklamal.

Zklamal všechny vězně a zklamal i sám sebe.

Náhle se mu zatočila hlava. Udělalo se mu zle, na zvracení, jako by mu mravenčil mozek.

„Casi,” vyslovil tu zkratku andělova jména, a potom mu hlava klesla, oči se zavřely.

Už neslyšel Casův hlas, volající jeho jméno, neslyšel chřestění řetězů, jak se anděl podvědomě snažil vyprostit a jít mu na pomoc.

Utýrané a zneužívané tělo zkrátka vypnulo. Propadl se do tmy, v níž nebyly ani sny.

***

Jedna věc byla studovat mapu a popis místa, druhá věc doopravdy se tam ocitnout.

V jednu chvíli ještě dýchal trochu zatuchlý vzduch v lovecké chatě, v tu další už ho držel Crowley, a pak… Pak se ocitli v suchém nevadském ovzduší, slunce stálo vysoko na nebi a z dálky se ozývaly tlumené údery kovu o kámen, aspoň tak to Samovi připadalo.

„Bezvadné, Losíku,” poplácal ho Crowley po zádech a ukázal na budovy před nimi, za nimiž se podle plánů skrývaly doly. „Jdu za svojí partou, ty tu teď máš svou práci.”

Démon tak trochu pohrdavě mávnul rukou k dvacítce andělů, kteří tu stáli a evidentně čekali na Sama.

Měli schránky všemožného věku, barvy pleti a pohlaví, od malé černošské holčičky po Asiata s bílými vlasy a mírně nahrbeného stářím.

Sam jen doufal, že i Charlie udělala to, o co ji včera požádal; zrušit jakýkoliv kontakt Kobaltového údolí se zbytkem BMoL přesně v poledne, s tím, že hlášení sice budou přicházet, ale od ní, a budou tvrdit, že je všechno v pořádku.

Crowley zmizel za svými démony, kteří měli zaútočit na doly a osvobodit vězně tam. Sam s anděly se měl dostat dovnitř a po čtvrt hodině pak měla dorazit další dvacítka andělů, kdyby tyhle někdo zvládl odpálit.

Sam se otočil na svou družinu, chystal se je požádat, aby zviditelnili ochranné znaky na budově a vratech, aby je mohl porušit, když se rozezněla siréna.

To bylo dobré znamení, démoni započali útok a všechen zdejší personál by měl být odvelen k dolům.

„Ty znaky, prosím,” zavelel andělům a na budově před nimi i na vratech zlatavě zaplály symboly, které znemožňovaly andělům bez obojků dostat se dovnitř.

Sam tedy čekal, že po nich každou chvíli začne někdo střílet, ale výstřely se ozývaly jen od dolů, takže jejich plán se zdál vycházet.

S divoce bušícím srdcem narušoval jednotlivé znaky, které pod údery klínem postupně hasly, až nakonec dva andělé přistoupili k vratům a ty se pod jejich náporem rozletěly ve směs třísek, kusů dřeva a pokrouceného kovu.