Kámoš Mého Bráchy

22. bouřka

V noci mě probudila bouřka, celá rozespalá jsem se zvedla z postele,byla jsem zpocená a ubrečená... já nesnáším bouřky...vstanu a zamířim ke dveřím. Je mi jasný že do rána už neusnu, leknu se když venku uhodí blesk a jdu na chodbu,sotva zavřu dveře tak slyším jak se z Calinova pokoje ozývají hlasitý vzdechy Že by jeden tanec pomohl? pomyslím si a vydám se směrem k Petrovo pokoji,slzy mi tekly po tvářích a já bez zaklepání vtrhla do pokoje. K mému překvapení byl vzhůru a něco dělal na počítači,koukl se na mě „Krásko copak tu děláš?" zeptá se a vydá se ke mně
„P-promiň , j-já se b-boj-"
„Pššš, neplakej a pojď si lehnout je půl čtvrté ráno a očividně si tu Calin užívá" pronese a zavře dveře
„Můžu tu spát s tebou?" Zeptám se a utřu si slzy  ”To je jasný, už bude dobře...na obleč si tohle" řekne Petr a podá mi tričko.
„Eh Petře? Můžeš se o-otočit" zeptám se „J-jo ale bude mi to lámat srdce"pronese a otočí se, sundám si tílko a přetáhnu si přes hlavu triko, cítím na sobě jeho pohled ale teď je mi to jedno.
  Otočím se na něj a všimnu si jak mě pozoruje „Petře!" Křiknu ale hned na to se leknu „Pojď ke mě" zašeptá a společně si jdeme lehnout.
„Bojim se" zašeptám a víc se k němu natisknu „Neboj se" zašeptá a dá mi pusu do vlasů. Ještě chvilku mě hladí než se uklidním.
„Dobrou" promluvím po chvilce ticha a nasaju jeho vůni
„Dobrou kotě"odpoví a společně usínáme.
______________________________________

Ráno mě probere něčí ruka , otevřu oči a uvidím Petra jak se na mě usmívá a rukou mě hladí po ruce kterou mám položenou na jeho břiše.
„Dobré ráno princezno" pozdraví „Dobré " zívnu a rukou mu začnu obkreslovat tetování.
  „Jak ses vyspal?" Zeptám se a zasměju se „Dobrý jenom jsem měl o tebe strach" řekl a dal mi pusu do vlasů „Promiň že jsem sem tak vtrhla ale bojím se bouřek" zašeptám a kouknu se na něj.
„V pohodě,byl jsem rád alespoň jsem mohl v klidu usnout a neposlouchat jak si Calin užívá" oba se zasmějeme.
„Myslíš že tam byl s Luckou?"zeptám se a upravím si vlasy.
„na stopro viděl jsem je jak se po sobě plazí  už když jsme odcházeli"jenom se usměju a sednu si
„Co je?"zeptá se mě
„Nic"
„jasně a proto se na mě takhle koukáš" pronese se smíchem a já ho probodnu pohledem.
„Notak kotě,nebuď uražená" šťouchne do mě loktem, když už ani po desátém šťouchnutím  mu neodpovím tak mě shodí na postel a začne mě lechtat.
   „P-přestaň!!" Zakřičím,jenom se zasměje „Ne mě se nechce" „ Prosím! Peťouši!" Zakřičím a modlím se ať toho nechá... snažím se bránit ale moc mi to nejde, chytne mě za ruce a dá mi je nad hlavu.
  Proč je tak krásný? zadívám se mu do očí a pak na rty ani nevím co mě to napadlo ale políbila jsem ho. Chvílí byl v šoku ale pak mi polibek oplatil, pustil mi ruce a jednu mi dal do vlasů a druhou na bok,moje ruce se automaticky přesunuli do jeho vlasů a zatahala ho.
   Přetočil nás a já na něm seděla obkročmo jeho rty úplně ovládly ty mé. „Už musím jít" řeknu když se odtáhnu „Nekaž to" zamumlá a spojí naše rty.
  Ani nevím kolik je hodin ale teď jsem se věnovala pouze Petrovi nebo spíš jeho rtům. Přesunula jsem se na jeho krk a začala mu tam dělat cucák.zalapal po dechu a stiskl mi zadek,lehce vzdychnu a pokračuji dál.

„Ráda bych tu s tebou byla ale už půjdu"
„Notak přece mě tu teď nenecháš" vyhrkl a rukou si vjel do vlasů. Zasmála jsem se a vstala z postele „Nechám...já nejsem jako ostatní" vypláznu na něj jazyk a odejdu do pokoje.