Silnější než magie ( SNARRY)

24.

Když Severus vstoupil do pokoje, kde byl Harry, naprosto ztuhnul. Tady zemřela Lily. Tady ji naposledy viděl. Všechno to zoufalství a vina na něj znovu dolehly v plné síle a nejspíše by takto zoufale stál ještě hodně dlouho, kdyby ho nevyrušil nějaký pohyb. V rohu místnosti byli mozkomorové, kteří se k němu snažili dostat, protože jeho zoufalství je přitahovalo. Pes, pták a dvanácterák kolem nich kroužili a nedovolili jim se pohnout a Severuse opět překvapila výjimečnost patronů Loddové. Chovali se, jako kdyby snad samostatně uvažovali. Díky nim se však vzpamatoval a uvědomil si, proč tam vlastně byl.

Rozhlédl se a v rohu našel Pottera. Byl mrtvolně bledý a celý se třásl. Snape k němu přešel, zvedl ho do náruče. Mladík byl nečekaně lehký. K jeho údivu se ho Harry instinktivně chytl kolem krku a držel se jako klíště. Severus se snažil ignorovat své bušící srdce i pocit spokojenosti, který mu rozléval v útrobách. Naposledy pohledem zkontroloval mozkomory, kteří se stále snažili dostat přes patrony a opustil místnost. Když byl dole, všiml si Loddové, která bez ustání pálila jedno kouzlo za druhým a nenechávala tak protivníkovi žádnou šanci k útoku. Zjevně nepřeháněla, když mluvila o svých schopnostech.

Vyšel před dům a jakmile se dostal za bariéru, uvnitř domu se ozvala nečekaně silná rána. Ohlédl se a čekal, kdy Loddová vyjde ven, ale nic se nedělo. Všechno utichlo, jako kdyby se v domě snad ani nebojovalo. Měl by se i s Potterem okamžitě přemístit, ale nějaká část jeho mysli, chtěla zkontrolovat, zda je Loddová v pořádku. Něco mu říkalo, že pokud by se přemístil a nechal ji tady, tak kluk v jeho náručí by mu to neodpustil a to ho z nějakého důvodu děsilo.

Nerozmýšlel se a vytáhl z kapsy hábitu složený kapesník, který jednoduše přeměnil v přenášedlo. Přivázal ho mladíkovi kolem dlaně a položil Harryho na zem. Byl si jist, že ředitel nechal zatím ochrany hradu stažené, aby se mohli bezpečně vrátit. Pokud se mýlil… ne, nemýlil se. Měl pravdu, jinou možnost si nepřipouštěl.

Jakmile mladík zmizel, vydal se zpět do domu. Netušil, kde se v něm vzala ta touha pomoct té zatracené ženské, ale již bylo pozdě nad tím přemýšlet. Nepamatoval si, kdy naposledy jednal bez rozmyslu a doufal, že se takto hloupě zase dlouho nezachová.

Byl připraven na cokoliv, ovšem neočekával že situace je úplně jiná, než se domníval. Už ve chvíli, kdy prošel kolem kříže, který měl značit konec bariéry byl překvapen, protože bariéra zmizela. A cítil pouze jednu magii a byl si jist, že patří Loddové. Nic však nebylo natolik překvapující jako pohled, který se mu naskytl, když v domě našel Loddovou.

Dřepěla vedle muže, který bezvládně ležel na zemi a pokud se Severus nemýlil, tak prozkoumávala jeho mysl. Lasička, nejmenší z jejích patronů, kolem ní běhala, jako kdyby snad rozuměla tomu, co žena říká.

„Takže Krátura a Lucius, hm, to je zajímavé,“ tiše rozmlouvala Loddová. Ještě chvíli se nad mužem skláněla a nakonec se postavila.

„Přestaň se rozčilovat, to nám nepomůže,“ pronesla k lasičce. „Celé je to příliš podezřelé. Když tohle naplánoval Malfoy, proč si pro Harryho nepřišel a neodvedl ho k Voldemortovi? Nechal ho na starosti cvokovi, který ani neměl znamení zla. Mohlo by to být tak, že Malfoy plánoval něco jiného než předání Harryho Voldemortovi?“

Lasička začala běhat ještě zběsileji a tentokrát si byl Severus jist, že ten patron Herm opravdu rozuměl.

„Asi budeme muset navštívit našeho přítele a zjistit, co se změnilo,“ znovu promluvila a Snape se rozhodl na sebe upozornit, ovšem zbytečně.

„Kdybyste byl v mém týmu, tak bych vás okamžitě vyrazila za neuposlechnutí rozkazu. Nechtěla jsem toho po vás moc, přesto jste to nebyl schopen udělat. Naštěstí nejste můj podřízený a ani nepředpokládám, že bych s vámi v budoucnu ještě někdy takto spolupracovala,“ otočila se na něj Hermiona s povýšeným výrazem.