Letní tábor [POZASTAVENO]

|24-Spin the bottle|

Po snídani jsem začala číst novou knížku.
Po hodině čtení, se do chatky přihnala Paige, s tím že se prý všichni mají sejít ve společenské místnosti.
Zvedla jsem se a vydala se tam.

„Teď by jsme si zašli na menší procházku, a následně si zahrajeme nějaké ty týmové hry. Po obědě se pak dojdeme schladit do jezera, a den zakončíme venkovním filmem, promítnutým na plátně." Oznámil nám John.

V hloučku který ostatní, včetně mě vytvořili, se najednou všichni rozpovídali.
Nebo spíš si šeptali, a zřejmě hodnotili plán na dnešní den.
Mně osobně se to jevilo jako dobrý nápad. Procházka ještě nikomu neuškodila, a ani schlazení v jezeře, jen ty hry mi na dnešním plánu trochu vadí, ale i to se dá nějak přežít.

Zašla jsem se ještě do chatky převléct, protože se klidně vsadím že ta jejich "menší procházka" bude stejně minimálně tak na hodinu, a tu rozhodně nehodlám strávit v černých legínách, takže si raději vezmu kraťasy.

Když jsem říkala že ta procházka bude minimálně na hodinu, nemýlila jsem se.
Byla, a dokonce na hodinu a půl.
Mně to sice žádný problém nedělalo, ale Paige která šla celou cestu vedle mě vypadala, jako by měla každou chvíli umřít. Musela jsem se nad tím usmát.

Když jsme dorazili zpět do tábora, nedali nám ani pět minut na vydechnutí a hned jsme šli něco hrát.

Už si ani nepamatuju jak se některé hry vůbec hrály nebo jmenovaly, hned co jsme skončili rozběhla jsem se do chatky a celá vyčerpaná jsem padla na postel.
Bohužel jsem si mohla odpočinout jen na deset minut, pak nám totiž táborový "rozhlas" oznámil že je oběd.

Sedla jsem si vedle Paige, a snažila se co nejmíň mluvit, protože z toho všeho chození, a hraní her jsem začínala být pěkně unavená.
Litovala jsem toho, že jsem si večer asi do jedné do rána četla knížku, a nešla spát.

Paige si zřejmě všimla mého unaveného výrazu. „Neboj, až spolu skočíme do jezera tak z tebe ta únava rychle vyprchá." Prohodila s úsměvem na tváři.
Ten jsem jí oplatila, ale nic jsem na to neříkala.
Samozřejmě mi bylo jasné, že až se schladíme v nedalekém jezeře, bude mi hned o mnohem líp.

A taky že bylo.
Hned co jsme dorazili k jezeru, rychle jsme ze sebe svlékli oblečení, (teda alespoň ti, kteří pod ním už měli plavky) a naskákali do něj.
Najednou jsem se cítila, jakoby jsme dnes nešli na žádnou procházku, a ani nehráli žádné hry, zkrátka úžasně.

-

Usadila jsem se na židli vedle Paige.
Po chvíli dorazili ještě poslední táborníci, včetně Alexe který si sedl vedle mě.
„Ahoj." Pozdravil mě. Jen jsem na něj pokývala hlavou, a svůj pohled přemístila na plátno, na kterém už začínal film.
Všichni, překvapivě i kluci, jsme se shodli na filmu Psí poslání. Já osobně ho přímo miluju, ale většinou u něj brečím, a nechci aby mě tak někdo viděl.
Naštěstí jsem nebyla jediná citlivka, kterou film naprosto dojal, dokonce i pár vedoucích si trošku zabrečelo.

Po skončení filmu jsem se vydala na večeři, pak do umýváren, no a nakonec samozřejmě zpátky do chatky.
Když už jsem se pomalu chystala jít spát, cinkl mi mobil. Neznáme číslo. Přečetla jsem si v duchu.
Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem zprávu otevřela. Psal mi Alex.

Alex: Spíš už?

Kate: Ne, ale právě jsem se na to chystala.

Alex: Tak to nebudu rušit.

Kate: V pohodě. Potřebuješ něco?

