Letní tábor [POZASTAVENO]

|22-Antique shop|

Po obědě nám John dal půl hodinu volna.
Tu jsem strávila střídavě čtením knížky, a odepisováním mamce.

-

Když se konečně všichni dostavili do společenské místnosti, vedoucí nám připomněli že dnes večer se koná první táborák.
Dále nám oznámili, že za půl hodiny odjíždíme do města, kde budeme mít možnost si na táborák něco koupit, např. Marshmallows, z kterých když si je opečete nad ohněm, se stane lepkavá hmota, a tu když ochutnáte cítíte se jako v sedmém nebi.

-

Naposledy jsem zkontrolovala kapsy mých džínových kraťasů, kam jsem si zastrčila dvoustovku a mobil.
Paige mi slíbila že pokud si budu chtít nějaké jídlo koupit, (což teda rozhodně budu!) můžu si to dát k ní do jejího černého vaku.

Aby jsme se dostali na plácek kde byly přistaveny čtyři autobusy, museli jsme jít kousek pěšky což mi vůbec nevadilo.
Do města jel každý se svým oddílem.
Konečně se ty oddíly na něco využily, většinou jsme všude chodili po týmech.
Tuhle logiku sice nikdy nepochopím, ale rozhodně se nebudu prosit o vysvětlení, nerada bych aby to vypadalo že si stěžuju na zdejší systém.

Jen co autobus zastavil, (kde jinde taky než na autobusové zastávce) všichni se začali tlačit, strkat, a snažili se protlačit ke dveřím aby mohli vystoupit.
Já jako vždy počkala, a společně s Paige a Tylerem vystoupila až jako poslední.
Do města jsme šly asi čtyři kilometry pěšky. Tam nám následně dali na hodinu a půl rozchod.
Jelikož jsem chtěla Tylerovi a Paige dopřát trochu soukromí, rozhodla jsem se že zajdu do obchodu se starožitnictvím. Ani nevím proč, staré věci mě nikdy nezajímali, ale věděla jsem že Paige by do tohohle obchodu nešla ani za nic, a ani nikdo jiný, a tak jsem se tam vydala.
„Dobrý den." Pozdravila jsem staršího muže, odhaduju že mu mohlo být něco okolo 60-65.
Začala jsem si prohlížet nějaké vycpávky, zřejmě lasiček. Omlouvám se, ale kdo by si sakra koupil vycpané zvíře? Pomyslela jsem si a radši se posunula dál.

V téhle části byli převážně šperky.
Zaujal mě jeden náhrdelník. Byla na něm dvě srdíčka, která do sebe zasahovala, takže zřejmě na znamení lásky. Sice kluka nemám, ale i tak by bylo pěkné nosit něco takového. Koukla jsem se na cenu. 150,-. Tak na to nemám. Teda mám, ale jelikož si chci později koupit ještě nějaké jídlo, budu muset tomuhle podivuhodnému náhrdelníku říct zbohem.
„Je krásný, viď?" Vyrušil mě něčí hlas. Moc dobře jsem ho poznávala. Alex.
„To tedy, škoda jen že stojí 150,-." Odpověděla jsem a podívala se mu do očí.
„A to je problém?" Optal se.
„Jo, protože mám jen dvě stovky, a chci si na večer koupit ještě něco 'dobrého', takže."
„Aha." Odpověděl jen a zadíval se na náhrdelník. „No, jestli si chceš teda ještě něco 'dobrého' koupit, myslím že je na čase jít. Máme už jenom 45 minut." To už jsem v tomhle obchodě tři čtvrtě hodiny?!
„Halo? Zem volá Katie." Alex mi zamával rukou před obličejem. „E-ehm, p-promiň, byla jsem trochu mimo. Ale máš pravdu, je nejvyšší čas opustit tohle hrůzu nahánějící místo." Usmála jsem se a vydala se ke dveřím. „Ty nejdeš?" Zeptala jsem se když jsem brala za kliku, ale Alex stál pořád na místě. „Přijdu za chvilku." Prohodil a zmizel někde mezi regály.