CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐦𝐢𝐧𝐞~

Pohled Johnnyho ♡

Svíral jsem svoji oblíbenou právničku v objetí a můj srdeční tep se z toho mohl zbláznit. Držet Camille bylo jako kdyby se mi vrátil kus ztracené duše. Skoro jsem tomu nevěřil, protože dálka a napáchané problémy, které nás od sebe dělily mě přiměly přemýšlet, jestli mezi námi nevyprchala důvěra. Byl jsem ale rád, že to dopadlo takhle, že ji můžu mít těsně u sebe, aniž bych se s ní musel hádat nebo se o ni bát. Úleva, která se rozproudila mým tělem, jakmile mi skončila v náručí byla nepopsatelná. Miloval jsem tu ženu tak moc a uvědomoval jsem si, že její hodnota je pro mě natolik vysoká, že ji už nikdy nenechám jít.

„Co s námi bude teď?" zamumlala mi do hrudi tím nejrozkošnějším hlasem, o němž jsem věděl, že mi roztaví srdce. Camille Vasquez byla žena, kterou jsem chtěl ochraňovat až do posledního dechu. Nikdo pro mě v tuto chvíli nebyl důležitější.

„Začal bych tím, že bych zavolal tvého bodyguarda, poklade," uchechtnul jsem se téměř neslyšně a políbil ji na temeno. Camille ke mně zvedla svoje nevinné mandlové oči a pousmála se. Měl jsem chuť jí zulíbat celý obličej, byla tak roztomilá a hlavně šťastná.

„A co s ním?"

„Netvářil se moc nadšeně, že tu chceš být se mnou sama, miláčku," odpověděl jsem a krátce pokrčil rameny, „aby si nemyslel, že jsem tě zabil. A navíc tě musí odvézt na hotel."

„A ty? Já myslela, že pojedeš se mnou," řekla. Tohle jsem sice neměl v plánu, ale jelikož mi lezl krkem i ten Frank, tak jsem vyhodnotil, že bude lepší, když zůstanu s Camille. Vzal jsem obě její ruce do vlastních a palcem jí masíroval jemnou kůži.

„Pojedu, neboj se, ale mám vlastní hotel. Jen dohlédnu na to, že dorazíš v pořádku."

Camille pokývala hlavou a natáhla se na špičky k mé tváři, kde zanechala neviditelný otisk svých sladkých rtů. Toto drobné gesto ve mně vyvolalo obrovský příval emocí, díky čemuž jsem ji lehce políbil na špičku nosu. Chichotala se, což způsobilo, že se mi dvakrát otočil žaludek a hřejivý pocit naplnil moji hruď. Chybělo mi slyšet ten krásný andělský smích, který mi vyhrával v uších jako zvonkohra.

„Zavolej ho," pokynul jsem hlavou ke dveřím. Teplo, jež vyzařovalo z těla mé lásky se vytratilo jako pára nad hrncem, jakmile opustila mou náruč a šla otevřít dveře tomu chlapovi. Trochu jsem přimhouřil oči, když jsem zpozoroval, jak si ji bodyguard ustaraně prohlíží a soucitně se dotkl jejího ramena. Poté si všiml mé osoby a oči se mu rozšířily. Neubránil jsem se úšklebku.

„Camille, mohla jste mi říct, že očekáváte klienta."

„To je v pořádku, Franku, sama jsem to netušila," pravila Camille a rychle přešla ke mně. Bez jediného zaváhání jsem jí nabídl rámě a docela kousavě prohodil směrem k bodyguardovi: „Slečna Vasquez po této hodině totiž přijímá jen speciální klienty, pane."

„Franku, mohl byste prosím vzít oblečení pana Deppa do auta?" zeptala se naléhavě Camille a zpražila mě pohledem. Pobaveně jsem se zaculil a sledoval bodyguarda, jak sbírá moje věci.

„Takže pan Depp pojede s námi?" zeptal se pořád ještě vyvedený z míry.

„Ano, přesně tak," přitakala moje právnička. Jen co se Frank vytratil, nevěřícně se na mě zadívala a založila si ruce v bok. Roztomilé.

„Nemůžeš být k němu milý?"

„Vždyť jsem milý," ohradil jsem se, „jen prostě nemám rád způsob, jakým se na tebe dívá."