What If?![FF/Draco Malfoy]

-Prolog-

,,Beth jdeš si sednout s námi?" optala se mě má blonďatá kámoška a zároveň spolubydlící ,,Ne promiň. Jsem domluvená s Hermionou, Ronem a Harrym" omluvila jsem se jí se smutným pohledem ,,Dobře" přikývla a odešla s ostatníma holkama do vagónu se posadit. Já jsem se rozešla k jinému vagónu kde sedávají děti nosící zlato-červenou kravatu ,,Už zase jdeš mezi mudlovský šmejdy Blakeová?!" zakřičel na mě někdo koho jsem doufala že nepotkám ale bohužel mě osud asi nemá rád ,,Lepší než mezi slizský zmije." narážela jsem na kolej do které kluk s platinovými vlasy patří ,,Sama jsi zmije. Patříš k nám, né k nim" připomněl mi že sama na krku nosím střibrno-zelenou kravatu, jen jsem nad ním protočila oči a usmála se na Herm která na mě mávala a i s Harrym a Ronem mířili ke mě. Jo takže já jsem Elizabeth Victoria Blake a chodím do Zmijozelu jak už jste asi pochopili ale ipřesto se kamrádím s triem z nebelvíru. Už sedíme ve vlaku na cestě do Bradavic jako každý rok touto dobou ,,Beth?Beth!? Posloucháš mě?" zamávala mi rukou před obličejem má kudrnatá kamrádka ,,Co? Jo, jasně že tě poslouchám" přikývla jsem ,,Jsi duchem úplně jinde. Stalo se něco?" zeptal se mě starostlivě brýlatý černovlásek ,,Ne Harry jsem v pořádku. Jen klasicky Malfoy neumí držet jazyk za zuby" usmála jsem se na něj ,,Neřeš ho Beth. Je to idiot" usmál se na mě zrzek ,,Já vím Rone" úsměv jsem mu oplatila. Koukla jsem se na hodinky a zjistila že za chvíli už budeme v Bradavicích ,,Už budu muset jít. Prefekti mají schůzku" usmála jsem se na trio kolem mě ,,Jo, užij si to" usmála se na mě povzbudivě Hermiona ,,Děkuju. Uvidíme se pak" rozloučila jsem se s nima a odešla z kupé směr vagón ve kterém máme schůzi ,,Ale Blakeová! Už jsmě měli strach že tě ve vlaku nestihneme" ozval se za mnou hlas jednoho ze zrzavých dvojčat ,,Kluci ahoj" usmála jsem se na ně a oni na mě taky. Objala jsem se s nimi ,,Kluci pokecáme pak spěchám. Už teď nestíhám. Prefekti mají schůzku" vysvětlila jsem jim rychle ,,Nojo ty jsi vlastně prefekt. To pak musíme oslavit" mrkli na mě oba a pak mě už pustili abych mohla pokračovat ve svojí cestě. Došla jsem do vagónu kde máme schůzi naštěstí včas. Už tam byli prefekti ze všech čtyř kolejí. Na schůzi jsme se domluvili kdy, kdo a s kým bude mít noční kontroly/prohlídky hradu. Nakonec jsme to ponechali tak že jsou prefekti z kolejí spolu, takže jsem to moc nevyhrála no. Schůze skončila zrovna když jsme přijeli do Bradavic takže jsme se rovnou všichni vydali z vlaku. Po cestě jsem se opět připojila ke své blonďaté spolubydlící a ostatním holkám z naší koleje. Kočárem jsme se nechali odvézt do hradu kde jsem se já musela ještě převléct do hábitu a na něj připnout prefektský odznak. Pak už jsme se s holkama vydaly si sednout do Velké síně. Proběhlo Brubálovo uvítání jako každý rok a taky zařazení prváků do jejich kolejí pak už jsme se pustili všichni do večeře. Po večeři jsme se šli všichni zabydlet a to by nebyl Zmijozel kdyby jsme si neudělali od čtvrtého ročníku víš všichni párty na oslavu nového roku. S Mandy, mojí skvělou spolubydlící, jsme se na pokoji oblékly a vydaly se dolů do společenky. Tam už to žilo, samozřejmě že alkohol a spousty dalších věcí. Mandy mě zatáhla hned tancovat. Chvíli jsme spolu tancovaly ale já jsem se pak odpojila a vydala se splnit tradici co jsem dělala každý rok. Procházela jsem chodbami až k schodišti na astronomickou věž. Vyšla jsem těch snad tisíc schodů až nahoru a tam se opřela o zábradlí. Miluju ten výhled na hrad a jeho okolí. Dřív jsem sem chodila i s někým jiným ale už je to dávno co se nebavíme. Kdysi jsme byli neorzdělitelná dvojka. Teď se jen hádáme, vždycky mě musí začít urážet snad jako kdybych já mohla za to že se už nebavíme. Možná protože za to můžeš. Ozvalo se moje podvědomí. No dobře říct mu že ho nesnáším možná byli silný slova a já je tak nemyslela ale tehdy mi ublížil tak moc že to jinak nešlo. Myslím že jsem tím ublížila snad víc i sama sobě než jemu. Od prvního ročníku jsme sem každý první den chodily spolu. Vyprávěli jsme si příběhy z prázdnin a smáli se spolu. Tehdy jsem si neuměla představit že se jednou nebudeme kamarádit, a hele kam jsme se dostali. Ale i přesto mě napadá jaké by to teď bylo kdyby jsme byli stále kamarádi. Sedla jsem si na zem a opřela se o stěnu zamnou. Strávila jsem přemýšlením a koukáním na hvězdy asi tři hodiny. Po třech hodinách jsem se vydala zpět na pokoj. Díkymerlinovi jsem nikoho nepotkala a mohla tak v pokoji vklouznout do pyžama a jít spokojeně spát. Ani jsem dnes ještě nemluvila se Severusem. Severus je má jediná rodina. Od mala mě vychovává on, je jako můj otec. Říkal že se brzy dozvím něco o svých rodičích, tak uvidíme. A s těmito myšlenkami jsem se ukolébala ke spánku.

!!!Jen chci upozornit že příběh může obsahovat pravopisné chyby či chyby ohledně fiktivního světa Harryho Pottera. Taky bude příběh obsahovat vulgarismy, sexuální scény, alkohol a jiné návykové látky v podobě drog. NIKOHO nenábádám aby je začal používat spíše vám radím se jim velikým obloukem vyhýbat! Budu ráda za každý koment nebo hvězdičku. Užijte si příběh snad se vám bude líbit!!!