Mezitím, co si Sam polohlasem nadával, že to nechal zajít tak daleko, vnímal Dean následující události tak trochu jako ve snu. Byl by to dobrý sen, kdyby se tak strašně nestyděl. Protože Samova vina tohle rozhodně nebyla, to on nebyl dost silný, aby dokázal aspoň základně fungovat.
Jako první Sam s andělem Deana odtáhli do koupelny a přes jeho chabé protesty ho svlékli a strčili do sprchy.
Bylo mu jasné, že ani jeden z nich to nedělá z nějakých zvrhlých pohnutek, přesto ho, jakmile byl nahý, zachvátila strašná panika a marně se ji snažil nějak rozdýchat.
„To je v pořádku,” uklidňoval ho anděl a odstoupil od sprchového koutu. To, že pak bude třeba celou koupelnu vytřít, teď nikdo z přítomných neřešil. „Zůstaň tam jak dlouho potřebuješ.”
Nenechali tedy Deana v koupelně samotného, ale prozatím se odvrátili. Oba. Dean byl za to rád. Zase tak zdevastovaný ještě být nestihl, ale alkoholová dieta působila dost drasticky, takže působil… no, ne úplně ve své nejlepší formě.
Nehledě na to, že mu stačilo vyrašit na tváři něco na půl cesty mezi strništěm a plnovousem.
Pro teď však řešili jen tu sprchu. Vlastně se po ní Deanovi nakonec udělalo o něco líp, a když se oblékl do čistého, co mu přinesl Sam. Rozhodně šlo o pokrok, třebaže se nedalo říct, že by byl úplně v pořádku.
„Nemusíte… já půjdu sám,” zamumlal Dean, když si ještě v rychlosti čistil zuby, aby nepadli z jeho dechu. Sam a Cas se ho připravovali podepřít a odvést zpátky do pokoje, ale jemu už tak hořely uši i tváře studem, a tohle prostě musel zvládnout sám.
Sam na to kývl a s povzdechem se pustil do vytírání, jen si ještě vyměnil pohled s Casem, kterého si Dean všiml a vyložil si ho zřejmě správně. Sam je chtěl nechat o samotě?
„Proč… Jak ses tu vzal?” zeptal se Castiela na chodbě. Snažil se neznít ukřivděně a doufal, že odpověď bude znít jinak než jak nakonec zněla.
„Sam mě zavolal,” řekl anděl a Dean zaťal zuby, tohle bolelo.
Už se nadechoval, že něco odsekne, ale Cas pokračoval: „Vlastně jsem doufal, že mě zavoláš ty. Ale myslel jsem, že mě nechceš vidět. Myslel jsem, že bych ti jen připomínal… to vězení.”
„Jeden myslel a posral se z toho,” zavrčel Dean, otevřel dveře pokoje a kývl na Case, že může vejít. Vlastně to udělal tak nějak automaticky.
„Nerozumím,” šeptl Cas provinile. „Takže jsi mě chtěl vidět?”
Dean za nimi zavřel dveře, takže přestal být slyšet zvuk francouzského sitcomu. Matně tušil, že je tu nějaký anděl s obojkem, na kterém Sam experimentuje – na obojku, ne na andělovi –, a nechtělo se mu posuzovat andělský vkus na seriály.
Když se podíval střízlivě na svůj pokoj, to on by se měl cítit provinile, ne Castiel. Jídlo, na kterém už rašila plíseň, prázdné i plné láhve, zatuchlost a pach potu ve vzduchu.
Přešel aspoň k oknu a otevřel ho, pak se posadil na postel. Dobrý pocit ze sprchy vyprchával, zase cítil únavu z hladu a bolest svalů.
„Chtěl,” odpověděl konečně jedním slovem a stáhl se k pelesti, objal si kolena. Boty už zouvat nemusel, vlastně si je zul ten první den a od té doby chodil jen v ponožkách.
„Nevěděl jsem… Omlouvám se, Deane,” řekl Cas, zůstával stát a tvářil se zkroušeně. „Neměl jsem tušení, že je to tak zlé.”
„No, je,” utrousil Dean a opřel si bradu o kolena. „Já tě– potřebuju tě, Casi,” zamumlal potom a uhnul pohledu těch modrých očí, v kterých by se rád utopil.
ČTEŠ
Daleko od Milosti (Supernatural FF)
FanfictionUlovit anděla? Pro naše Lovce vcelku všední záležitost. Okřídlenec, který se objeví, ale všední rozhodně není. Především ne pro Deana. Zvítězí věrnost organizaci, která bratrům zachránila životy? Nebo si Dean vydláždí cestu do pekla na Zemi dobrými...