Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

ZPYTAVÉ POHLEDY

Erin si oblékl bílou košili a vlasy si sčesal dozadu. Usoudil, že tmavými kalhotami a vysokými botami nic nezkazí. Nakonec sebral z postele zlatou korunu. Byl to nádherný symbol moci a zároveň znak autority. Na obvodu byly malinké diamanty a rubíny, ze kterých v pravidelných rozestupech vystupovaly ladné kulaté rubínové slzy obklopené malinkými diamanty a na špičce ostré slzy zářil pokaždé jeden větší diamant. Zároveň ji obdivoval a nenáviděl. Poukazovala na jeho okovy a bolest, osamělost způsobenou silou moci.

Sledoval, jak venku zapadá slunce a mizí za lesy a horami. Dveře se rozrazily a dovnitř vrazil Gardim. Erin nikdy nechápal, jak ten kluk dokáže spojit nedbalost s elegancí, ale slušelo mu to. Měl tmavou košili se zlatým lemem, u které měl vyhrnuté rukávy a pár horních knoflíčků rozepnutých, takže vynikala jeho svalnatá postava. Vlasy měl rozcuchané a padaly mu do očí.

„Připraven?"

Erin se zašklebil. „Jasně. Jen nevím, jak se vyhnout princezně."

Gardim si ho prohlédl a protočil oči. „Co jsi zase vyvedl?" Spokojeně se uvelebil v jeho posteli a naprosto ignoroval fakt, že Erin nesnáší, když mu leze do postele v botách.

Erin se pousmál při vzpomínce na princezniny rozpaky a neklid. „Neměl jsem zapnutou košili a princezna sem vešla."

Gardim vyprskl smíchy. „Chudinka. Aspoň, že neviděla ty škrábance na zádech od té divoženky, co se po tobě tak plazila po cestě."

Erin ho probodl pohledem, upravil si límec a koukl na sebe do zrcadla. Gardim vstal a poplácal ho po rameni. „Sluší ti to, krasavče. Hlavně buď milý," poplácal ho po zádech a lehce mu rozcuchal vlasy. Erin se zaškaredil a sáhl po hřebeni, ale ten mu jeho strážce vyškubl a vytlačil ho ze dveří.

„Neschovávej se," houkl na něj a vyrazili společně do salonku, kde se měli sejít s dámami. Bylo to kousek. Místnost byla překrásná a jemná, v rohu stál klavír a housle. Na tapetě byly drobné bílé kvítky a výhled na příjezdovou cestu.

Když vešli, oba se zastavili na prahu a sledovali obě sestry. Rianell na sobě měla jemné pastelově růžové šaty s širší sukní, která byla lehká a z průhledné látky s mnoha spodničkami. Korzet byl srdcový a pošitý umělými látkovými kvítky, které trochu zasahovaly i do sukně, která byla vzadu delší. Rukávy byly spadlé a volánkovité. Vlasy měla spletené do drdolu a po stranách do něj vstupovaly dva drobounké copánky zapletené kolem hlavy.

Arnialla naopak měla dlouhé vlasy rozpuštěné. Tentokrát je měla navlněné do malinkých vlnek. Šedé šaty měly opravdu širokou sukni a na místě, kde přecházela ke korzetu, byla lemovaná květy. Korzet byl saténový a tříčtvrteční rukávy se otevíraly a až na zem z nich splývala průhledná látka až na zem. Erina zaujala korunka v jejích vlasech. Tu Riinu už viděl, ale tahle byla stříbrná s diamanty a se safírovými slzičkami. Pravá koruna pro princeznu.

Obě spolu poklidně mluvily a najednou byla oběma mužům zcela viditelná podoba v jejich postojích a ladných pohybech, navíc měly podobné rysy obličejů. V tu chvíli ale Rianell zdvihla hlavu a kouzlo rodinného okamžiku bylo pryč. Její vřelý úsměv pohasl a nahradil ho profesionální a okouzlující úsměv, princezna sklopila pohled a nasadila odzbrojující pohled nevinnosti a jemnosti.

„Pánové! To jste se mohli ozvat," přistoupila k nim Rianell a uklonila se, zatímco ji Erin líbal na ruku. Gardim učinil to samé a pokývl na pozdrav princezně. Když se Erin dotkl její ručky, lehce se zachvěla a její pohled se mimoděk zatoulal k jeho košili. Zrudla a ustoupila.

„Nechtěli jsme rušit, Vaše Veličenstvo," uklonil se Rie Erin a nabídl jí rámě. Arnialla se zavěsila do Gardima a společně se vydali k hodovnímu sálu.