Když jsme koukali na hvězdy

18. - BENJAMIN

 „And you've got a smile that can light up this whole town."
- Taylor Swift

Přesně dvě minuty po desáté před brankou zastaví auto se ztemnělými skly. Nevědět, že v takovém jezdí Kayla, bál bych se, že k nám přijeli nějací gangsteři.

Maddie s nadšením popadne plyšovou Šmoulinku a vyběhne ze dveří, se mnou v závěsu. Kayla rozevře svou náruč, aby v ní přivítala drobné tělíčko mojí mladší sestry. „Benjamin Howard." Když se jí ve tváři mihne náznak úsměvu, spadne mi kámen ze srdce.

„Kayla Jacobsová, rád tě vidím."

Na to nijak nezareaguje. Neřekne, že ona mě taky, ale to mě nijak nepřekvapuje. Opět shlédne k Maddie, která už netrpělivě poskakuje. Kayla se natáhne po klice od zadních dveří a když je otevře, spatřím na zadním sedadle ležet v klubíčku to malé, chlupaté stvoření. Šmoulinka zvedne hlavu a Maddie se rázem rozzáří oči. Pomalu vleze do auta a opatrně si ji pohladí. Šmoulinka, jejíž stav se rapidně zlepšil od toho dne, kdy jsme ji našli, pod jejím dotekem zavrní. „Už jí nevadí ani dotek," zkonstatuje Kayla. Včera večer jsem se ještě rychle za ní vplížila, doplnila jsem jí zásoby a ona na mě koukala, jako by chtěla, abych ji pohladila. A když jsou to udělala, neucukla. Myslím, že vážně dělá pokroky," prozradí mi rozzářeně, zatímco pohled upírá na Mads, která vypadá nejšťastnější za poslední dobu. A zatímco ona pozoruje mou mladší sestru, já pozoruju její úsměv.

Cesta za Kayly známým uteče rychle, ale když zastaví před obří rezidencí s velkolepou zahradou, ptám se sám sebe, jestli nezabloudila. „Tvůj známý je princ William?"

Kayla vyprskne smíchy, načež zavrtí hlavou. „Pojďte radši dovnitř," zavelí s úsměvem, který nutí lidi se taky usmívat. Maddie drží v náručí plyšovou Šmoulinku, zatímco já dostal za úkol nést tu živou, která se mi vrtí v náručí. Zřetelně si vybavuju, jak jí ještě před pár dny trčely kosti, jak se chvěla a bála se. Bolí mě z té vzpomínky srdce, ale když vidím, jak prokoukla, hřeje mě to.

Projdeme mohutnou kovovou bránou a po kamenné cestičce dojdeme až ke dveřím. „Vypadá to tady strašidelně," šeptne Mads a přitiskne si plyšovou Šmoulinku blíž k hrudi.

„Neboj, malá," utěší jí Kayla. Vezme ji za ruku a věnuje jí povzbudivý úsměv, což ji viditelně uklidní. Kayla odemkne dveře a všichni tři vejdeme dovnitř.

Interiér tohohle paláce vypadá ještě luxusněji než exteriér, ale nestihnu si ho pořádně prohlédnout, jelikož se odněkud náhle zjeví vysokej týpek se širokým úsměvem. Sebevědomým krokem si to štráduje přímo k nám. „Nazdárek, Kay. Netušil jsem, že si přivedeš hosty."

„Ahoj, Wade," pozdraví ho Kayla a mě podivně píchne u srdce, když ho obejme. Wade má na sobě montérky a špinavé bílé tričko, podle čehož soudím, že tu asi pracuje. „Wade, tohle je Benjamin, můj spolužák ze školy, a tohle je jeho mladší sestra Mads."

„Ahoj, Mads," pozdraví ji a natáhne k ní špinavou pravačku. Maddie se zamračí. „Máš špinavý ruce," zkonstatuje s tím jejím úšklebkem, který mě vždycky spolehlivě rozesměje. Wade se taky uchechtne a ruku zase stáhne. „Já vím, promiň. Zrovna jsem vzadu sekal zahradu a nestihl jsem se umýt." Wade od ní zvedne pohled ke mně a následně i ke Šmoulince v mém náručí. „A co je tohle za drobečka?"

„To je Šmoulinka," prozradí mu Kayla. „Před pár dny jsme ji našli přivázanou v lese, v hrozným stavu."

