Já a brácha. ( Kex crew)

Odpuštění

Můj život není jako pohádka,
ale přála jsem si aby konec byl stejný.

Konec kdy vše zkončí šťastně,
Konec kdy jsou všichni šťastní,
Konec který nikdy nezkončí.
Tak moc bych si to přála ale vím že to nejde.

Po tom incidentu s Cukym uběhlo pár dní.
I Morryho oslava narozenin proběhla bez nejmenších zádrhelů ovšem bez Cukyho.
Co bych asi čekala, sám mi řekl že mě nechce vidět a já mu vyhovím.

Mrzí mě to, ale čas vrátit nelze.
Jak ráda bych to udělala kdyby to šlo.
Mohlo by být všechno jinak.

Je den před mým odjezdem.
Ano, zítra opouštím své rodné město.
Říkáte si že to nemůže být tak těžké že?
Ale bohužel je.

Ten večer co jsem dojela domů po Cukyho návštěvě a brácha byl už také doma jsem mu kývla že chci přestoupit.
Samozdřejmě se ptal proč ale já neměla náladu mu říkat co se stalo.
Jediné co jsem byla schopna udělat bylo lehnout si a aspoň na chvíli od toho všeho utéct.

Samozdřejmě to neplánuji říct bratrovy, jak ho znám začal by do toho rýpat a bylo by to stokrát horší.
Zatím si to nechám pro sebe.

Je právě 15:25.
A já si balím posledních pár maličkostí.
Když se podívám o kolo sebe vidím úplně prázdný pokoj.
Zdi které byli pokryté fotkami a různými nástěnkami jsem si zbalila a zdi zůstali čistě bílé.
Pokoj byl vyplněn jen starou skříní a postelí.
Ve skříni jsem jen měla oblečení které si hodlám vzít zítra.
Moje poslední noc v mém pokoji.
Je to divné opouštět svůj pokoj který mám už tolik let.

Zapnu kufr kterej je naplněnej až k prazknutí.
Pak ho dám ke zbytku zavazadel.

Podívám se na tu hromadu zavazadel a musím si povzdechnout.
Tohle všechno se přece nemůže vlézt do auta.

Pak jdu ke dveřím a vezmu za kliku.
Sejdu schodiště a už stojím v obývacím pokoji kde sedí můj bratr a kouká na televizi.
Přisednu si k němu a položím mu hlavu na rameno.

T/j: Mě se nikam zítra nechce

Přestane se zajímat o televizi a podívá se na mně.

D: Já ti rozumím ale je na čase se posunoud dál a navíc se kdykoliv můžeme vrátit.

Pousměju se a oba dva se začneme věnovat televizi.

Cukyho pohled:

B: Sakra Cuky musíš tam jít!
Třeba už ji vživotě neuvidíš!

Zařve na mě Botman už poněkolikáté a mě to leze na nervi.
Stále se vracím k tomu jedinému okamžiku když jsem je našel ve stanu.
Nemohl jsem uvěřit svím očím.
Byla tam s Márou, v tu chvíli jsem nemohl nic říct.
Byl jsem sklamaný, ona mě podvedla.
Vím že za to částečně mohu i já ale to rači necháme stranou.
Ale něco ve vnitř mi říká že na to mám zapomenout, věnovat se svím věcem a žít dál ten starej život.

C: No a co.

Botman se na mě nevěřícně podívá stylem alá ,,To si děláš srandu''

B: Copak tobě na ni už nezáleží?

Záleží ale.....

C: Prostě mě nech být Botmane.
B: Fajn, ale až tu budeš říkat jaký si debil a vyčítat si že sis ji nechal utéct tak za náma nechoď!

Ukáže na všechny členy naší crew kromě Máry a Dejvíka.
Všichni začnou přikyvovat.

M: Souhlasím s Botmanem, pro jednou má pravdu.
B: Hej!