Complication ( CZ )

Dej mu čas

Potichu jsem vstupovala do dveří. Neměla jsem na kluky náladu, tak jsem se rozhodla nenápadně proklouznout do pokoje. Když jsem stála na prvním schodě zaujal mě rozhovor kluků, takže jsem se otočila a šla blíž, abych lépe slyšela.

" Jak pořád nevíš, kdo to udělal? Tohle už máme dávno vědět a jednat."

Zayn křičel na jednoho z kluků, bohužel jsem nevěděla na koho, ale z jeho hlasu bylo poznat, že je dost naštvaný.

" Zayne uklidni se. Zjistíme, kdo to byl a postaráme se o to."

" Nialle ty radši kurva drž hubu. V L.A jsi to pořádně posral."

" Stejně nechtěl mluvit, tak co jsem měl dělat? Tahat to z něj, jako z nějaké panenky?"

Už i Ni byl naštvaný a mě čím dál víc zajímalo, co se to tu vlastně děje. O čem se to baví? Jenže nemohla jsem za nimi přijít a na rovinu se jich na to zeptat.

Šla jsem zpět ke vchodovým dveřím, otevřela je a bouchla s nimi, aby kluci zaregistrovali můj příchod.

A jak jsem předpokládala, všichni vyšli z kuchyně.

" Ahoj kluci. Omlouvám se, ale jdu si rovnou lehnout."

" Ness, jsi v pohodě?"

Niall se mi postavil do cesty. Ta změna jeho hlasu. Ještě před chvilkou zněl tak moc naštvaně. Vše si nejspíš moc beru.

" Jo neboj se," usmála jsem se a pohladila ho po tváři

V pokoji jsem si sedla na postel, zády se opřela o zeď a kolena přitáhla k bradě. Už zase mi v hlavě běhaly myšlenky ohledně Tobiase. Nemůžu a nesmím jen tak dovolit, aby mě ovládal.

Z myšlenek mě vyrušilo zaklepání a následné otevření dveří, kterými dovnitř vstoupil Zayn. V rukou měl tác s jídlem.

" Copak to neseš?"

" Nejedla jsi, tak mě napadlo, jestli nebudeš mít hlad."

" Jo to mám, děkuji."

Přisedl si na postel a tác položil mezi nás. Úžasně to vonělo, takže musel opět vařit Louis. Ochutnala jsem něco, co vypadalo jako pečené brambory. Pohledem jsem zavadila o Zayna, který mě se zájmem pozoroval. Opět mnou projela vlna nervozity a vzrušení. Okolo mě se začala omotávat jeho vůně a nebýt na posteli, asi bych se neudržela na nohách. Srdce mi divoce bušilo. Chvilkami jsem si myslela, že mi snad vyskočí z hrudi.

Rychle jsem vyskočila z postele a chtěla odejít. Jenže ve chvíli, kdy jsem sahala na kliku mě zastavil Zaynův hlas.

" Ani nezkoušej ty zasraný dveře otevřít."

Šel ke mě. Když mi stál za zády, tak svoje ruce položil na moje boky a lehce je zmáčkl. Na chvilku se mi zastavil dech.

" Otoč se," zasyčel

Pomalu jsem se k němu otočila, ale než stačil cokoliv říct, přisála jsem se mu na rty. Nevím, kde se to ve mě zase vzalo. Možná to byla jen potřeba cítit ho. Okamžitě začal spolupracovat. Jeho ruce sjeli po mém zadku na stehna, za které mě chytil. A já automaticky obmotala nohy kolem jeho boků. Když se ke mě víc přirazil, otřel se svým rozkrokem o ten můj, což způsobilo vzájemné vzdychnutí do úst toho druhého.

Jak už jsem říkala, nikdy jsem nezažila tolik vášně a touhy najednou. Nikdy tohle ve mě nikdo nevyvolal. Vysunula jsem svojí pánev proti té Zaynově a opět mi vzdychl do úst.

" Ještě chvilku tohle dělej a kurva se udělám dřív, než něco začnu," zavrčel

To, co se odehrávalo potom by se doslova dalo přirovnat k tornádu. Naše věci letěli ani nevím kam a my skončili v posteli. Vše bylo tak intenzivní a procítěné. Zaynovi pohyby byly rychlejší a rychlejší a já si musela dát na obličej polštář, jinak by mě všichni slyšely, což opravdu nechci. To, co se děje v tomhle pokoji tu zůstane. To jsem si alespoň myslela. Jen do doby, než se otevřeli dveře a já uslyšela jen.

" No to si děláte prdel."

A poté už jen bouchnutí dveří. Niall.

Odstrčila jsem od sebe Zayna a hledala věci, abych se oblékla.

" Do prdele, do prdele, do prdele." nadávala jsem

Za to Zayn v klidu ležel v posteli a s úšklebkem na tváři mě sledoval. Jako by si to úžíval.

" No tak puso, vrať se ke mě do postele a dokončíme to."

Ani jsem mu neodpověděla a vyběhla z pokoje. Na chodbě jsem se srazila s Harrym.

" Harry, nevíš kam šel Niall?"

" Myslím, že do svého pokoje. Jsou to ty poslední dveře. Jo a Ness, nechceš pak zajít i ke mě?"

" Kreténe"

Otočila jsem se a vydala se k Niallovi do pokoje. Lehce jsem zaťukala, ale nikdo se neozýval. Proto jsem to zkusila znovu, ale silněji. Ani to k ničemu nevedlo. Tak jsem se rozhodla otevřít dveře a vejít. Niall stál u okna a ruce v pěst.

" Ni?" přiblížila jsem se k němu

" Běž pryč, Ness."

" Ni prosím, nech mě to vysvětlit."

V tu chvíli se otočil. V jeho tváři bylo poznat, že je naštvaný a zklamaný zároveň. Moc jsem ho teď chtěla obejmout.

" A co mi chceš vysvětlovat? Že šukáš se Zaynem? To jsem viděl."

Takového Nialla neznám. Teď na mě zvyšuje hlas a jeho slovník se podobá tomu Zayna.

" Hlavně, že jsi říkala, že vztah nechceš. Celou dobu jsi mi lhala. Jak dlouho se spolu taháte?"

" Nelhala jsem ti. Se Zaynem nechodím."

" No tak to je ještě lepší. Prosím tě odejdi."

" Ni prosím..."

" Vypadni!!!"

Lekla jsem. Za celou dobu, co se známe na mě nezakřičel. Už chápu, proč Zayn říkal, že Niall není takový, jak si myslím. Bez dalších slov jsem odešla z jeho pokoje. V očích mě pálily slzy, ale nemohla jsem brečet. Ne v tomto domě. Pomalu jsem scházela schody, když mě zastavil Liam.

" On to tak nemyslel. Je z nás nejcitlivější. Má tě rád. Jen netušil, že dáš přednost někomu jinému."

" Liame, ale já přednost nikomu nedala."

" Ale on si to myslí. Dej mu čas."

" Dám. Jo a dnes mě nehledejte. Chci být sama."

" Ness, ale to není dobrý nápad."

" Možná ne, ale potřebujeme to všichni."

Ahojky banánci. Tak jsem tu s novým dílem. Dalo mi to celkem zabrat. Nevím proč, ale poslední dobou mi to psaní nějak nejde.

A co říkáte na novou část? Jak už to znáte, pokud se vám to líbí budu moc ráda za vote a koment.

Mám vás ráda :-)