Změnil mi život

Kapitola 21. - Hádka a temné myšlenky

Pohled Sofie:
,,Můžu být s tebou celý ten týden? Jít s tebou na ty zvukovky a podobně..? Já po tomhle nechci být ani chvilku sama.. alespoň ten jeden týden.. a asi nějaké drogy.." řeknu ubrečeně. Ty drogy mi asi neprojdou, ale hodilo by se to, ne že ne.. abych na to zapomněla. Sice jsem půlku toho byla v bezvědomí, ale vím, co se dělo, vím, že mu to tu chvíli prošlo a to bohatě stačí.. musím zapomenout, jinak mě to vážně postihne.. když jsem z toho v hajzlu už teď. ,,S tou první částí souhlasím a moc rád, jen to budu muset na zvukovkách a podobně zařídit," odpoví mi laskavě. ,,A s tou druhou částí," odmlčí se. ,,Sofi, já nevím, jestli to je dobrý nápad." dopoví ustaraně. ,,Prosím, Niku.. já potřebuju zapomenout.. vím, že jsem půlku toho byla v bezvědomí, ale to, co si pamatuju, nemůžu dostat z hlavy.. a to co vím, díky určité bolesti, že se mu to povedlo, na nějakou dobu ve mně být, mě ničí ještě víc.." rozbrečím se ještě víc. ,,P-potřebuju to, prosím, prosím Niku..." poprosím ho v zoufalství mezi silnými vzlyky. ,,Fajn," povzdychne si a odtáhne se. ,,Ale mám podmínku.." koukne na mě s vážným pohledem. ,,A-ano?" kouknu mu do očí. ,,Nebude to celý týden v kuse, na zvukovkách a podobně si nedáš, max trávu a možná drink, ale tvrdé ne. Pak třeba až se vrátíme.. ano?" zeptá se mě. Já kývnu na souhlas. Chápu to, nedělalo by asi úplně dobrotu, kdyby tam pořád tahal nějakou fetku.. protože bohužel jsem v tom zpátky, topím se v tom.. alespoň mě bude držet trochu nad vodou.. bude můj záchranný kruh. ,,Pojď půjdeme k tobě pro nějaké drobnosti, převlékneš se a půjdeme už na hotel.. co říkáš?" pousměje se a utře mi palcem slzy z tváře. ,,Prosím, už tady stejně být nechci.." odpovím mu zlomeně. Pohladí mne po vlasech, koukne na mě s pohledem "to bude dobré, to zvládneme", čímž se trochu uklidním. Stoupne si, podá mi svoji ruku, aby mi pomohl si stoupnout. Jeho ruku přijmu, čímž mne zvedne ze země a v tu chvíli si všimnu, jak ten týpek leží kousek opodál u pisoárů, celý od krve, v bezvědomí a kousek od něj zničený pisoár. Kouknu na Dominika, kterého začnu očima zkoumat, jestli nemá též někde krev. Jeho jedna ruka celá od krve, obzvlášť kloubky a až teď jsem si všimla, že i na obličeji má trochu krve, ale není jeho. Kalhoty, které má na sobě jsou též lehce postříkané krví. Kouknu i na tu mikinu, kterou mi dal a uvidím, že je také od krve, ale více. Můj bože.. nebude mít problém s policií? Je to totiž celkem solidní.. to kvůli mně? ,,Niku... t-to kvůli mně?" kouknu na něj rozpačitě. ,,Nesnáším, když se někdo takový takhle chová k holce, ozvlášť k moji kamarádce.. takže jo, ale i kvůli sobě, chtěl jsem ho vidět na sračky, po tom, co udělal," odpoví a následně se trochu zapřemýšlí. ,,Doufám, že bude mít nějaké následky, kokot jeden pojebanej." dopoví trochu podrážděně. ,,A nebudeš z toho mít problém..? Myslím jako u policie." zeptám se ho ustaraně. ,,Neměl bych mít, když to bylo v rámci tvé ochrany.. ale nevím, záleží co jim ten kokot napovídá.. nikdo tu nebyl, kromě mě a jeho, nemám svědka. Ale určitě to bude v pohodě." pousměje se. ,,Dobře.. nechci aby jsi měl kvůli mně problémy." sklopím pohled. ,,Ale shh, ty za to nemůžeš a nikdy za to nebudeš moct." řekne mi uklidňujícím hlasem a popadne mě za ruku. ,,Tak pojď, půjdeme." oznámí mi, já kývnu na souhlas a vyjdeme ze záchodků. U baru zaplatí za všechen ten alkohol a odejdeme úplně z klubu.
