A jak to bylo dál? (Zaklínač FanFiction)

Začátek

G:
"Marigolde, říkám ti, zavři už ten zobák nebo ti ho zavřu sám. To, že tě beru sebou, ještě neznamená, že mi svou přítomnost musíš neustále připomínat!"

Proč já jsem tak blbej, že ho ještě beru sebou, akorát mi připomíná jaké to bylo, jaké to mohlo být, a proč to tak není. A trápí tak mou mysl více než bych chtěl, ale co, můžu si za to sám, vždy si za to můžu sám.

M:
"Ale no tak Geralte, přece by ses nevztekal, ty starej morousy, je to jen píseň a navíc oslavuje tebe. Myslel jsem, že bude tvá pýcha potěšena, zatímco to vypadá že se za mou píseň spíše stydíš.
Nemůžu za to, že už jsme dlouho nebyli alespoň v malé vesnici, natož abychom potkali živého tvora, má duše umělce je neukojena, a mám pocit že když brzy nezapjeji někomu jinému než příšeře tak samou múzou prasknu. Ale to nekulturní barbar jako ty nemůže pochopit."

G:
"Kdo je u tebe barbar, co? Nebýt mě už jsi dávno někde rozsekán na kousky příšerou nebo naštvaným manželem další ženy kterou jsi svedl. Takže si dávej pozor na to co říkáš, pokud nechceš aby to byla ta poslední slova, která kdy vyslovíš.  Je ti to jasné?"

M:
"Jsi poměrně děsivý když se mračíš. Věděl si to? Každopádně, potom co jsi vychoval to své dítě překvapení, vím že jsi uvnitř měkota. Mě neošálíš, na to by jsi musel vytáhnout mnohem větší kalibr, aby jsi mě vyděsil. Ne ne, já se jen tak nevystraším, na to už jsem toho zažil až příl-ahhhhhhhhh."
"Geralte co to bylo za hrozný skřek?"

G:
"No milý příteli, říkal jsi, že se ničeho nebojíš, tak to dokaž. Půjčím ti svůj meč, i když se svou ohromnou statečností a silou by jsi takového gryfa nebo chyméru přepral i s holýma rukama. Co ty na to, zkusíš to, nebo budeš alespoň na chvíli držet tlamu, abych mohl dělat svou práci?"

M:
"Jako, určitě bych to zvládl, ale nechci ti kazit radost, navíc nechci zranit tvé ego, takže mi řekni kde ti nebudu překážet a já se tam uchýlím než se s tou stvůrou vypořádáš. Tak kam mám jít?"

G:
"No pane "já se ničeho nebojím" někdo s tak silnými řečmi by přece měl poznat, že to co vydává ty zvuky není nestvůra, ale jelen v říji. I když se to může zdát někomu trochu matoucí, když evidentně je jeho sluch navyklí pouze na falešný zpěv a brnkání rozladěné loutny."

M:
"Tak to jsi přehnal. Slez z toho koně, ať ti můžu jednu napálit, ty jeden nadutej zaklínači s nabubřelým ksichtem, bez kouska šarmu. Já nezpívám falešně, má loutna není rozladěná, a navíc jsem celou dobu věděl, že je to jelen. Jen jsem zkoušel tvůj sluch a postřeh, trochu si nám v průběhu let vyšel ze cviku, a přibral jsi, jen tak mimochodem. Řekl bych že stárneš Geralte.
Měl by jsi začít cvičit své smysly, aby jsi nebyl zaskočený až na tebe někdo zaútočíííííííííííí."

???:
"A kdo je teď zaskočený? Co Barde?"
"Přísahám, že jestli se pohneš, tak ti proříznu ten tvůj uřvaný krk. Proč lezeš do lesa, když se v něm neumíš chovat a děláš randál, že tě slyší i na druhé straně kopce?"

G:
"Odlož tu zbraň a nezabiju tě." řekl jsem s mečem u hlavy postavy v černém, co držela Marigoldovi dýku u krku.
Postavě jsem do obličeje neviděl, na hlavě měla kápi a přes nos a ústa černý šál, který jí měnil hlas natolik, že jsem nepoznal, jestli mám tu čest s ženou či mužem.

???:
"Zemřel by jsi dříve než by jsi tím mečem máchnul."

G:
Mírně jsem sklonil hlavu, a zahlédl jak má postava u mého pasu přiloženou druhou ruku s dýkou stejně ostrou jakou má u krku Marigold. Přesně u jater, do pár minut bych byl mrtvý, a Marigold ještě dříve. Pomalým pohybem jsem vrátil svůj meč zpět do pochvy na zádech, a pozvedl jsem ruce na náznak toho, že se vzdávám. I postava stáhla nebezpečně vyhlížející dýky a postrčila vyděšeného Marigolda blíže ke mně.
Ten jakmile se ocitl ve zdánlivě bezpečné vzdálenosti od útočníka si oddechl a nasadil svůj hrdinský výraz, jakoby se před chvílí malém nepodělal strachy.
Od Marigolda jsem znovu přesunul svůj pohled na neznámou osobu, zkoumala mě pohledem, předpokládal jsem, že už ví kdo jsem. O to víc mě iritovalo, že já nemám ani potuchu s kým mám tu čest. Natož co od ní mám čekat. I když mi něco říkalo, že vlastně není nebezpečná. Soudím tak podle toho, že měla spoustu příležitostí nejen nám ublížit, ale i nás zabít, a kdyby neznámí chtěl, tak Marigold už je mrtví a já bych měl minimálně co dělat, abych se dýce vyhnul.
Už jsem se nadechoval k otázce, když se postava otočila a bez jakýchkoliv slov odešla zpět do hlubin, lesa. Chtěl jsem sesednout z Klepny a jít za černooděncem, jen kdyby se mi do cesty nepostavil ten samozvaný hrdina a nezaterasil tak výhled na osobu co mizela i se všemi jeho otázkami. Když odstrčil toho ňoumu, cíl jeho zájmu už byl fuč.
Naštvaně jsem se podíval na svého společníka a měl co dělat abych mu nevrazil.
S povzdechem jsem znovu nasedl na koně, naposledy se podíval na místo kam osoba zmizela a vyrazil.

V:
Tu noc nemohl pořádně usnout, i když byl po několika dění cestě s věčně mluvícím Marigoldem unavený více než jindy. Jeho poslední myšlenka patřila neznámé osobě v černé kápi, která by byla bez mrknutí oka schopna ho zabít a přesto to neudělala. A to nevěděl, že ho daná osoba celou dobu sleduje.

___________________________________________

Tak, doufám že se první kapitola líbí, je to zatím spíš jen tak na zkoušku. Ale kdo se těší až zjistí co je zač ta osoba v černém? Já určitě, protože to taky zatím nevím.

V: vypravěč
M: Marigold
G: Geralt
???: Zatím neznámá osoba