Je to on? [Lukavery]

Část první a zároveň poslední

Čtvrtek

Jedu autobusem domů, koukám z okna s opřenou bradou o loket. Myslím na něj.

Je něco okolo třetí hodiny, takže jakmile dorazím, tak už bude chybět jen pár minut, než začne má oblíbená část dne.

Autobus konečně zastavuje na mé zastávce a já z něj vystupuju. Hrají mi banger písničky, takže mám dobrou náladu. I když, možná to nebude pouze tím playlistem, který jsem těžce seskládala asi za hodinu čistýho času, ale bude to asi i tím, že na něj nedokážu přestat myslet. Jeho vlasy, oči, úsměv. Sice jsem ho viděla pouze přes obrazovku, ale i tak je to nejhezčí osoba, kterou jsem kdy viděla tělem i duší. Pokaždé mě dokáže rozesmát a u jeho streamů se nikdy nenudím.

Odemykám dveře od domu a jdu dovnitř. Je 15:55, takže zahazuju tašku do rohu a běžim k počítači. Hned vyhledávám Twitch a čekám. Jen po pár minutách čekání se to konečně objeví. Lukavery právě vysílá! Klikám na to a už teď vím, že na pár hodin od počítače neodejdu. Ukáže se jeho obličej a mnou projede pocit štěstí. Začne mluvit a já začínám pozorně poslouchat. Pozdravím do chatu a on mě pozdraví zpátky. Vykouzlí mi to úsměv na tváři.

Jsou to už tři hodiny a on už se s námi pomalu loučí. Chvilku pociťuju smutek, ale vzpomenu si, že zítra tento čas nastane znovu. Spokojená a s dobrým pocitem počítač zase vypínám a vrhnu se na učení.

"Už mě to fakt nebaví." říkám si pro sebe a v ten moment mi napíše Martin.

M: Čaau, hele v sobotu máme takovej meeting s borcema se kterýma hraju. Nehceš jít taky?

J: Klidně můžu, stejně nemám co dělat. Kolik tam bude lidí?

M: No to nevim přesně, oni si taky každej pozvali nějaký kamarády, ale asi tak 8.

J: Dobře dobře.

M: Okay, tak ve dvě na Václaváku u mekáče.

J: 👍

Ještě teda abych upřesnila, kdo je Martin. On je takový můj nejlepší kamarád přes internet. Hrajeme spolu pokaždé, když to jde a už několik let. Sice on i já máme i jiný party, se kterýma hrajeme, ale i tak si na sebe vždycky čas najdeme. Párkrát jsme spolu zašli i věn, ale to se tak často nestává, jelikož bydlíme docela daleko od sebe, takže si vždycky dáváme meeting v Praze. Je mi tak blízký, že i ví o tom, co cítím k Lukaverymu. Není to úplně láska, ale i tak na něj nedokážu přestat myslet.

Pátek

Zvoní. Rychle si sbalím věci a jdu ven. Jako pokaždé moje cesta směřuje rovnou na autobus a domu. Nenávidím pátek, jelikož nám škola končí až v 16:30, takže už při cestě zapínám Twitch na telefonu a zapínám si Lukyho stream. Do chatu nic nepíšu, protože z telefonu koukat je hloupý a je to opožděný tak o 2 minuty, i tak ale ráda jenom poslouchám jeho hlas ve sluchátkách.

Dorazím domů a stream přepínám na počítač. Při tom si jdu uklidit pokoj a taky bych si měla přichystat nějaký oblečení na zítra. Přemýšlím, co si vezmu. Kouknu na počasí a to ukazuje, že teplota bude od tří stupňů do patnácti. Ironicky se nad tím usměju. Rozhoduju se dál asi 10 minut a nakonec se rozhodnu pro obyčejný bílý tričko, džíny a košili přes to. Všechno si to hodím přes postel a vrátím se zpátky k počítači. Tam mě čeká nemilá věc. "On to vypl jenom po dvou hodinách streamu?" řeknu si pro sebe. To není normální, většinou to je přes tři hodiny. Zklamaná se jdu umýt, najíst a pak koukat na pár dílů anime.

Sobota

Už jedu vlakem. Jedu dřív, abych si v tom mekáči stihla koupit snídani, protože lepší jídlo neexistuje. Koupím si klasicky toast a k tomu si dám kávu. Bez ní bych nepřežila.