The only gay class

22.

Pov Opletal:

Dost jsme se divili, že Max už se Sophií chodí. Všichni tak nějak tušili, že se navzájem jeden druhému líbí ale nikdo nečekal, že už s tím něco udělali. Po dlouhém diskutování je konečně nechali a začala se hrát nová hra. ,,Tak dáme flašku?" Ozvala se Rózka. Všichni pokývali, Adam vytáhl flašku s colou a posedali jsme si na zem.

,,Pojedem kolečko a tomu u koho to zastaví musíte dát pusu. Dáme jenom že Sophie, Max, Jolča a Adam nesmí dát pusu opačnýmu pohlaví ale pokud jim padne stejné tak můžou." Pousmála se ještě Rózka a dívala se po zmatených tvářích ostatních. I mě to zaskočilo. Doufám že si vytočím Adélu.

,,Kdo začne?" Zeptala se ještě Róza. Všichni jsme se na ní podívali a bylo jasné, že to bude muset být ona. Usmála se a roztočila ji. Flaška se točila a všichni napjatě čekali až se zastaví. Hráli teď Rózka, Adam, Max Sophie, Jolča Š, Adéla, Já, Pavlína, Veronika, Stašek a Krysák. V pokoji bylo ještě pár lidí, ale ti hrát nechtěli. Flaška se zastavila u Sophie.

,,Jess." Usmála se Rózka, protože jí padla ještě nejlepší možnost. Sophie chvíli nechtěla, ale nakonec svolila a naklonila se k ní. Všichni se na to koukali, ale nebyli nijak extra překvapení nebo udivení, že to vidí. To však změnila ta druhá pusa.

Po Rózce byl na řadě Stašek. Sevřel se mi žaludek. Měl jsem pocit, že chci, aby si mě vybral, ale nenáviděl jsem se za to. Vůbec nic takového já přece nechci. Místo něho ale začal točit Adam, který byl z nějakého důvodu na druhé straně od Rozky. A samozřejmě jsem to byl já. Všichni včetně Adama se smáli, ale já nějak nemohl. Zkusil jsem to aspoň uměle a to nějak vyšlo. Oba jsme se postavili a Adam si začal utírat rukávem pusu, aby byla co nejsusší. (Potřebovala bych další lekci Pavelčákový) Udělal jsem to také a pak už se jen čekalo na nás.

Přišli jsme blíž a pozorovali jsme který z nás udělá první krok. Zachytil jsem jeho pohled a v tom okamžiku mi připadalo, že i on to předstírá. Pak to ale zmizelo a přišel ke mně. Nechtěl jsem ale i tak se ke mně nakláněl. Rozhodl jsem se odtrhnout ale v tu chvíli mě k němu dotlačila Adéla. Zjistil jsem, že to i někdo natáčel a tak ten záznam zůstane ve třídě navěky, protože takové věci sice na čas zmizí, ale vrátí se.

Zůstal jsem ještě chvíli ale pak jsem zmizel do pokoje, kde teď nikdo nebyl. Což mi vyhovovalo. V hlavě mi teď jely myšlenky, co jsem si kdysi zakázal a co ani nechápu. Pořád jsem teď myslel na Staška a na tu pusu od Adama. Musím tohle skončit. (Ne žádná sebevražda nebojte)

Zvedl jsem se a zamířil do Adélinýho pokoje. ,,Čau Opletale. Tak co?" Ozval se Krysák a poslal vzdušný polibek. Proč jsou všichni takový? ,,Je Adéla ještě v tom pokoji?" Zeptal jsem se místo odpovědi. ,,Ne, už šla k sobě." Chvíli na mě zmateně koukal a pak se pousmál. Ale než stihl říct cokoliv, co by mě odradilo, zmizel jsem.

Došel jsem až k jejím dveřím a naposledy jsem zaváhal, ale vzpomněl jsem si proč to dělám a zaťukal jsem. Otevřela přímo Adéla. ,,Ahoj." Usmál jsem se na ni. Taky pozdravila a úsměv oplatila. ,,Proč tu jsi?" Rozhlédla se po chodbě, kde nikdo jiný nebyl. ,,No. Už nějakou dobu jsem ti to chtěl říct." Nekoukal jsem se jí přímo do očí. ,,Líbíš se mi." Podíval jsem se na ni. Měl jsem dost dlouho pocit že se jí líbím taky. V podstatě jsem jí to řekl na jistotu.

