Kik messenger 3 [Harry Styles]

3. Část

S Isaacem jsme si povídali dlouho, do několika hodin ranních a já vím, že jsem se nedožila konce. Usnula jsem.

Když jsem se ráno probudila, zase jsem měla telefon na druhém konci postele, ať jsem se snažila myslet na cokoliv, myslela jsem na ten chraplavý hlas, který jsem slyšela. Když jsem si čistila zuby, když jsem jedla snídani s matkou.

,,Ten tvůj kamarád dneska nepříjde?" Zeptala se mě máma a podívala se na vchodové dveře. ,,Ne, půjdeme do města." Zakroutila jsem hlavou a věnovala jsem ji úsměv. Chtěla jsem se jí zeptat, šíleně jsem se ji chtěla prostě zeptat.

,,Kdo je Harry Styles?" Zeptala bych se.

Moje matka by se na mě divně dívala a kdyby tu byl i můj otec, podívá se i na něj. ,,Celebrita." Odpověděla by a já ji jen proklínala svým vražedným pohledem.

Tadle situace by nejspíš vážně nastala a proto jsem se raději zvedla a svůj talíř šla odnést do myčky.

Tadle situace by nejspíš vážně nastala a proto jsem se raději zvedla a svůj talíř šla odnést do myčky. ,,Zvoní ti telefon." Odpověděla mi a já jsem se podívala na svůj telefon, který vibroval. Chytla jsem ho do ruky a hovor příjmula.

,,Ano?" Řekla jsem do telefonu a u toho jsem šla po schodech do svého pokoje. ,,Tvůj táta je v Los Angeles." Řekl mi Isaac a já jsem se posadila za stůl u kterého ležel můj notebook. ,,Fajn, kde přesně?" Zeptala jsem se ho a otevřela jsem si svůj notebook. ,,Beverly Hills." Řekl mi a já jsem si název části napsala do vyhledáváčku. ,,Tam byli ty špionky, ne?" Zeptala jsem se ho se smíchem a na druhé straně jsem uslyšela jeho smích. ,,Tobě to je pro smích." Zasmál se a já jsem se dívala na obrázky toho města. ,,Tak v kolik se sejdem,hm?" Zeptal se mě Isaac a já jsem se podívala na čas. ,,Za patnáct minut u nás u školy?" Navrhla jsem a podívala jsem se na dveře od pokoje. ,,Stavím se pro tebe." Řekl a típnul hovor.

( Pohled Harry )

Sedět v restauraci a pít vodku u toho jíst nějaké indické sračky. Nejlepší večeře na světě. Seděl jsem v tmavém rohu restaurace a v levé ruce jsem držel svůj telefon a projížděl jsem twitter. Nějak se mi pořád nechtělo věřit, že mě už neřeší. Nějaká holka, která měla na profilové fotce psa tweetla : ,,@NathalieStyles chybíš nám."

Mě konečně řešit přestali, ale Nathalii pokoj dát nemůžou. Tomu se říká demence, nebo nějak tak. Kliknul jsem na Nathalie twitter a moje zelené oči se vykulili tak, že mi málem spadli do té Indické omáčky.

Číslo lidí, které ona sledovala se zvýšilo, nejméně o 100. ,,Co to kurva?" Řekl jsem si sám pro sebe a díval jsem se na její profil. Její profilový obrázek byl změnení, věděl jsem to protože ho měla u našeho bazénu. A todle byl ten samý efekt, ale za ní byl dům.

Nechápal jsem to. Ne, nerozuměl jsem tomu a vadilo mi to.

( Pohled Beau )

Moje nohy se dotýkaly chodníku a my s Isaacem jsme měli neznámo kam.

,,Fajn, bydlí v Los Angeles a?" Řekla jsem mu s tím tonem, že nevím jak nám to pomůže. ,,Pojedeme tam." Ušklíbnul se na mě a svoje ruce si skřížil na hrudi. ,,Jo?" Zasmála jsem se s ironií v hlase. ,,Jak se tam chceš dostat?" Dívala jsem se na něj. ,,Poletíme, letadlem." Opravil se a já jsem na něj hodila více nechápavý pohled. ,,I kdyby jsem sebevíc chtěla, nepustí mě."