How?//w Pablo Martín Paéz Gavira//

~1~

Ahoj abych se představila jmenuji se Bella Milvarez ale jen pár lidí mi říká Bell. Je mi čerstvě 18 let. Žiju ve Španělsku půl roku. Moji rodiče žijou v Česku. Moc se jim nelíbí že bydlím tak daleko.

~v kavárně~
Sedím v kavárně tak jako každou neděli. Vychutnávám si jablečný závin a ktomu upíjím z hrnku horkou čokoládu. Pro někoho možná malá snídaně ale mě to stačí. Sedím v rohu tak jako vždycky. Mám výhled na celou kavárnu což je pro mě dosti pozitivní. Zazvoní zvonek a do kavárny vejde neznámá osoba s kapucí na hlavě. Osobě nejde vidět do obličeje což mě dosti znervózní ale tak co už. Neznámá osoba stále stojí na jednom místě. Po chvilce mě omrzí pozorování neznámé osoby a tak svou veškerou pozornost dám své snídani. Najednou si všimnu jak si ke stolu kde sedím já někdo přisednul. ,,Zdravím mohu tady chvíli prosím posedět?" Zeptá se neznámý člověk který sem před chvílí přišel. ,,Ano." Odpovím a kousnu si do štrůdlu. ,,Dobrou chuť." Řekne neznámý člověk. Podívám se na osobu a projedu si jí pohledem. ,,Děkuji." Řeknu s nejistým tónem hlasu. Kouknu se z okna a vidím jak prochází dav lidí kolem kavárny a rozhlíží se všude. Zajímavé. Kdo se jim schoval tentokrát. Usměji se a napiju se. Dav lidí se postupně rozešel. Neznámá osoba si oddychla. ,,Děkuji že jsem si tu mohl přisednout." Řekla osoba a sundala si kapuci. Jak jsem spatřila obličej osoby stuhla jsem.  Pablo Martín Páez Gavira. Fotbalista schovávající se v kavárně před lidmi. Taky dobré. Usmála jsem se. ,,Pablo Gavi." Představí se. ,,Bella Milvarez." Představím se taky. ,,No nic musím jít měj se hezky a ahoj." Řekne a začne vstávat. ,,Ty taky. Ahoj." Odpovím. Gavi se usměje a vydá se ke dveřím v kavárně že kterých následně vyjde ven. Dosti zajímavé. Nechápu proč se představil ale oka. Nevadí. Já jsem velice spokojený člověk teď. Z mého přemýšlení mě vyrušilo zvonění mého telefonu. Vzala jsem telefon abych zjistila kdo volá. Byla to má velice dobrá kamarádka Ema. Přijala jsem hovor a čekala co za šílenost zase vymyslela. ,,Hádej co." Ozve se z telefonu. ,,Co?" Odpovím. ,,Ne ne hádej." Řekne Ema a zasměje se. ,,Měla si snídani." Řeknu. Vím že to nebude asi co myslela ale nevadí. Stále to bude správná odpověď. ,,To taky ale není to co jsem myslela. Řeknu ti to radši osobně. Vyhovuje ti když se k tobě stavím tak přibližně kolem 11?" Zeptá se Ema. Kouknu se na hodiny které ukazovaly 10:40. ,,Jo." Odpovím. ,,Oka tak se uvidíme ahoj." Řekne Ema a zavěsí dřív než se stihnu rozloučit. Tohle nenávidím když někdo udělá a  Ema o tom moc dobře ví. Rychle dojím  a dopiju. Zaplatím a vydám se domů.
Doma jsem byla za 10 minut. Ani jsem nespěchala. Rychle jsem uklidila a čekala až se ozve zvuk zvonku. Po chvilce zvonek zazvonil. Rozběhla jsem se a otevřela. Po chvíli někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a stála tam Ema. Jak nečekané. ,,Ahoj. Pojď dál." Řeknu a pustím Emu dovnitř. Ema si sundá boty a vydá se do kuchyně kde si sedne ke stolu. ,,Dáš si něco k pití?" Zeptám se. ,,Jo vodu." Odpovím Ema. Naliju vodu do skleničky kterou následně položím před Emu. Sednu si také ke stolu a čekám co Ema řekne. Ema se na mě koukne a vytáhne obálku kterou dá předemně. ,,Otevři." Řekne. ,,Otevřu obálku. Kouknu do ní a nevěřím tomu co vidím. V obálce se nachází lístek na fotbalový zápas. Přesně Barcelona vs Juventus. ,,Jinak jdu stebou." Řekne Ema a vytáhne lístek. Usměji se ještě víc. ,,Děkuji." Vykřiknu radostí a obejmu Emu. Ema mě obejme zpátky. Po chvilce obíjmání si sednu zpátky. ,,Když už jsme tak trochu u téma fotbal hádej koho jsem dnes potkala." Řeknu a usměji se. ,,Nevím. Říkej." Řekne Ema. ,,Gaviho
"  Odpovím. ,,Neříkala si náhodou že ti příjde jako egoista?" Řekne Ema a nadzvedne obočí. ,,Ano ale změnila jsem názor." Odpovím. ,,Z jednoho setkání změníš názor. Zajímavé." Řekne Ema. ,, Choval se slušně." Odpovím. ,,Aha." Vydá že sebe Ema. ,,Dobře a chceš se v úterý sejít před tím zápasem a dojdeme tam spolu?" Zeptá se Ema. Já kívnu na souhlas.

Ahoj. Snad se vám tahle kapitola alespoň trochu líbila. Přeji hezký den/večer/odpoledne.