Planeta B

kapitola 8

Je tady ten den.

Ráno mě do práce vezl Toby, aby se přesvědčil o tom, že jsem si jistá, že tohle chci. Měl o mě hrozný strach a já ho za to mám hrozně ráda.

,, Pojď ke mně.'' řekl a natáhl ke mně ruce.

Rychle jsem mu padla do náručí. Div jsem ho nemačkala. Dala jsem mu pusu a vyrazila k laboratoři. Nemyslete si, že to bylo nějaké romantické loučení. O tom, co se stalo mezi mnou a Dianem. Byl s tím v pohodě a řekl, že je to dobrý. Nikdy jsme neřekli, že spolu jsme.

,,Jsi nervózní?'' zeptal se mě a přejel rukou pod mojí docela krátkou sukni.

Viděla jsem, jak se na mě podíval a polkl.

,,Hrozně moc. Tak co s tím uděláš...'' zvedla jsem obočí a než stačil odpovědět, sedla jsem si mu na klín.

,,Myslíš, že to je dobrý nápad?'' vydechl mezi líbáním.

,,Potřebuju to! Potřebuju tě.'' rychle mi sundal tanga a rozepnul si kalhoty.

Během pár vteřin už byl ve mně a já začala sténat. Pohupovala jsem se proti němu a v tu chvíli zapomněla úplně na všechno.

Chytil mě za zadek a tvrdě mě udělal. Sténali jsme jeden přes druhého a on nepřestával. Tempo čím dál tím víc zrychloval až se sám udělal a samozřejmě mě taky.

Když jsme spolu vstoupili jsem tedy do laboratoře, Dian mi řekl, ať chvilku počkám a šel za ostatními, kteří už na nás čekali.

,,Tak Mayo jsi připravená? Vyspala jsi se, tak jste měla? '' rychle se mě ptal, když mě vedl k tomu slavnému portálu.

,, Ano vše jsem udělala, tak jak jsem měla. '' rozklepaně jsem ze sebe vyhrkla.

Stála jsem naproti portálu. Byl to přesný portál jako z každý animovaný pohádky. Byl fialovo-růžovo-modrý a působil hrozně želatinově. No nebyl...

,,Mayo musíš teď poslouchat každé mé slovo! Až dorazíš na Planetu B, okamžitě zapíšete to, co vidíš. Dáš se na sever, podle kompasu, co máš v kapce. Hodinky ti pípnou hodinu před tím, než se objeví portál, aby ses stihla vrátit. Pamatuj si, jak dlouho strávíš na cestě. Pokud bys portál nestihla, musíš počkat dva dny. Je ti vše jasné? '' zeptal se mě a vedl mě k té barevně vypadající věci.

,,Ano, jasné. '' stála jsem před tím portálem. Stačil krok, abych navždy zmizela.

Tak přichází ten krok...

Zavřela jsem oči a vkročila jsem do prázdna.

Bylo to zvláštní. Jako byste letěli ničím.

Najednou mě to vyhodilo na louce plné květin. Nevěděla jsem, kde jsem a hrozně jsem litovala toho, že jsem do toho šla.

Všechno, co jsme se ve škole učili s tímhle nemělo co dělat. To, co lidé berou jako fantasy je najednou realita. Všechny díla od Stevena Spielberga mi najednou připadali úplně normální. Hrdinové, kteří proletěli portály na přesměrování nebo vniknutí do jiného světa... Teď jsem jedna z nich.

No zachovej klid Mayo! Musíš zapsat co, vidíš kolem sebe. A pak potřebuju najít někoho nebo něco, kdo tu žije. Doufám že lidi. Potřebuju ošetřit ránu, co jsem si udělala při vylétnutí z portálu.

Z ničeho nic jsem ucítila štiplavou bolest na ruce. Když jsem jí zvedla z ukazováčku na zem kapala krev. Stékala z rány, kterou jsem si musela udělat, když jsem spadla na zem z toho portálu.