Už jsou to čtyři dny. Čtyři dny od toho incidentu, po kterém jsem jen čekal. Nebo spíš, doufal. Doufal, že si toho nikdo nevšimne. Protože já byl ten, kdo ho zabil. Předevčírem jsem kvůli tomu vůbec nepřekročil práh. Možná jsem se bál. Možná jsem jen nechápal. Asi jo. Já vlastně nechápu nic. Jediné, co chápu je, že tohle nejsem já. Nikdy jsem nebyl. A nebo snad ano? Měním se. Ale k lepšímu nebo k horšímu? A kdy se to zlomilo? - Tyto otázky jsem si pokládal často. Vždycky jsem došel k tomu dni, kdy jsem potkal tu vlčici.
Moje myšlenky přehlušilo řinčení telefonu. Vystrčil jsem ruku z peřiny a započal hovor.
„Ahoj Nero." Hlas patřil paní Etillové.
„Co potřebuješ Amber?"
„Mohl bys teď přijít do krámu?"
„Proč? Nemůžeš přijít ty sem?" odvětil jsem otráveně.
„Sám víš, že nemůžu jen tak zavřít. Přijď sem, něco pro tebe mám."
„Tak fajn." A ukončil jsem hovor. Chvíli jsem chtěl v posteli ještě zůstat, vůbec se mi z ní nechtělo, ale nakonec jsem se přinutil z peřiny vysoukat a opustit bezpečné zázemí.
Přišel jsem do krámu. Amber mě ihned dotáhla za kasu. „Na, tady máš." řekla a dala mi do rukou talíř s přikrytou třešňovou buchtou. Sladké pečivo mě donutilo nasadit na tvář úsměv. Poděkoval jsem jí. Na druhou stranu, nevěřím tomu, že by mi volala jenom kvůli buchtě. Ihned jsem se jí na to tedy zeptal. Mary se prapodivně ušklíbla, což mi navodilo pocit nejistoty. „Vlastně, mám pro tebe pěknou zprávu. Zítra za mnou přijede moje neteř Madison. Je pěkná, hodná, mohla by se ti líbit." Úsměv z buchty mi hned upadl.
„Snažíš se mi ji dohodit? Už jsem ti říkal, že se na vztah necítím."
„Já vím, ale mohl bys to s ní zkusit. Já nechci, abys skončil sám."
„Já neskončil sám, někoho si najdu, ale teď ne."
„Nechci nic slyšet, prostě se seznámíte a uvidíš, že si padnete do oka." Přemlouvání bylo k ničemu, ačkoliv jsem se o to pokoušel. Amber byla neodbytná. „Nero, nezlob se, ale to nepřipadá v úvahu." ,,Fajn v tom případě už půjdu." řekl jsem a odešel z obchodu na cestu zpátky domů. Náhle jsem se zastavil. Vedle cesty se nacházel les, jež mě svedl k pohledu. Chladný vítr se mi obtočil kolem těla a zamrazilo mne v zádech. Do mysli mi vkročila ztracená puška. Už uplynuly tři dny, ta puška tam určitě už není. Někdo ji vzal nebo tak něco..
„Ach jo." Položil jsem buchtu na zem a vydal se opět do lesa.
ČTEŠ
Howl of Love
RomantikVěříte, že je láska slepá? Ne? Soren tomu donedávna také nevěřil. Jednoho dne však narazil na Bleduli, bílou vlčici, které dokázal jediný okamžik vzít nejdůležitější bytost v jejím životě. Dokážou navzájem zaplnit prázdno v srdci toho druhého a přež...
