Darkness of mind

Part 1

Tma zahalovala výhled z okna chatky, kterou si bývalý hrdina postavil, vše se zdálo těch pět let, jako nekončící noční můra. Dům byl tichý, až na hlas puštěné televize a tekoucí vody z kohoutku. Tony si povzdechl, bylo to tak dlouho, kdy selhal, kdy se vše zhoršilo. Umýval nádobí, když zahlédl zastavenou fotku, plnou věcí. Natáhl se po ní, aby z ní setřel prach a lépe ji viděl. Obrázek jeho a Petera, kdysi když u něj pracoval. Oči se mu zalily slzami a mysl odplavala.

~ "Máš nějaký plán mladý?" zeptal se Petera, ten vyšel blíže k hraně a podíval se dolů, zamyslel se a bylo vidět, že ignoruje Strangovi poznámky.

   "Měl bych jeden, který by fungoval, kdyby se nic nepokazilo a dodrželi bychom přesný postup," zamračil se, ach byl tak dospělý, nemohl uvěřit, že tento kluk byl již ženatý, pracoval a chtěl založit rodinu. I když tu byla mrazivá věc, že byl stále mladý na to, aby poletoval ve vesmíru, daleko od jeho manželky. Tony poslouchal Peterův plán, nechtěl zpochybnit chytrost a znalost toho mladého muže, na kterého byl pyšný, jak by měl být otec.

    Jeho hádka se Strangem nepřestávala, i když je Peter okřikl. Plán nevyšel, určitě kvůli tomu čáryfukovi, i když Peterův pohled byl jistý, za vinou byli oba, ale co už. "Ty se do toho nepleť, mladý," poznamenal Tony, když se hlavou dolů visící Peter, snažil něco říct, určitě zastavit jejich hádku.

    "Ehm pouze se snažím říct, že se něco blíží." Ukázal za ně, jejich oči padly na kutálející se bombu, která u nich vybuchla.

    "Tony sebou cukl, všichni byli unaveni z boje s Thanosem, který zmizel, ztratili ho, ale teď mohli cítit, že luskl. Kameny nekonečna začali produkovat jejich moc a tak mělo za následek polovinu populace měnící se v prach. Tonymu bylo jedno, když zmizeli strážci galaxie, Strange, ale dusící se, bolestný hlas Petera, ho zasáhl, jakoby ho někdo střelil do srdce. Tohodle se bál, že Peter zemře na jeho účet, že připraví mladého kluka o nejlepší části života, které již nepozná, že za sebou zanechá zlomené lidi, které mu byli nejbližší, ty které tu nechtěl nechat.

Chytil ho a položil na zem, chtěl mu říct, že to bude v pořádku, i když se mu tvořili slzy v koutcích očí a pak to uslyšel, ten sýpavý jasný hlas. "Omlouvám se," Sípal Peter, jeho oči se zavíraly a tělo se měnilo v prach, než ho vítr odvlál a Tony dopadl lokty na písečnou pustou zem vesmírné planety, kde uvízli.~

Polkl a rychle odložil fotografii, Peter tu nemohl být, ale ujistil se, že MJ a May nebudou na vše sami. Možná to mělo i příčinu, že mladá holčička, tolik podobná svému otci ležela na gauči, v náruči své matky, televize zapnutá a deka padající z jejich těl. Musel se usmát, dodržel to, o MJ a její dítě se postaral i s May dobře, holčička nevypadala, že chybějící otec byl nějakým velkým zádrhelem v jejím životě, na což si mírně musel Tony oddychnout, jako děda i s Happym se snažili mírně nahradit otcovskou lásku, ale byly chvíle, kdy nemohl vyplnit tu otcovu nepřítomnost.

MJ tiskla svou dceru v pevném náručí, stískalo se jí po Peterovi, pamatovala si tu dobu, kdy ji Tony oznámil, že ztratil Petera. Boj s Thanosem byl dlouhý, Avengers se snažili, bojovali za padlé lidi, své blízké, nakonec se jim podařilo vyhrát, získat rukavici s kameny nekonečna a Bruce luskl, avšak se nic nestalo. Žádní lidé se nevraceli, pokusy selhávali a všichni se museli smířit, že jejich milované nikdo nedokáže přivést zpět.

Dahlia May Jones-Parker se narodila 7.9. 2026, svého otce nikdy nepotkala, jen přes fotografie. Teď jí však bylo pět let a Michelle ztratila jakoukoliv víru v zázrak, ráda sledovala, jak její dcera miluje jejich volné víkendy a týdny u dědy Tonyho. Chata u lesa, bylo tiché a poklidné místo, perfektní pro klid její mysli. Být na čerstvém vzduchu a nemít čas přemýšlet o Peterovi, ji pomáhalo večer spát, nikdy neměla tak poklidné spaní, jako když byla mimo New York.