Odemknu dveře, vejdeme, zujeme se a jdeme ke mně do pokoje, ale cesta vede přes obývák, kde v obýváku na gauči spatřím mámu. Kurva. Proč zrovna teď? ,,Ahoj, mami.." pozdravím ji rozpačitě. ,,Kde jsi sakra byla?! Je to taková doba.. co jsi vůbec dělala?! Jen jsem měla hodně drobné informace a to je všechno. A jak to sakra vypadáš?! Kdo je ten kluk? Proč má na sobě sakra krev??!" vyjede po mně. Jako bych přesně tohle nečekala... věděla jsem to. ,,Je mi stejně už dávno 18, tak je jedno kde jsem byla a co jsem dělala ne? Nemám na tohle dneska náladu, stalo se toho víc než do-" nestihnu to ani doříct a hned mi do toho zase skočí. ,,Ty jsi zase sjetá jak.. Sára říkala něco, že už nefetuješ, tak co to kurva teď vidím?! Pojedeš na odvykačku, už mě tohle nebaví, Sofie!" zařve po mně podrážděně. ,,Můžeš mě kurva nechat mluvit?!" Zařvu naštvně. Tohle jsem teď FAKT potřebovala. Hádat se s matkou.... aghhh kor v tomhle stavu. ,,Tak mluv." pobídne mě nakonec naštvaně. ,,Stalo se toho víc než dost, a dne-no spíš už včera, podle toho kolik je, jsem si kurva dala po pomalu 3 měsících, co jsem byla čistá, ani nevíš, co všechno s kurva stalo! Nejsem v pohodě a tohle je to poslední, co potřebuju. Aby jsi po mě řvala jak po malém frackovi a chtěla mě poslat na zkurvenou odvykačku. To poslední! Chceš tak hrozně moc vědět, co se stalo?! Fajn. Protýkala jsem se skoro 3 měsíce závislostí, měla jednu silnou oporu, jednoho kluka, stal se pak mým přítelem. Jeli jsme na výlet ještě s jedním mým kámošem, nejlepším, a se Sárou. Můj přítel mě v průběhu cesty a v cíli podvedl s tou zkurvenou kundou. A to nebylo zdaleka všechno. Odjela jsem kvůli tomu zpátky do Prahy, musela jsem se pořádně sjet, abych zapomněla, byla jsem tady s Nikem- promiň úplně jsem zapomněla.. To je Dominik. Kde jsem to skončila.. Musela jsem se sjet, abych zapomněla, ale Nik musel na záchod a-" vše jí to vyprávím celkem agresivně, ale u téhle věty se mi úplně zlomí a rozklepe hlas. Já to nedokážu ani říct.. ,,T-to je jedno.. něco s-se stalo.. to je je-jedno co... ehm.. Nik mě zachránil... proto je od krve a já vypadám, tak jak vypadám." steče mi slza, kterou hned setřu. Ona na mě kouká úplně zaskočeně. ,,Promiň beruško, to jsem nevěděla.. Sára, že by udělala tohle? Vždyť to byla tak strašně hodná holka, která by ti nikdy neublížila, a kor ne takhle.. to je hrozný.. omluvám se, že jsem po tobě takhle vyjela.. ale chápej mě, měla jsem o tebe veliké starosti, ještě když ses skoro ani neozvala.. a najednou jsem viděla tvoji tašku v pokoji.. a co se dnes vůbec stalo, že o tom nedokážeš mluvit..?" dořekne a následně se zeptá se smutkem v hlase. ,,Promiň mami, já o tom fakt nedokážu mluvit... já-já si půjdu sbalit zase věci a převléknout se, jo? Budu tady kousek na hotelu.. s Dominikem, potřebuju zaměstnat mysl.. třeba.. třeba ti t-to poví on.." řeknu rozklepaným hlasem. Ona chápavě přikývne, já ihned zalezu do pokoje a Dominika nechám s mámou. Svléknu si Dominikovu mikinu, stoupnu si před zrcadlo, co tam mám. Jako bych všude viděla ty doteky... jako bych je pořád cítila... slzy mi stékají jedna po druhé. Musím do sprchy.. já vím že tohle už nikdy nesmyju, ale pokusit se o to musím... prostě musím. Zalezu si do své koupelny, vkročím do sprchy, pustím si skoro horkou vodu, vezmu si sprchový gel a žínku. Na žínku dám sprchový gel a snažím se to ze sebe smýt, sedřít, aby to bylo pryč.. rozbrečím se ještě víc, když mi dojde, že to nefunguje. Já už nemůžu... já už fakt nemůžu. Proč já? Co jsem komu udělala..? Že si tohle zasloužím.. Já už tady dál nechci být.. nechci tohle dál snášet.. je toho moc, strašně moc na mě... užírá mě to.. tak strašně moc. Bolí to. Začnu hystericky brečet a sjedu po zdi sprchy na zem. Žínku dál pevně držím mezi prsty, po chvíli s ní začnu dřít nohy, snažím se to smýt. Proč to nejde? Proč to pořád musím cítit? Kéž bych to prostě mohla vypnout... necítit nic. Absolutně nic. Jen najít ten spínač v té mé zkurvené hlavě... musím ho najít. Musím to vypnout. Musím přestat cítit. Aby mě už nikdy nic nebolelo.. nikdy mi nic už neublížilo. Vše mi bylo jedno... a já se nakonec mohla přefetovat a poklidně umřít. Svazuje mě to.. to všechno. Ti démoni mě dostali... celou.