Wade se zatváří chápavě, což mě z nějakýho důvodu děsně vytočí.

„Takže jí jdeš ukázat Georgii?"

„Kdo je Georgia?" zeptám se zmateně zrovna ve chvíli, kdy vejde do místnosti stará, štíhlá paní.

„Já jsem Georgia, chlapče," představí se mi a usměje se na Kaylu.

„Teda vím, že jsem říkala, že chci, abys mi přinesla jeho fotku, ale že mi ho přivedeš ukázat naživo? To ses vytáhla, kočko," zazubí se.

„Taky tě ráda vidím, Georgio," pozdraví ji se stejně hravým úsměvem. „A Ben je tady jen kvůli Šmoulince."

„To je ten pejsek?"

Přikývne a Georgia s pochopením přejde ke mně. „Ráda tě poznávám, mladíku."

„Já vás taky, madam. Jsem Ben."

Georgia se otočí na Kaylu a šokovaně vytřeští oči. „Slyšela jsi to? Řekl mi madam."

Kayla se zazubí a Georgia se vrátí zpátky ke mně. „Být o pár let mladší, taky bych k tobě zašla na večeři," mrkne na mě a já cítím, jak mi rudnou tváře. Stejně jako Kayle.

„Jsme jen kámoši, Georgio," namítne. Georgia si jako by pro sebe zavrtí hlavou a dál už to nekomentuje.

„Tak co se přihodilo tomuhle drobečkovi?"

O pár desítek minut později, které jsem strávil jen s Mads a plyšovou Šmoulinkou v hale, se Kayla s Georgiou i s živou Šmoulinkou vrátí k nám. Fenka se tváří ještě spokojeněji než předtím, což mě uklidní. „Tak Šmoulinka je úplně zdravá, je pořád trochu podvyživená a potlučená, ale jinak je úplně v pořádku," prozradí nám Kayla a Mads jí nadšeně skočí do náruče.

„Domluvily jsme se s Kaylou, že zůstane bydlet tady u mě. Je potřeba, aby se pořádně uzdravila, a to se nestane, když by se musela schovávat v kůlně bez prostoru k pohybu."

„A vám to nevadí? Že budete mít na starost štěně."

Georgia zavrtí hlavou. „Potřebuju něco, co mi naplní všechny ty prázdné dny. Navíc jsem díky týhle sportovkyni v dobré kondici, takže s ní můžu chodit na procházky." Shlédne k Mads, která se tváří nervózně. „A navíc ji tady slečna určitě bude často navštěvovat, nemám pravdu?"

„Budu!" zajásá Mads, jíž se očividně ulevilo, že se se Šmoulinkou nemusí rozloučit.

„Tak pojď, drahoušku. Ukážeme Šmoulince, kde bude zatím spinkat, co ty na to?"

Maddie nadšeně přikývne a odebere se s fenkou a Georgiou... bůhví kam. Pohlédnu na Kaylu, která se za nimi dívá. „Odkud znáš Georgiu?"

Kayla na mě upře své modré oči a pousměje se. „Před pár lety jsem si hledala brigádu. Vyzkoušela jsem spoustu míst, ale nikde mi to nevyhovovalo nebo byl v tom, že jsem měla čas jen o víkendu. No a pak jsem náhodou narazila na inzerát od Georgie Adamsové, která shání víkendovou výpomoc s úklidem jejího domu. Když jsem sem přijela, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v jiném vesmíru," zasměje se. „Čekala jsem, že Georgia bude důchodkyně unavená životem, ale nemohla jsem se víc splést. Okamžitě jsme si sedly a tak jsem skončila tady."

„A ten Wade?"

„Stará se tu o zahradu. Sází stromy, květiny, seká trávník, zalévá a tak podobně. Pracuje tu ještě o pár měsíců dýl než já."

„Tak to zní jako fajn práce."

„To je," přitaká a poprvé se na mě upřímně usměje. „Ale já to už léta neberu jako práci, nýbrž jako pomoc dobré přítelkyni. Myslím, že bych sem chodila, i kdyby mi neplatila."

„Georgia vypadá jako úžasná paní, takže se nedivím, že jste se sblížily. Navíc pracovat v tomhle zámku zní jako splněný sen."

Kayla přitaká. „Půjdeme se projít na zahradu?"

„Jasně."