V poutech lásky a nenávisti /Vkook/ /TEXTING/

💜1💜

!UPOZORNĚNÍ!
Může se zde vyskytnout:
1) sprostá slova
2) násilí
3) nemoc
4) odvážné fotky
5) vydírání
6) gramatické chyby
7) vyskytují že zde 18+ kapitoly (pokud je vám míň, tak to čtěte pouze na vlastní nebezpečí)

Přeji příjemnou zábavu 😘

...

Seděl jsem u Yoongiho postele. Je to můj bratr a rve mi srdce, když vidím, jak se trápí. Dostal zase silnější léky, ale stále vykašlává krev. Už ani na ty léky mi nezbývá moc peněz. Zanedbávám školu, protože chodím po různých brigádách a starám se o Yoongiho, můj straší bratr je prostě důležitější.

Matka o jeho rakovině neví, asi by jí to ani nezajímalo. Od té doby co táta umřel si hledá náhradu a já jí už tři roky neviděl a volal jsem si s ní naposledy před rokem, pak už se neozvala. Takže je to prostě na mě. - Na sedmnáctiletém, dětinském, málem klukovi, který se věčně všeho bojí a co je nejhorší... Zjistila se mu rakovina taky.

Nemůžu ho tady takhle nechat samotného, ale ve škole už jsem toho dost zameškal. Přitom by stačilo koupit ještě o něco dražší prášky, na které peníze rozhodně nemám. Yoongi musel skončit se školou, protože v tomhle stavu nikam nemůže a já asi taky skončím se školou, stejně už tam mám dost absence a to je teprve pololetí.

Vzal jsem si telefon a volal svému nejlepšímu kamarádovi Jiminovi: „Ahoj..." Jimin už přesně ví, co chci říct a tak mi skočí do řeči: „Neříkej, že zase nejdeš do školy." Má mě už úplně prokouknutého. „Promiň, ale Yoongi vykašlává zase krev," řeknu smutně a zároveň lítostně. On jediný kdo o Yoongiho stavu ví, krom mě a doktora.
„Předpokládám, že mám zase k tobě přijít a dát ti materiály, co jsme dělali," řekne otráveně, ale ne bezcitně. „Ano prosím," souhlasím a rovnou poprosím „... Víš přece, že to takhle dál nepůjde. Budeme muset něco vymyslet," povzdechne si.

Yoongi zase začal kašlat krev a já rychle odhodil telefon a dal mu pod bradu pytlík, kde už jeho krev byla. „J-je m-mi to-to mo-moc l-líto..." omlouval se mi mezi kašlem. „Neomlouvej se, jsem přece tvůj bratr a mám tě moc rád a je mi jedno, že se o tebe musím starat, protože já se o tebe starat chci," hladím ho po vlasech.

Zase se jeho kašel zklidnil a mě se alespoň trošičku ulevilo. Byl jsem u něj celý den. Moc nejím a nepiju aby zbylo více pro něj. Sám neví, že už jsem třetí den o hladu, ale nemáme peníze na jídlo pro oba.

Do místnosti se zaklepání vešel Jimin. „Ahoj," věnuje nám svůj krásný úsměv. „J-jak ses sem dostal?" zmateně se zeptám. „Klíče jsou pod rohožkou, jako vždy," ujasní. „Můžeme tě tady nechat samotného? On mi jen ukáže, co brali ve škole," chytnu Yoongiho jemně za ruku. Přikývne, protože má moc oslabené tělo a mluvení ho moc zatěžuje.
Jak mě je ho líto...