Jenže její výraz mluvil za vše. ,,Opli jseš supr kamarád, ale já bych to radši nechala takhle." Takže přece jen friendzone. ,,Dobře." Nebyl jsem tak zklamanej, jak jsem čekal z toho, že se jí nelíbíl. Jen mi vadila ta situace se Staškem. Nastalo trochu trapné ticho. ,,Tak jo tak ahoj... asi." A zavřela mi před nosem dveře. Otočil isem se, že půjdu na pokoj a uviděl jsem Staška pár metrů ode mě. Asi celou situaci pozoroval. ,,Čau Stašku." Snažil jsem se ho normálně pozdravit ale ten jen odešel ani se na mě nepodíval.

Pov Anička:

Všichni teď byli v našem pokoji. Snažila jsem se je ignorovat, ale dělali tak velký kravál, že to stejně nešlo. Dělala jsem tedy, že si čtu mangu, ale ve skutečnosti jsem je občas pozorovala. Nejdříve hráli krále, kde Sophča konečně veřejně řekla, že chodí s Maxem a teď začali hrát flašku.

,,Ani?" Skočila na postel, kde jsem seděla Róza. ,,Co je?" Zvedla jsem na chvíli oči od knihy ale hned na to se mnou začala třást. ,,Budeš s náma hrát flašku?" Zeptala se mě. ,,Pravda úkol nebo kiss?" Ať by odpověděla cokoliv stejně bych řekla ne. ,,Kiss." Úsmála se a snažila se flirtovat.

,,Ne, hrajte beze mě." A znovu jsem se začetla do knížky. ,,Prosím." Snažila se upoutat mojí pozornost. ,,Ne, promiň." A konečně se zklamaně zvedla a šla za ostatními. I když tak trochu jsem chtěla, aby ještě zůstala.

Všichni samozřejmě řekli ať začne Róza, protože to sama vymyslela. Po chvíli souhlasila a zatočila flaškou. Usmála se na Sophii a ta na ni zpátky. Bylo mi to nějakým způsobem nepříjemné. Nebo mi jen bylo blbě z toho jídla co tu vaří. Mysleli jsme, že horší než školní jídelna to být nemůže ale některá jídla byla. Pak se ale políbili a mě došlo, že to nebylo jídlem.

Pov Pavlína:

S Adélou jsme odešly z pokoje Rózky a spol, protože po puse Oplika s Adamem už se nedělo nic zajímavějšího. Dost dlouho jsem se jí na něco chtěla zeptat a teď mi přišlo, že je konečně ideální příležitost.

,,Takže... Vadilo ti vidět Adama jak líbá někoho jinýho?" Zeptala jsem se po chvíli mlčení. Dost zmateně se na mě podívala. ,,No jasně že ne." Vážně? Myslela jsem, že se jí Adam pořád líbí. Že by si konečně uvědomila, že s ním být nemůže? Že ho možná ani nemá ráda?

,,Však to ani nebylo s holkou." V tu chvíli moje nálada zase klesla. ,,Ale i kdyby bylo myslím, že by mi to bylo jedno. I to s Jolčou mi už vůbec nevadí." Přiznala a vypadala, že se tomu sama celkem diví. ,,Vážně? Takže Adam už nic?" Zavrtěla hlavou.

,,Je jen jedna holka, s kterou by mi vadilo kdyby se líbal." Šokem jsem se zastavila. ,,A kdo?" Taky se zastavila a podívala se na mě s pobavením. ,,Jsi blbá?" (Miluju všechna vyznání, která píšu. A to budou ještě horší) Usmála jsem se na ni a pokračovaly jsme do pokoje.

,,Taky se mi líbíš." Dodala jsem pro jistotu po chvilce. ,,Ne, vážně?" Zasmály jsme se a chytli se za ruce. Chvíli jsme byly na pokoji a koukaly na Netflix i když ta wifi byla dost špatná. Z ničeho nic jsme ale zaslechly klepání na dveře. ,,Ty tam jdeš!" Adéla byla pomalejší.

Otevřela dveře a zaslechla jsem hlas Opliho. Byl za dveřma tak minutu a pak je Adéla zase zavřela. ,,Co je proč jsi smutná?" Nechápala jsem. ,,Já ho musela friendzoneout." Sedla si vedle mě. ,,To je mi líto." Opravdu mi to bylo líto. Byli fakt dobří kamarádi. Objala jsem ji, protože jsem nevěděla co jiného dělat. ,,To zvládnete." Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

Ahoj přátelé! Velmi, velmi dlouho jste nečetli tento skvěle retardovaný příběh, že? Omlouvám se za tuto poněkud delší pauzu a doufám, že už se dalších pauz vyvaruji. Přeji vám pěkné Velikonoce a žádný friendzone. Pápá