Důsledky jaderné války

Jsem voják při první jaderné válce.

Všechno to začalo tím, že jeden magor se rozhodl zmáčknout ono červené tlačítko, aniž by pomyslel na ty nevinné lidi, co umírají a ta historická  města, co se díky jednomu špatnému rozhodnutí ničí. Zrůda, která se jednoho dne rozhodla zavést všechny lidi na věčný odpočinek. Psychopat, co dokáže žít s tím, kolik lidí sprovodil ze světa, kolik malých i velkých zvířat odsoudil k záhubě.

A já jsem přímo v první linii téhle jaderné katastrofy. Ten, který je navlečený v jaderném obleku a prochází sutěmi města zdemolovaného jadernými zbraněmi. Jeden z našich úkolů je kontrolovat, zda je cesta připravená pro transportéry, které jedou hned za námi, také máme kontrolovat, zda tu nejsou nějací přeživší, kteří jakousi záhadou přežili. toto byla naše každodenní práce, kterou jsme museli vykonávat pořádně. Jestli by transportér najel na nějakou zbylou konstrukci zničeného domu, nebo by se odněkud vyřítil voják, který přežil. Tak bychom to schytali my. 

Právě procházíme městem, které bylo zničeno asi před půl hodinou. A musím se přiznat, že už tohle dělám delší dobu a aj přesto, že to je jenom pustina plná sutin zničených domů, tak to není vůbec pěkný pohled, protože vždycky, když si uvědomím, jak dlouho ta města tady stála a byla budovaná, tak se mi až podlamují kolena z toho co taková zbraň dokáže a že vůbec existuje.

Zaslechli jsme nějaký vzlykot z levé strany, musel být dost hlasitý, jelikož byl slyšet přes transportéry, tak se rozhodlo, že se tam půjdeme podívat. Našli jsme kráter, který ještě před půl hodinou nepochybně byl sklepením nějakého domu. -Našli jsme tam nějaké dvě dívky, na kterých byly už od pohledu poznat následky výbuchu oné jaderné bomby. Když jsem se na ně díval, tak mě jich bylo líto a chtěl sem je zachránit, ale jelikož nám docházeli léky na vyléčení, tak jsme je tam museli nechat, při odchodu od tohoto místa nás ještě dlouho doprovázel jejich brekot a prošení o záchranu.