Who are you? I'm your found woman.

Deprese

Uběhly dva týdny a Susan už po fyzické stránce byla v pořádku, ale po té psychické ani omylem.

Propadala depresím, Thomas nevěděl jak ji přivést zpět k životu, chtěl to říct Charliemu, ale to zatrhla, bylo to vůbec poprvé co od té doby promluvila, nesouhlasil s tím, nemohla tak zůstat navždy.

Emily a Stephanie ji nechtěly nechávat samotnou, bály se co by dívka mohla udělat, co by sobě mohla udělat. Pořád byla jen zalezlá ve svém pokoji, prakticky nejedla, hodně zhubla, měla propadlé tváře, v očích prázdný výraz, vlasy několik dní nemyté, nikdo nevěděl co s ní dělat, báli se o ní.

Jediné kam byla přes den ochotná jít bylo do koupelny a v noci, tu a tam navštívila kuchyň. Nechtěla nikoho vidět, byla přesvědčená že ji budou odsuzovat za to, že se nedokázala postarat o své nenarozené dítě.

Bála se i podívat na svůj odraz v zrcadle, které měly v koupelně, nebo na své tělo, vždy když viděla své břicho, bylo jí do pláče.

Stephanie to přestávalo bavit, samozřejmě, že může truchlit, ale musí začít fungovat.

Otevřela dveře do pokoje své spolubydlící, byla tam tma a docela vydýchaný vzduch, pár kroky se dostala k oknu, které otevřela dokořán.

Susan která do té doby pozorovala pavouka na zdi zamrkala kvůli světlu na které nebyla zvyklá. Stoupla si před zrzku se založenýma ruka v pase. Emily, Alice a Nymf vešly taky, soucitně se na hromádku neštěstí, sedící na postely s koleny přitaženými k sobě, dívaly.

,,Takto to nejde, musíš se dát dohromady, nikdy to nepřestane bolet, ale tak to bohužel je, není to jednoduché, ale podívej se jak vypadáš." Ostatní dívky se blondýnku snažily lehce uklidnit, ale Susan na Niu pouze bez hnutí hleděla. ,,Musíš si s někým promluvit, když nechceš mluvit s námi. Jdi do Bradavic, jdi za Severusem nebo za Miou, pomůžou ti." ,,Maximálně se mi vysměje." Promluvila dutým hlasem, až je docela vyděsila. ,,To si myslíš? Myslíš, že se ti Severus vysměje, když i on přišel o dítě?" Z bytu se ozvalo tříštění skla, nebylo pochyb, že tam byli i kluci a poslouchali to, Stephanie to nikomu neřekla, věděla to jen ona a Susan.

Kluci se po sobě zmateně dívali, nedovedli si něco takového ani představit.

Stephanie ještě pár minut promlouvala Susan do duše než jí silou vytáhla z postele a odtáhla ji do koupelny, aby se dala dohromady.

Alice zatemnila zrcadlo, pochopila, že se na sebe nedokáže dívat. Kdyby to Susan dokázala tak by se na ni i usmála.

,,Nebylo to moc?" Zeptal se Jeremy Stephanie. ,,Nevím, ale musí se dát dohromady, vždyť to tak dál nejde."

,,Vypadá hrozně." Smutně promluvila Nymf, mrzelo ji čím si dívka procházela, dokud si nestoupla nebylo to vidět, ale to oblečení co dříve nosila na ní plandalo.

Emily vyšla z jejího pokoje a v rukou držela hromádku čistého oblečení. ,,Stejně si myslím, že by to Charlie měl vědět." A pokračovala ke koupelně, aby to dala zrzce.

,,To rozhodně." Souhlasit Jeremy. ,,Chtěla mu to říct, stalo se to v úterý a připravovala se, že za ním v sobotu půjde." Ozval se Thomas. ,,Myslím, že se na nás bojí podívat, že ji za to odsoudíme."

,,To určitě ne, proč bychom jí to měli vyčítat." Kroutil hlavou Philip.

Všichni zmlkli, když se dveře od koupelny otevřeli, Susan s nimi nechtěla mluvit, chtěla jít zpět do pokoje, to jí nevyšlo, protože něco takové čekali a na chodbě ji Thomas zastavil a odvedl k nim.