Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

TANEC JISKER, 2. část

Arnialla cítila únavu. Tahle oslava ji příšerně nudila. Když u nich zrovna nikdo nebyl, aby pozdravil svou princeznu, pozorovala tančící páry a Riota, který bedlivě zkoumal každou tvář a hledal potencionální nebezpečí. Její pohled zalétl ke dveřím, kde hlídkoval Mex. Usmála se a mrkla. Na oplátku jí nenápadně zamával.

Litovala, že neměl volno. Mohli by si spolu zatančit, pobavit se a pak se na pár chvil vypařit na balkón, kde by se mu skrytá za květinovými závěsy mohla ztratit v jeho objetí. Když viděla jeho hřejivý úsměv, hned se cítila lépe. Občas doufala, že by jednou mohla pocítit víc, než jen přátelství a touhu, protože na něm viděla, jak moc ji miluje, ale jakkoli se snažila najít známky probuzeného srdce, nikdy je nenašla. V takových chvílích měla výčitky svědomí a uvědomovala si, že i jemu jednoho dne dojde, že by od ní chtěl hlubší city a opustí ji. Byla z té představy smutná, protože ho ve svém životě měla ráda a brala ho jako rodinu, ale snažila se tím moc nezaobírat. Zatím byl pořád tady.

Poslala mu vzdušný polibek. Nebýt krále Erina, mohla by se vydat do prostoru a ne jen postávat a shlížet na hosty pod sebou, ale takhle musel zůstat Riot poblíž Jeho Veličenstvu a nemohl by ji tedy hlídat. Rozmrzele se na krále podívala.

Netušila, co si o něm myslet. Jeho tvář na sobě nedávala nic znát, když se díval na veselící se algembrijskou šlechtu. Musela uznat, že byl pohledný. Postavu měl hezky urostlou a svalnatou, jeho pohyby měly jakousi dravost a energii, čišela z něj moc a nadřazenost. Tmavé vlasy měl pečlivě učesané, ale jeden pramen se uvolnil a padal mu do čela. Vždycky měla slabost pro muže se strništěm.

Možná, že vycítil její pohled, vzhlédl a jejich pohledy se střetly. Z jeho očí jí naskočila husí kůže. Jeho pohled jí připadal, jako by jí viděl až do žaludku, jako by ji hodnotil a zjistil, že není hodna jeho pozornosti. Přesto se na ni pořád díval. Překvapilo ji, že neměla pocit, že by měl vyloženě kruté oči. Spíš vším pohrdal a nezajímalo ho to.

Pousmála se a vydala se k němu. „Bavíte se, Vaše Veličenstvo?" Když přejela pohledem jeho tvář, nedokázala vyčíst, zda ho obtěžuje, nebo je rád, že s ním mluví. Nicméně musela dodržet slušnost a starat se o jejich hosta. Ach, Rio! Je to tvůj snoubenec, ne můj! Měla bys tu s ním stát ty.

Jeho oči si ji nevšímavě dál měřily. „Jak říkám, Algembrie mě neustále uchvacuje," odtušil chladně a přezíravě přejel pohledem sál.

Arni se pro sebe ušklíbla a zaťala pěst, aby dokázala udržet zdvořilý úsměv. „Nevím, zda jste o tom mluvili s Rianell, ale je hodně zaneprázdněna chodem země... Nabídla jsem se, že bych vám mohla každé dopoledne zajistit program, abyste poznal tuto úchvatnou zemi."

Ani teď se jeho výraz nezměnil. To mu vůbec nezáleželo na tom, že si vezme úplnou cizinku? Arni na něj měla vztek. „Bude mi potěšením," odpověděl a dál se díval někam do prostoru.

Arnialla se obrnila trpělivostí. Udělala jí dobře představa, jak bere skleničku vína a velice omylem mu ji hodí na hlavu. „Máte sourozence?"

Probodl ji vražedným pohledem, ale pak opět nasadil masku nezájmu. „Ne." Pak jako by zaváhal. Jeho postoj se trochu změnil a hlas získal nádech čehosi, co se dalo vyložit jako opravdový zájem. „Jaké to je?"

Zamyslela se a na rtech se jí rozprostřel úsměv. Ria pro ni byla vším. „Víte, kdo nemá sourozence, nemůže to nikdy doopravdy pochopit. Ne každý má takové štěstí, ale my dvě jsme pro tu druhou vším. Po ztrátě rodičů byla ona a moje teta jediná zbývající rodina. Doplňujeme se, když se jedna trápí, má zlomené srdce i ta druhá. Když jsem šťastná, má sestřička je také. Stačí jediný pohled, abychom poznaly, že se té druhé něco stalo. Pro ni bych nechala shořet celý svět."