Pohled Dominika
Moc mi chybíš lasko. Tak strašně moc tě chci mít po boku. Držet tě za ruce. Líbat tě na rtech. Dotýkat se tvého těla ale z všeho nejvíc. Koukat na tvůj úsměv. Znovu jsi mi ukázala jak milovat. Chci abys ty teď stala po mem boku. Aby tvé ruce byly okolo mého těla a ty moje na tvoji tváři. Nechápu proč jsem to tak podělal ale chybíš mi. Vis já sedím na balkonu teď s Tokáčem ale byl bych radši kdyby jsi po mem boku byla ty lásko. Nechápu to. Vážil jsem si tě tak moc. A stejně jsem tě odehnal. Snažil jsem se držet si tě co nejvíc při těle ale stejně jsem tě pustil. Doufám ze se naše cesty jednou potkají znova.
Zprávu jsem neposlal. Telefon jsem položil na stolek k cigaretám a odešel jsem si pro pití. Zeptal jsem se taky Tomáše jestli něco chce. Taky jsem mu donesl kolu. Položil jsem ji vedle něho a Koukal na tmavý Pardubice. Je říjen. Venku je ještě stále teplo a hlavně moc dobře. S Tomášem jsme znovu single. Spolu a sami. Jakub je s Bárou prý někde venku. Bára je hodně blízká kamarádka s Amy. Za což jsem rad. Taky ze se s ni kluci pořad stýkají jen já ne. Proste jsem to podělal. Mrzí mě to a hodně. Jenže vím ze se má dobře. Ze ji je lépe když má po boku Báru nebo taky Jakuba a nebo Tomáše. "Dominiku ale no tak. Usměje se konečně trochu." Šťouchl do mě Tomáš. "Tomáši víš ze to nejde. Chybí mi." Kouknul jsem na nej. "No tak Dominiku promluvte si." Poplacal jsem ho po rameni. "Ona se mnou nebude chtít mluvit." Zvedl jsem se a opřel se o zabrali. "Věř mi bude. Fakt si promluvte. Nikoho nás už nebaví koukat na vás. Oba jste jak bez života. Prosím. Udělej to pro mě." Postavil se ke mě. "Udělám Tomáši." Nějak jsem se usmál a obejmuli jsme se.
Pohled Amélie
Tak moc mi chybíš zlato. Proč jsem tě opustila? Proč jsem proste odešla. Proč jsi mě hlavně nezastavil? Nebudu ti to vyčítat. Jen tě chci mít pořad po bohu. Chci znovu cítit teplo tvého těla. Tvoje jemný rty na těch mých které jsou vždy popraskaný. Chci tě proste mít zpátky. Vrátit čas zpátky. Sedím z Bárou a Kubou u mě na bytu. Sedíme na balkonu kde kouřim. Myslím ze bych si to užila víc s tebou. Mazlil bys mě. Líbal bys mě. Ale hlavně bys mě už nikdy nepustil. Pamatuji jak jsme si společně v studiu tetovali naše iniciály. Každý den na to koukám. Na můj prstenik kde svítí D ze srdíčkem. Mělo to být na veky. Chybíš mi Domčo. Tak strašně moc. Doufám ze jednou tady budeš zpátky.
Dopsala jsem zprávu kterou jsem chtěla Dominikovi poslat. Jenže jsem to neudělala. Telefon jsem položila na stoleček a šla si odskočit. "Zlato?" Koukl na mě Kubo. "Ano?" Zvedla jsem na nej hlavu. "Už nebuď smutná prosím. Jsou to dva měsíce. Bolí mě tě takhle vidět." Chytil mě za ruce. "Kubo víš ze je to těžký." Oblizla jsem si rty. Jsou poslední dobou víc suché. "Tak si s nim promluv. Prosím aspoň kvůli mě." Pohladil mě po tváři. "On se mnou nechce mluvit. Určitě nechce." Začali mě pálit oči. "Ale no tak chce. Věř mi. Nebreč prosím kvítku můj." Obejmul mě. "Když mě chybí." Opřela jsem se mu o hruď. "Promluvte si." Pohladil mě po vlasech. Všechno je pro mě teď černý. Moc si vážím kluků a bary který mi moc pomáhají ale když já proste někdy potřebuji klid. Za poslední dva měsíce mi pribudlo asi třicet dva tetování. Nic se nezměnilo. Fakt ze nic okrem tetování. Jen jsem o trochu víc smutná. Dominik mi strašně chybí. Brala jsem ho jako svoji životní lásku. Tak moc mi chybí ze ti to nikdo neumí představit.
Pohled Dominika
Ja se vzchopil. Hlavně kvůli zprávě kterou mi poslala. Oblékl jsem se a šel do krámu. Koupil jsem ji velkou kytici květu a šel k jejímu baráku. Chvíli jsem váhal jestli zazvonil když mi. Bránu otevřela její sousedka. Pozdravila se mi a pustila mě dal. Vyšel jsem nahoru k jejímu bytu a znovu chvíli váhal jestli Zaklepu. Zaklepal jsem. Po chvíli mi otevřela rozespala Amy. Vlasy měla pocuchaný, na sobě měla moje velký tričko s typuji pod tím jen tanga. Měla celkem velký kruhy pod očima. Oči červený. Po rukách i nohách měla nový tetování který byli začervenaný a některý ještě zalepeny. "Ahoj." Zašeptala. "Ahoj." Snažil jsem se usmát. "Co si přeješ?" Zeptala se. "Mužem si promluvit? Jo a tohle jsem ti donesl." Podal jsem ji kytky. "No tak pojď jen je tady bordel omlouvám se." Šla predemnou. Pod trikem ji trčel kus prdele na který ji taky pribudlo par tetování. Posadila se na gauč a já vedle ni. "Amy já se chci omluvit. Chybíš mi. Strašně moc mi chybíš." Koukl jsem na ni.
Pohled Amélie
Vzbudila jsem se chvíli po desátý. Na telefonu jsem měla jednu zprávu od Dominika. Zamračila jsem se ale zároveň jsem byla šťastná. Otevřela jsem ji a přečetla. Pak jsem si ale všimla moji zprávy kterou jsem včera psala. Byla poslána. Já ji ale neposílala. Moji zprávu jsem si teď nevšimala ale tu Dominikovou ano. Přečetla jsem si ji asi deset krát. Z čtení zprávy mě přerušilo klepaní. Nevedla jsem kdo klepe. Jediný kdo ke mě chodí jdou kluci o těch vím nebo mají kličky.