Po chvíli se postavím, pokračuju v dření mé kůže. Už jí mám úplně červenou, na místech poškrábanou, jak moc jsem to chtěla sedřít. Hm.. nepůjde to, akorát si tady jebu kůži.. umyju si nakonec vlasy a vylezu ze sprchy. Usuším se, obvážu si kolem těla ručník a vylezu z koupelny do pokoje. Otevřu šuplík u jedné z komod, vezmu si černé brazilky, černou podprsenku, nějaké ponožky, dojdu k druhé komodě, ze které si vytáhnu černé tepláky a tričko. Obléknu si to, dojdu ke své skříni, kde si z ní vezmu oversize mikinu, kterou přes sebe přehodím. Sbalím si nějaké kousky oblečení, nějaké to spodní prádlo, hygienu, kosmetiku a nakonec nabíječku s dalšími důležitými věcmi. Sáhnu po Dominikově mikině, kterou jsem měla na sobě, že mu ji tady alespoň nechám vyprat, ale vypadnou z ní dva pytlíčky. Jeden s krystalickým bílým práškem a druhý s jedním práškem ve tvaru botičky. Jackpot. Perník a molly. Otevřu si pytlík s perníkem, vysypu něco na stůl, z peněženky si najdu kartu a následně ze své tajné skrýše brčko. Najdu tam ještě dva plné pětigramové pytlíky perníku. Paráda, mám tu ještě desítku a ani o tom nevím, že jsem to tu měla.. hodí se na později, až budu sama. Narýsuji si fakt že MASIVNÍ čáru, která sama o sobě má tak 0,5g. Sjedu ji najednou, pytlík uložím k sobě do kapsy a z druhého, kde se nachází molly, si vezmu poslední prášek, vložím ho do pusy a začnu cucat. Vyjdu z pokoje s taškou. Spatřím moji mámu, jak sedí naproti Dominikovi a pláče. Tak jí to tedy už řekl. ,,Můžeme?" zeptá se mě Dominik. Já jen kývnu, jelikož v puse pořád cucám tu kouli. Dominik na mne hodí podezíravý pohled, jelikož vidí, jak se moje pusa hýbe. Docucám ho. ,,Mě je to tak líto, holčičko moje.." promluví máma se slzami v očích. ,,To nic, nebýt Nika, bylo by to o mnohem horší.." odpovím ji a pousměju se. To nic? Viděla ses v té koupelně?!
,,Už budu muset jít, jsem unavená.." oznámím ji po chvíli, jelikož cítím, že upadám do blackoutu a nechci aby mě tak pak viděla. ,,Jo.. promiň.. drž se, mám tě ráda," obejme mě a odtáhne se. ,,Opatrujte mi ji, celý ten týden, prosím." koukne prosebně na Dominika. ,,To je jasné, nenechám ji v štychu, je to hodně dobrá kamarádka. Byl bych fakt zmrd, kdybych to neudělal." odpoví ji s poúsměvem. Ona vděčně kývne, s Dominikem se obujeme, rozloučíme se s moji mámou a vyjdeme z domu. Už mám zase černo.