Alex: Ne, jen jsem dostal ve flašce za úkol někomu napsat jestli spí, a Paige se nabídla že mi dá tvoje číslo.
Jo, a když už jsem u té flašky, hrajeme teď u nás na pokoji, číslo tři kdybys nevěděla, tak klidně přijď. Paige už tu je.

Kate: No nevím...

Alex: Ale notak, bude sranda, a byl bych rád, kdybys přišla!

Kate: Tak fajn, promyslím to.

Alex: Super, tak se třeba uvidíme.

Kate: Možná.

Odložila jsem mobil a posadila se na okraj postele.

Rozsvítila jsem lampičku, která stála hned vedle mého lůžka na menším nočním stolku, a chvilku pozorovala zdi chatky.

Nikdo tu se mnou nebyl.
Asi všichni hrajou tu flašku. Napadlo mě.
Nakonec jsem se přeci jenom zvedla a převlékla se z pyžama.
Možná mě přemluvila myšlenka, že bych nerada byla jediná, která by se té flašky nezúčastnila.

Bosýma nohama jsem došlápla na studenou trávu, a rozběhla se k chatce s číslem tři.

Ani jsem neťukala, a rovnou vešla.
„No hele! A já už myslel že nepřijdeš." Přivítal mě Alex. Paige s Tylerem mi zamávali.
Došla jsem k Paige a usadila se na volné místo, mezi ní a Davem.
„Ahoj." Pošeptal mi do ucha.
Taky jsem ho pozdravila, a rozhlédla se po chatce.
Byli zde: Alex, Dave, Paige, Tyler, Jessica, Lily, Am, Beth a pak ještě dva kluci, ale bohužel neznám jejich jména.

Přemýšlela jsem nad tím, a snažila se přijít na to jak se jmenujou.
„Aa, dávám Alexovi!" Vykřikl jeden z těch kluků, a tím mě vytrhl z mých myšlenek zpět do reality.
„Tak fajn chci úkol, Bene."
Klidně bych se vsadila, že ho oslovil jménem kvůli mě, protože si zřejmě všiml toho jak jsem si ho prohlížela.
Tak trochu jsem si myslela, že tady budou jenom úkoly, ale tak nevadí, přeci jenom je častokrát ta pravda o mnohem lepší, a hlavně snazší než úkol.

„Okay," prohodil Ben, a zamyslel se, „tak teda, vyber si jednu holku tady, no a pak už je ti to asi jasný." Řekl po chvíli a na tváři se mu objevil úšklebek.
„No jo, co jinýho by jsi mi taky, ty, mohl dát, že?" Opáčil Alex.
Ben jen zvedl ruce do obraného gesta, když ho Alex bouchl loktem do ramene.
„Hmm.."

„Hele, jen to zdržuješ, když se teda nemůžeš rozhodnout, vyberu ti sám."
Ben se ještě víc usmál. Začal se rozhlížet po celé chatce.
Nakonec se pohledem zastavil na- „Kate."

„P-počkat, c-co?" Proč si sakra musel vybrat zrovna mě?!
„No musíš se s Alexem.." Nedořekl to, kvůli smíchu který ho přerušil.
Ten druhý kluk, včetně Am a Lily se rozesmáli.

„Prosimtě, vážně si myslíš že by Kate něco takového dokázala? A navíc, kdo by se dobrovolně líbal zrovna s ní?" Řekla se smíchem Lily. O co jí jako jde?!

„Lily nech toho," okřikl ji Alex, „vsadím se, že rozhodně nebudu první s kým se kdy Kate líbala.
A navíc, jestli se ptáš kdo by se s ní dobrovolně líbal, tak já se dobrovolně hlásím." Prohodil s úšklebkem na tváři.
Pak se usmál, a přešel ke mě.
Podal mi ruku a pomohl mi vstát.

Stáli jsme naproti sobě, já neschopna mluvit nebo se hýbat, a Alex zřejmě naprosto v klidu.
Zřejmě se ale moje nervozita přenesla i na něho  protože se přestal usmívat a upřeně mě pozoroval.
„Notak, copak jsi ještě nikdy nikoho nepolíbila?" Řekla Jessica.
Alex ji zpražil pohledem, který následně přesunul na mě. Tedy, spíš na moje rty.