Daleko od Milosti (Supernatural FF)

NÁSLEDKY

První den, respektive jeho druhá polovina, proběhl relativně v pohodě. Protože se oba bratři sžívali s novým místem pobytu, protože toho bylo tolik nového. Radost z toho, že jsou zase spolu, že jsou na svobodě, třebaže ne tak docela, jelikož vytáhnout paty by se rovnalo pokusu o sebevraždu, ale tohle bylo tak fešácké vězení, že to zase tolik nevadilo.

Šlo o velký, starý dům na jihu Francie, kde původně žil manželský pár, který se rozhodl poskytnout svá těla jako schránky andělům. Teď se tu kromě tří koupelen, zimní zahrady, luxusně zařízených pokojů a dobře zásobené kuchyně nalézala i dílna-laboratoř v bývalém vinném sklepě. A v knihovně vystřídaly klasické autory knihy, které Sam vzal z bunkru a spousta dalších, víceméně okultních prací, které andělé shromáždili.

Když se trochu zabydleli a Balthazar zmizel, chvíli seděli v jídelně a Dean do sebe lámal jedno pivo za druhým, jako by se pokoušel dohnat tu dobu, kdy byl v tomto ohledu víceméně na suchu.

První náznak, že všechno není jak má být, přišel, když Sam odvyprávěl svou anabázi se svoláváním Nebe a Pekla a o pomoci, kterou poskytla Charlie, a zeptal se už skoro namol opilého bratra, co se sakra stalo, že skončil za mřížemi a jestli tedy alespoň přišel na to, co je zač ten anděl Castiel.

„Cas,” opravil Sama nedůtklivě a otevřel si láhev whisky, kterou tohle místo Balthazar hojně zásobil, irskou a skotskou, jako by měl nějakou averzi vůči starému dobrému Jacku Danielsovi. „A chlape, to byl on, kdo nás vytáhl z Pekla, oba!"

Přivřel oči, pokusil se soustředit, luskl prsty.

„Oba dva,” zdůraznil a zůstal na Sama zírat, jak čekal reakci.

„To tvrdil on?” zeptal se Sam opatrně, z nějakého důvodu mu připadalo, že ten anděl Deanovi přirostl k srdci.

„Hele, andělé nelžou, někdy neříkají všechno, ale nelžou, zato BMoLáci jo! Až se jim práší od huby.”

„No, dobře, ale jak jsi teda… uhm. Jako, oceňuju, že nás oba zachránil z Pekla, ale jak se ti podařilo… no, udělat ze sebe vězně, to přece v plánu nebylo, ne?”

Dean sklopil oči a do desky stolu začal nehty vyrývat ne úplně slušné obrazce, pak do sebe obrátil značnou část obsahu láhve a poposedl.

„Jsem ho nezmlátil,” vydoloval ze sebe nakonec i verbální odpověď. „Prostě. Tak.”

Sam ho pozoroval se semknutými rty, tohle excesivní pití, či spíš už přímo chlastání, pokaždé signalizovalo hluboký a hodně ošklivý problém. Že pil Dean pivo místo vody běžně, to byla jiná věc, ale teď se vyloženě snažil uchlastat se do bezvědomí.

Ten pomlácený obličej, když ho Sam v Kobaltovém údolí našel, zřejmě představoval jen špičku ledovce.

A navíc se ani slovem nezeptal na svojí Bejby. Další důkaz, že věci jsou stovky světelných let od „v pořádku”.

„Víš, že na to nejsi sám, cokoli tě žere, viď?” optal se s vážnou obavou v hlase.

Dean po něm však jen hodil pohledem. Svíral láhev, až mu bělaly klouby a nakonec zavrtěl hlavou.

„Na tohle jsem sám,” zabručel. „A vždycky budu.”

„Deane…”

Jenže starší z bratří Winchesterů se už zvedl od stolu, bylo na něm znát, že tohle téma aspoň pro teď nechce rozebírat.

Sam už to znal, musel mu nechat čas, než Dean dospěje do bodu, kdy se zase tak trochu zlomí a vyklopí, co se stalo.

***