†Saviour†

1. Náhoda? Já myslím, že ne...

Nejvíc bolí sbohem, které nebylo vyslovené..

'No to nemyslíte vážně, že mám bratra'' řvala jsem na ředitelku v děcáku.

''Semantho uklidni se'' řekla klidně.

''Jak se mám sakra uklidnit, dřepím tu jak tvrdý Y už 10 měsíců a vy se uráčíte až po tak dlouhé době mi hledat zbytek rodiny'' řekla naštvaně.

''A dost Semantho přijď až se uklidníš'' řekla s klidem v hlase, ale bylo vidět, že je napokraji výbuchu.

''Tak fajn'' uchechtla jsem se a vylítla z kanceláře, jistě že jsem nezapomněla bouchnout dveřmi. To bych přece nebyla pak já.

No nic, asi bych se měla představit. Jmenuji se Semantha, vím dost divný jméno. Moje přijímení je Sykes. Náhoda? Určitě. No jak bych se popsala.. mám černé vlasy až po zadek. Teda spíš jsem měla, nebavilo mě to, pořád jsem si je přisedávala. Tak je mám do půlky zad. Mám velký modrý oči, někdy i šedý, prostě a stručně řečeno divný, no.. jsem malá, teda spíš zakrslá. Ani né moc hubená, prostě a stručně řečeno divná. (Viz média)

Zabouchla jsem se ve svým pokoji, teda pokud se tomu dal říkat pokoj, spíš takovej kumbálek. Má zeď je pokryta černou barvou. A na zdi jsou plakáty s Black veil brides a Bring me the horizon. Sem tam třeba Eluveitie a Suicide Silence. Vše jsem měla sladěné v černé barvě.

Najednou někdo zaklepal na dveře, což bylo neobvyklé, vždy mi do pokoje lelzli bez klepání, tak jsem nevěděla jak se zachovat. ''Dále?'' zeptala jsem se.

Do pokoje vešel člověk, který mi byl hrozně povědomý. Jen jsem na něj čuměla s otevřenou hubou. Zasadně jsem si nemohla vzpomenout, kdo by to mohl být.

''Ahoj Sem'' řekl a mně v té době došlo kdo to je. Zatajil se mi dech a zatmnělo před očima. Pak jsem ucítila jak se mi podlomily kolena a velkou ránu do hlavy..

Ahooj:):'D píšu "novou" story, kdyby vám přišla povědomá, tak je to z mého profilu, co byl zablokovánO.o vůbec nevím jak se to stalo:'DD ale naštěstí jsem měla vše zálohované, takže story, bude znovu sepsána a bude i pokračováát:33:'D